Proč je nejlepší počet společníků ve firmě jeden

Když jdete do nějakého projektu, tak máte představu, ambici, kam až to chcete dotáhnout. A tato představa je u každého individuální a zcela odpovídá potřebám, sebevědomí a vizím každého z nás.

Problém je, že se tato představa výrazně liší člověk od člověka. Takže když s někým začínáte podnikat, máte společný primární cíl – rozběhnout to. První problémy začínají, když se rozběhnutí podaří. Paradoxně tedy, když se daří…

Někdo vidí úspěch v tom, že vaší firmu znají lidi v okolí, ve čtvrti, pro někoho je cíl úspěch na úrovni města, kraje, státu, mezinárodní úspěch v okolních státech a někdo má ten finální cíl až na úrovni celosvětové znalosti produktu/služby.

Takže v okamžiku, kdy se sejdou dva společníci, jeden s cílem prosadit se na úrovni lokální a druhý s cílem prosadit se mezinárodně, nastane problém, kdy se má z lokální úrovně firma posunout na mezinárodní úroveň. Zatímco společník s vyšší ambicí je stále motivován a má odvahu, druhý společník už se bojí, nevěří si na mezinárodní úroveň a přirozeně začíná tahat za ruční brzdu.

Vychází mi z toho tedy:

„Každý vidí jinak daleko.“

„Málokdo chce jít dál než dohlédne.“

„Kdo vidí nejdál, jde obvykle sám, protože je „normální“ jít jen tam, kde cítím pevnou půdu pod nohama.“

Anglický konzervatismus – když zůstanete viset ve vzduchoprázdnu

Milujete anglický konzervatismus? Milujete to bezbřehé setrvávání ve svých zákopech? Ano má to své kouzlo, ale jeho positivní dopad na národní hospodářství je sporný.

Marketing má svůj vývoj a pružnost reakce výrobce na přání a poptávku zákazníka je znakem moderní firmy, která ví, že bez zákazníků brzy zavře. Naopak ten, kdo přání zákazníků pomáhá utvářet, má výrobu zajištěnou na měsíce dopředu.

Anglické výrobní firmy se dlouhodobě špatně potýkají s konkurencí z východu (od Francie po USA). Důvod jejich malé konkurenceschopnosti je v malé pružnosti a malém zájmu o zákazníka. Ostatně si myslí, že jen to, že je zboží Made in United Kingdom, bude prodávat samo. Ano, u pár zákazníků to je silná značka. Ale  v okamžiku, kdy se osobní zkušenosti šíří internetem rychlostí blesku, tak mnoho potenciálních zákazníků už důkladně zváží, zda si kupují tradiční věc nebo historický kousek do sbírky. Kdyby Aston Martin nezměnil majitele, kdeby dneska byl, kdyby Jaguár nenašel investora z Indie, kde by dneska byl, kdyby desítky anglických tradičních firem našli včas dobrého manažera, kde mohli dneska být…

Svět prodeje a marketingu se za posledních 10 let radikálně změnil, nejsme-li zákazníkovi schopni dodat fialovou sekačku se žlutýma hvězdičkama ještě dnes na jeho ostrov v Karibiku, tak mu jí už zítra dodávat nemusíme. Ano, kdo má peníze diktuje, je náročný a chce nejlepší řešení, buď to umíme vyřešit nebo neumíme. Vývoj nelze zakonzervovat, lze uctívat tradice, lze být pyšný na historii, lze ukázat svůj vývoj, nelze spoléhat, že svět se nám zastaví pod nohama. Nezastaví a my můžeme zůstat viset ve vzduchu nad územím nikoho…

Všechno má svůj čas, bez tlaku jde vše lépe.

Schopní lidé se neradi degradují neschopnými myšlenkami a nezáleží, zda jsou jejich či druhých. A člověk, který dělá, co ho baví, tak to dělá, jak nejlépe umí. Proč byste dělali, co vás baví, mizerně? Kdyby to tak bylo, tak by vás to přeci přestalo bavit.

Po představení Jaroslava Duška „4 dohody“, jsem si zrevidoval život. Hodně věcí, které jsem dlouhodbě cítil, že nejsou normální se ukazuje, že skutečně nejsou normální. Čistil jsem si hlavu a ukázalo se, že v oblasti podnikání mám jeden špatný blok, který mě sice motivuje k velkému úsilí, ale současně vytváří vnitřní tlak, který v důsledku může působit kontraproduktivně.

Ano, je dost lidí, kterým chci ukázat, že moje cesta podnikání je správná. Sice jdu trnitější cestou, ale za to je delší… Vzhledem k tomu, že nepodnikám, abych rychle zbohatnul, ale proto, že chci vytvořit trvalé hodnoty a systém, který bude schopný generovat trvalé zisky i v horizontu desítek let. Už chápu, že někomu něco dokazovat je krátkozraké, lepší pro mě bude dělat věci, tak jak odpovídají dané situaci. Spoustu vlivů nelze dopředu předvídat, pak jakékoliv hmatatelné cíle jsou ztrátou času. Za mnohem efektivnější je jít určitým směrem a po cestě dělat jednu lepší věc za druhou, podle akutálních příležitostí. Primárně jsem nechtěl prodávat sekačky, také jsem neměl v plánu v roce 2012 vyrábět sekačky, také jsem neměl v plánu prodávat sekačky pro fotbalová hřiště… Ale byla by chyba těchto příležitostí nevyužít.

Mám pocit, že jsem za poslední 3 měsíce narazil na nečekaně hodně lidí, kterým jsou moje myšlenky sympatické a cesta, kterou jdu je podobná té jejich. Jsou to lidé, kteří se chtějí podílet na kvalitním projektu a svými zkušenostmi z jiných oborů mě neuvěřitelně obohacují. Tím, že mám to štěstí spolupracovat s těmito schopnými lidmi, záskává můj projekt sekaček nové dimenze. A díky těmto nevykalkulovaným specialistům se daří plnit nastavené cíle a držet správný směr.

Budu dál dělat sekačky, jak nejlépe umím, pak není možnost, že si nesplním své sny. Už to není motivované někomu něco dokázat, ale tím dělat dál to co mě baví a vím, že mám předpoklady posunout péči o trávníky o úroveň až dvě dál ve prospěch krásných trávníků a jejich majitelů.