O mně

Ještě jsem neuměl pořádně psát, když si ode mě chtěla starší sestra půjčit peníze, které jsem si náhodně vydělal epizodní rolí v televizním seriálu. Půjčil jsem jí, ale přiměl jsem jí sepsat směnku ve dvou provedeních a svou kopii jsem si pečlivě ukryl na zadní stranu obrazu… Své peníze jsem i díky kopii směnky dostal nakonec zpět. Uplynulo 10 let a naopak sestra půjčovala mě na nákup horského kola. Všechno má svůj čas, stačí si to uvědomit.

Od mala jsem snil o anglickém trávníku, který jsem se doma snažil vypěstovat. Brzy jsem pochopil, že mi chybí informace, jak na to. V 15 letech jsem říkal, že chci být podnikatelem. Na gymnáziu jsem si vysnil, že chci procestovat Austrálii. Abych si během studia na vysoké škole, kde jsem studoval obchod a podnikání s technikou (diplomová práce na téma „rozbor strojů pro údržbu golfových hřišť“), vydělal na cestu do Austrálie, odjel jsem na 3 měsíce sklízet jahody do Skotska. Rok na to, po ukončení studia a brigádě v IKEA, jsem odjel studovat do Sydney. Pak jsem procestoval Austrálii, Nový Zéland i Fiji.

O své první místo po návratu ze zahraničí jsem zažádal v maloobchodním řetězci se zahradním vybavením Mountfield motivačním dopisem, který jsem si připravil před dvěma roky při studijním cvičení. Dopis jsem poslal přímo generálnímu řediteli. Přijal mě. Po roce práce jsem provedl ABC analýzu svého pracovního místa a vybídl vedení k inovacím. Reakce byly rozporuplné a přístup majitele byl nesystematický. Chtěl jsem pak odejít, ale věděl jsem , že takhle dobře placenou „stáž“, která mě připraví na vlastní podnikání, budu těžko hledat. Vydržel jsem tedy ještě jeden rok.
Následně jsem to zkusil s direkt marketingem u obchodníka se zemědělskou technikou FAGUS. Úspěch se nekonal.  Vlastní podnikání už bylo na spadnutí, ale ještě než se rozběhla moje první firma, zkusil jsem pracovat rok pro časopisy Golf Digest a Travel Digest jako prodejce inzerce, souběžně jsem již připravoval nabídky pro zájemce o anglické trávníky ve své nové firmě ŠENA GREENKEEPING.

Na základě svého podnikatelského plánu, který jsem sepsal čtyři roky zpět,  během příprav na státnice, jsem založil malou firmu specializující se na péči o anglické trávníky. Zahradnických firem byly tisíce, ale specialista na anglické trávníky byl jen jeden. Zákazníci přibývali a firma mohla v klidu prosperovat. Bohužel nepružnost  svého společníka mě přiměla k tomu, abych se poohlédl po něčem, co by mě v případě rozkolu firmy zachránilo. A brzy jsem našel to, co jsem ani nevěřil, že existuje – malou motorovou vřetenovou sekačku. Jeden můj dobrý zákazník jí vytáhl ze sklepa, že už jí nepoužívá, ale chtěl jí nabrousit. U internetu jsem pak identifikoval, že se jedná o tradiční anglickou značku ATCO, která tyto sekačky vyrábí už skoro 90 let. Pár dnů na to jsem registroval domény: vretenoveskacky.cz, vretenovekosacky.sk, cylinderlawnmower.com atd.  A rozhodl jsem se, že tyto sekačky ATCO budu prodávat, protože mají ohromnou přidanou hodnotu a druhou největší tradici na trhu sekaček na trávu.

Dva měsíce na to, v září, jsem si pronajal kamenný obchůdek v Praze a připravoval jsem eshop. Mezitím jsem se snažil kontaktovat místního distributora BOSCH, protože do jeho skupiny ATCO patřilo. Tam jsem však nepochodil, proto jsem zkoušel kontaktovat německého distributora, kde to také nedopadlo a nakonec se mi daří kontaktovat přímo výrobní závod v Anglii. V říjnu 2007 jsem dopisem zažádal o výhradní zastoupení ATCO pro Česko, Slovensko a Maďarsko. A to už k úspěchu vedlo. Zástupci ATCO přiletěli v listopadu do Prahy a domluvili jsme výhradní zastoupení. Ale ve skutečnosti jsem snil o tom, že budu prodávat v Německu, Anglii, USA, Austrálii – vřetenové sekačky lze prodávat skoro po celém světě, protože ATCO nemělo přímou konkurenci.

Když jsem řekl lidem z oboru, že budu prodávat vřetenové sekačky, sklidil jsem jen negativní reakce, že na tyto sekačky není český trh zralý. Ale jako trávníkář jsem věděl svoje. Taky jsem jim řekl, že budu prodávat přes internet a opět jsem sklidil negativní reakci, že takto drahé zboží si lidé přes internet neobjednají. Věděl jsem zase svoje.

V lednu 2008 jsem spustil prodej vřetenových sekaček ATCO. První rok jsem prodal jenom 20% svého plánu a ani druhý rok jsem výrazněji neuspěl, přestože jsme měli 50% růst (v roce 2009 se naplno projevila ekonomická krize). Navíc v době krize jsem se „musel“ hodně zadlužit. Vážně jsem uvažoval, že s tím skončím, celý srpen 2009 jsem si analyzoval možnosti, nakonec jsem rozhodl, že to vydržíM a s úsilím svých dvou zaměstnanců krizi přečkáme. Velké dluhy však byznys i v dalším roce brzdily, a přestože prodeje rostly a úspěch u zákazníků byl čím dál větší, bylo to z mého pohledu stále hlemýždí tempo. Přesto jsem byl vyhodnocen jako nejúspěšnější prodejce ATCO mimo Velkou Británii. Prodávali jsme přes 60% sekaček přímo přes internet bez toho, aby se zákaznici chodili dívat do prodejny. Do všeho se však přidali personální potíže se dvěma klíčovými zaměstnanci, což vyvrcholilo jejich odchodem. Vzal jsem do týmu svého tátu, který zajistil chod posezónního servisu, najal jsem obchodního zástupce a začal chystat novou strategii pro novou sezónu 2011 se špičkovou  komunikační agenturou MARK BBDO.

Do toho však přišla zpráva od BOSCH, že ukončuje výrobu ATCO. Byla to rána, ale i výzva. Ani na okamžik jsem nezaváhal a okamžitě kontaktoval BOSCH, že mám zájem výrobu ATCO koupit a pokračovat v ní. V téže hodině jsem zadal do google „krizový investor“ a člověk, který vyběhl ve vyhledávači jako první byl shodou okolností z Brna. Něco jsem si o něm vyhledal a mimo jiné jsem zjistil, že je z volejbalového prostředí. Nový obchodní zástupce by ho měl znát, a také, že jo a tak hned domluvil hned schůzku. Do týdne jsme seděli spolu v baru hotelu Voroněž a já jen zíral, jaké ideální zkušenosti investor má s akvizicemi z Anglie. Bohužel tento investor, nebyl v daný okamžik investice schopný, ale rad a kontaktů jsem dostal dost. Souběžně jsem tedy začal shánět jiného strategického investora a chystat aktualizovaný business plán. Již od počátku jsem měl vizi, že jednou až budu největším prodejcem ATCO na světě, výrobu koupí a tím eliminuje riziko, že by BOSCH výrobu ukončil. Bohužel, to se stalo dříve, než  jsem čekal. Rozhodl jsem se zariskovat a zkusit připravit takový projekt, který bude pro investory zajímavý a věrohodný. Navázal jsem spolupráci s poradci v Ernst&Young, marketéry v MARK BBDO, HR managery, právníky Rowen Legal… Oslovil jsem desítky podnikatelů, investorů. Současně vedl jednání s BOSCH o odkupu a dovedl jednání až tak daleko, že už zbývalo jen se dohodnout na ceně. Vzhledem k tomu, že ani po měsíci a půl jsem neměl investora na cenu, kterou Bosch požadoval, jednání s Bosch bylo ukončeno.

Můj oblíbený kvíz z knihy Funky Business:
Píše se rok 1977. Máte na učtu 2000 dolarů a brzy vám bude 30 let. Co uděláte?
A.    Uspořádáte mejdan.
B.    Koupíte si auto.
C.    Založíte databázovou společnost?
Zeptejte se Larryho Ellisona, zakladatele a generálního ředitele společnosti Oracle.

Píše se rok 1984. Máte na účtu 1000 dolarů a brzy vám bude devatenáct. Co uděláte?
A.    Uspořádáte mejdan.
B.    Koupíte si auto.
C.    Začnete prodávat osobní počítače, které máte uskladněné v ložnici?
Zeptejte se Michaela Della.

A k tomu přidavám vlastní příklad:
Píše se rok 1982. Máte na účtu 24 dolarů , máte doktorát z historie a brzy vám bude třicet. Co uděláte?
A.    Uspořádáte mejdan.
B.    Koupíte si auto.
C.    Začnete sousedům sekat trávníky ?
Zeptejte se Australana Jima Penmana, zakladatele společnosti Jim´s Mowing s ročním obratem 1,5 mld Kč.

A skutečnost byla: píše se rok 2010, je vám 32 let, jste inženýr se specializací na obchod a podnikání s vřetenovými sekačkami, máte na cestě druhé dítě a výroba legendárních vřetenových sekaček ATCO po 90 letech právě skončila. Co uděláte?
A.    Uspořádáte mejdan.
B.    Zbankrotujete.
C.    Koupíte jednu z nejstarších továren na sekačky na světě.
D.    Začnete vyrábět svoje vřetenové sekačky?
Zeptejte se Tomáše Šeny, trávníkáře, který se rozhodl, že splní tisícům chlapů na celém světě sen o krásném hustém trávníku.

Rok 2011 byl vcelku dramatický, poté co vypadla varianta C, jsem se rozhodl, že varianty A a B nejsou na programu dne. Tudíž vydržím, zda ATCO skutečně nekoupí ještě někdo jiný a pokud ne, zbývá už jen začít dělat na variantě D. I přestože na eshopu bylo vyvěšeno, že sekačky nejsou a dlouho nebudou, objednávky na sekačky chodily jako zběsilé. Žádný marketing, žádné prodejny, žádní prodejci, žádná snaha a přesto jsem dostával objednávky v hodnotě vyšší než v prvním roce, kdy jsme začali s prodejem.

A přestože ATCO výrobu nakonec převzal jiný anglický výrobce sekaček , už jsem nechtěl spoléhat na dalšího arogantního blbce, který nevěří, že se v Česku dají prodat tisíce vřetenových sekaček. Ne, že by vývoj sekačky, její schválení ve zkušebně a příprava výroby šly bez komplikací. I tady se nesčetněkrát jednalo a selektovalo. Potenciálních výrobců bylo spoustu, ale firem, které jsou ochotné jít do aspoň malého rizika je minimum. Už jsem riskoval dost a věděl jsem, že pokud přežiju rok 2011, tak už bude jenom lépe. Postupem času bylo jasné, že vyrábět svou sekačku, kde se zúročí zkušenosti z používání těchto sekaček, stovky názorů a konzultací se zákazníky, hmatatelné poznatky z posezónních servisů, je jediné logické řešení.

První partneři, kteří se nabídli v dubnu 2011, že novou sekačku připraví, skončili těsně před branami výroby. Okolnosti, se seběhly tak, že několika měsíční spolupráce na vývoji sekačky se zasekla téměř u konce. Spolupráce šla na konci roku 2011 k ledu a vidina výroby pro sezónu 2012 téměř také.

Ačkoli se můj projekt líbil kdekomu, najít u někoho něco víc, než jen dobrý čich na peníze, bylo těžké. Nakonec se poštěstilo až za hranicemi na Slovensku.  Lokální strojírenská firma vyrábějící 8 let vřetenové sekačky pro fotbalová hřiště byla tou pravou volbou. Majitel, který vyvinul a pro vlastní potěšení vyráběl fotbalové sekačky, byl naladěn na stejné notě jako já. Byla to úleva po pěti letech mluvit s někým, komu není potřeba vysvětlovat „proč vřeteno“, ale dali se hned řešit strategické i praktické otázky. Je leden 2012 a příprava nové sekačky je zahájena. Tím, že jsem už tento proces nedávno podstoupil, vím přesně, co zadat a jak, aby výrobce mohl rychle splnit všechny moje požadavky…

V létě 2012 jsem se rozešel se slovenským výrobcem. Nechci použít to slovo, takže to napíšu diplomaticky, s člověkem psychicky nevyrovnaným nejde dělat seriozní obchod. Proto jsem řekl, moje trpělivost přetekla. Sezóna 2012 z pohledu mé sekačky stracená. V létě jsem navázal kontakt s Michalem P., což byl můj zákazník na údržbu trávníku. Rychle se projektu výroby sekačky chytil, rozběhlo se to nadějně. Nechtěl jsem ani věřit, že jsem našel někoho, kdo chápe moje cíle a shodneme se i na cestě jak jich dosáhnout. O to větší zklamání a problémy způsobil konec této spolupráce v říjnu 2012.  Je konec roku 2012 a otázka zní jak dál?

Rok 2013 proběhl nadějně s novým partnerem Petrem Z. jsme založili firmu, která zajistí chod celého projektu, vzniká Swardman. Hned v lednu jsme vybrali výrobní firmu, která měla zajistit vývoj a následně sériovou výrobu. Dál už bych mohl zkopírovat odstavec výše. Bohužel firma od projektu odstoupila až před koncem roku. Celou dobu tvrdila, že začátek sezóny 2014 stihneme. Navíc nastal problém s předáním výrobní dokumentace. Jak jsem mohl dopustit opakovat stejnou chybu? Přijdete za někým, že mu nesete výrobu a trvalý odbyt. Věříte mu, věnujete mu čas a cenné informace a on se na vás vykašle těsně před cílem.

Aby se tato chyba již neopakovala, najali jsme zvlášť konstruktéra a zvlášť zadáme výrobu. Tím pádem se vývoj dostává více pod naší kontrolu. Na konstrukční práce jsem vybral jednoho z největších českých talentů, přímo vynálezce Marka Votroubka.  Uvidíme, zda se v roce 2014 hneme z rychlosti 0 na nějakou vyšší hodnotu. Vždy říkám, že nejhorší je věc rozjet z nuly. V okamžiku, kdy už jedete třeba rychlostí 3, je snadnější zvýšit na 6. Doufám, že za 12 měsíců už budeme v pohybu.

Abych se sekačky vůbec dočkal, museli jsme se pustit do výroby sami. Nepočítali jsme s tím, netoužili jsme po tom. Ale bylo to jediné správné řešení. Konstruktér Marek vymyslel skvělou a krásnou sekačku Edwin. Pojmenoval jsem jí po anglickém vynálezci sekaček na trávu Edwinu Buddingovi. Je červen 2015 a první zákazníci přebírají první sekačky z naší vlastní výroby. Hurá, už jsme se hnuli z 0 na 1. rychlostní stupeň. Edwiny míří na Slovensko,  do Německa, Švýcarska i Litvy. Zákazníci si objednali i modely za cenu vyšší než 100 tis. Kč. Vlastní výroba je kapitálově náročná, nezbývá než sehnat nový kapitál. Chci vyrábět celý podzim i zimu na sklad.

Konec roku 2015 uzavíráme se skoro 50 kusy dodanými sekačkami našim zákazníkům. Zákazníci, kteří sekačku používali minimálně půl sezóny jsou spokojení a to bylo cílem. V září jsem do firmy přibral dva nové společníky Pavla Mareše a jeho synovce Radka, kteří převzali štafetu po Petru Zapletalovi, který stál při mě 2,5 roku. Pavel s Radkem společnost během podzimu finančně stabilizovali, ale prohloubily se vzájemné rozpory na způsob řízení firmy.

V lednu jsem Marešům nabídl bleskový rozchod, protože druhá varianta byla, že skončím já. A to jsem nechtěl! Do projektu Swardman vstupuje na moji žádost nový investor Petr Krogman. A od té doby se dávají věci rychle do pohybu. Konečně se můžu soustředit na rozvoj firmy a personální posilování. Prodej se rozbíhá v Německu, ale Swardman putuje i do Francie.

Během jara můj tým posilujeme výrobu o tři nové kolegy, obchod posiluje Honza Polívka a tým se začíná rozrůstat. Ze čtyř lidí v únoru jsme v červnu dosáhli týmu o 13 členech a v září je nás již 20. A to i z důvodu, že jsme posílili výrobu o jejího šéfa Martina  Bulíře a vedoucího montáže Petra Resu. Pořídili jsme svou první nemovitost. U Plzně v Losiné vzniká výrobní závod Swardman. Díky tomu, se naše výrobní kapacita zvýšila 4x.

Na konci srpna 2016 jsme spustili nový eshop v češtině a němčině, rozbíhají se reklamní kampaně v zahraničí. Dále personálně posilujeme a vyrábíme sekačky do zásoby.

V první polovině roku 2017 se koncentrujeme na export a posilujeme obchodní tým. Daří se nám v Německu, Rakousku, Śvýcarsku, Polsku, Francii, Velké Británii, Maďarsku, Ukrajině, Slovensku, Česko stále táhne a dokonce jsme prodali i do USA. I to mě motivovalo vyrazit v červnu na měsíční průzkumnou cestu po východním pobřeží USA. To je trh, kde nás čeká hodně práce, ale i velké příležitosti. Obrat za první pololetí nám vzrostl o 145% oproti prvním šesti měsícům roku 2016, to je slušná dynamika. Druhé pololetí bývá v posledních letech o něco lepší než první. Tak se těším.

V březnu 2018 jsme začali vyrábět druhý model vřetenové sekačky Electru – sekačku na baterie. Tržby opět raketově rostou. Nestíháme vyrábět, dodací lhůta se protahuje někdy i na 6 týdnů. Rozbíhá se prodej v USA, tržby za tento trh začínají dohánět tržby v Česku. Výrazně se prosazuje Swardman i v Austrálii, kde se z našich sekaček stal během pár měsíců hit. Můj odhad významnosti těchto trhů pro Swardman se potvrzuje, uff. Organizace výroby neodpovídá stále potřebám Swardmanu. Proto se v listopadu ujímám dočasně řízení výroby, abych přinesl nový impuls a realizoval mou představu o efektivitě výroby Swardman – méně dřiny a více peněz spolupracovníkům. K tomu mi pomáhej Baťa! Rok končíme s růstem tržeb o 120%. Výhled pro příští rok je více než optimistický – jen Austrálie a USA naplní naší výrobu o skoro dvojnásobek letošních objemů.

Nový rok zahajujeme slavnostně na poli designu, jelikož akumulátorová sekačka Swardman Electra získala ve Frankfurtu nad Mohanem prestižní cenu German Design Award 2019.

Ale již na jaře přichází nový zvrat v mé cestě. 30. dubna 2019 se dozvídám od společníka, že dostal nabídku na prodej Swardmanu, kterou chce přijmout. Vzhledem k mému menšinovému podílu ve firmě (20%) a dohodě společníků, jsem měl deset minut na rozhodnutí, zda dám souhlas  nebo budu prodej oddalovat. Vzhledem k tomu, že nabídka splňovala všechny formality, souhlas s prodejem jsem dal, šance a hlavně chuť nabídku přeplácet byla na mé straně nulová.  9. května došlo k podpisu převodu podílu na nové majitele a ještě ten den jsem byl odvolán z pozice ředitele Swardman.

Ještě než mě nové vedení odvolalo, věděl jsem, že nic lepšího se mi vlastně nemohlo stát. Jsem přesvědčen, že na této transakci, jsem ze všech tří zúčastněných stran, získal nejvíc. Peníze jsem sice nevydělal, ale přišel jsem o veškeré závazky a to nebylo vůbec málo. A pak mi zůstal zdravý rozum a hromada zkušeností. Jak jsem se poučil? O tom detailněji na blogu.

Pomalu se blíží rok od mého konce ve Swardmanu. Je duben 2020. Od května 2019 jsem udělal hodně práce, která mě těší, nabral jsem síly, začal jsem žít na vesnici u lesa. Život se mi zvolnil. Hlavou mi proběhlo mnoho nápadů, co dělat a kde se realizovat dál.

Něčím jsem se musel živit, protože na prodeji podílu ve Swardmanu jsem nic nevidělal. Jasná volba byla pokračovat v započaté práci kolem českých amatérských trávníkářů. Založil jsem ŠENA shop, což je obchod s trávníkářským vybavením. Vlastně to, co jsem do Swardmanu přinesl ze svého původního eshopu Vřetenovésekačky.cz a léta tam vydělávalo, tak v tom pokračuji, jen už ve svém vlastním. Bomba byla, že v podstatě všichni zákazníci začali místo u Swardmana nakupovat u mě. Tím mě ohromně pomohli a hlavně povzbudili do další práce. V březnu 2020 eshop trhal rekordy a zboží mizelo ze skladu jako těstoviny z regálů těsně před vyhlášením karantény.

Nebudu zapírat, karanténa měla na můj obchod pozitivní dopad. Mám firmu vlastně bez zaměstnanců, pracuji jen se svou sestrou. Jsme sehraní, pracujeme spolu již 12 let. Díky tomu mám čas přinášet nové produkty do nabídky, testovat je, dělat videa o trávnících, psát články na blog, radit lidem, jezdit na konzultace. Blog MilujuSvujTravnik.cz v březnu 2020 trhl rekord ve sledovanosti z dubna 2018. Zájem o informace k trávníkům je enormní.

Mám neustále oči otevřené, proto se mi podařilo na přelomu roku získat zastoupení kanadské značky EcoLawn, která vyrábí motorová rozmetadla na středně velké trávníky. Věřím, že tento produkt bude hit, protože dokáže šetřit vodu. Radost mám z toho, že podobný jiné značky na trhu není. To znamená, že trh vytvářím sám, aniž by se někdo vezl.

Podařilo se mi za půl roku vybudovat malý, ale dobře organizovaný a vybavený sklad, kde vyřízení jedné objednávky (jeden balík) zabere celkem se vším všudy včetně administrativy 3 minuty. To znamená, že naše kapacita je v jednom člověku cca 800 zásilek za týden. To je samozřejmě i přes rekordní prodeje pořád ještě velká rezerva. Další zaměstnanci tedy zatím nehrozí. Těším se, až si pořídím robotické ruce na manipulaci s balíky, to budu teprve v sedmém nebi.

Mimo trávníkářského eshopu jsem se pustil i do dalších projektů. Jedním z nich je vývoj ručně vedeného postřikovače pro středně velké trávníky. Vidím v tom potenciál i na mezinárodním poli. Tento produkt by mě mohl vrátit zpátky na mezinárodní trávníkářskou scénu. Uvidíme, co přinese doba koronovirová.

Podzim 2020 byl ve znamení založení Centra Vřetenových Sekaček , což je nový projekt, do kterého jsem se pustil. V podstatě mě k tomu zákazníci přiměli sami. CVS zahrnuje prodej, ale i servis a broušení vřeten. Nemalé investice do strojů a vybavení, měly smysl, jelikož jsem tím zajistil nejdostupnější a nejrychlejší broušení vřetenových sekaček v Praze a okolí.

V roce 2020 jsem založil v Litomyšli novou společnost United Stripes, která má za cíl vyvíjet a vyrábět vřetenové sekačky na trávu. Samotný vývoj se naplno rozběhl v roce 2021. Uspořádal jsem crowfoundingovou sbírku na Hithit a cílovou částku 499 999 Kč se podařilo vybrat za 7 dní. Tento rok jsem také registroval značku ELO.

Síť ŠENA partnerů se rozrostla o další členy a dostupnost trávníkářských služeb se začala v ČR zřetelně zlepšovat.

ŠENA shop a Centrum vřetenových sekaček dosáhli za rok 2021 tržeb 15,6 mil. Kč, což byl meziroční nárůst o 78%.

V roce 2022 jsem představil své partnery pro vývoj Marka Votroubka a Vojtu Naisera. Značka ELO byla oficiálně představena v květnu a v říjnu jsme dodali prvním zákazníkům model ELO 1. Vývoj modelu ELO 2 je stále nedokončen, ale již nyní na něj máme významné množství rezervací, které nám naplní výrobu na dva měsíce.

Konec roku 2022 je o získání kapitálu na vybudování slušné sériové výroby, najmutí kvalitních lidí a rozběh výroby.

V roce 2022 dosáhli firmy Greenkeeping a United Stripes dohromady obratu 26 mil. Kč. (1 mil. EUR)