Blog obyčejného trávníkáře
Před časem jsem navštívil Stanislava Martince v jeho firmě Koma modular ve Vizovicích. Zrovna stavěli novou administrativní budovu a kanceláře měli v provizorní budově. Bylo krátce po poledni a panu Martincovi se protáhlo jednání, proto jsem čekal nějakou dobu na recepci. Pokračovat ve čtení „Pozdrav z Vizovic“
Asi vám to je úplně jedno a nezajímá vás to, ale stejně to napíšu. Nekouřím, téměř nepiju alkohol, nepiju kávu ani jiné nápoje s kofeinem, nehraju počítačové hry, neberu drogy, ani léky a svou sexuální energii dokážu krotit nebo transformovat. Takže jsem z pohledu většiny asi Pokračovat ve čtení „Sex, drogy a podnikání“
Vloni, když jsem viděl kolik nás stálo hledání nových lidí a následná fluktuace, tak jsem si řekl, že letos to musí být jinak. Utíkalo nám tudy spoustu peněz a hledání, zaškolování nových lidí nám bralo hromadu energie.
Letos jsme se rozloučili se dvěma zaměstnanci a jeden odešel sám a to ve zkušební době – takže odchody 3. Příchody nových zaměstnanců – celkem 11. Z toho jeden do centrály a deset nových do výroby.
Zajímavé, že náklady na získání posledních šesti zaměstnanců Pokračovat ve čtení „11:3 příchody vs. odchody zaměstnanců“
Hrál jsem za studií fotbal jen rekreačně, ale přesto intenzivně. Často i tři zápasy týdně. Hrával jsem v útoku kvůli své rychlosti. Když jsem začal hrát s dospělými, často i profesionálními fotbalisty, bylo to splnění určitého klukovského snu.
Zahrál jsem si i první hanspaulskou ligu, kde se to ligovými hráči jen hemžilo. Já tam byl jako kluk, který odehrál ve velkém fotbale jen dva zápasy za dorost a na pořádné tréninky jsem chodil celkem asi jen půl roku… Nebyl jsem vyjma té rychlosti nějak dobrý fotbalista, spíš takový průměrný. Ale uměl jsem držet taktiku a bojoval jsem.
Stávalo se mi, že jsem šel na zápas a říkal jsem si, dneska musím dát gól. Nebo naopak, někdy jsem měl pocit, že mi to tam bude padat samo. Pokračovat ve čtení „Jezdit po prdeli“
Letos jsme udělali změnu v servisu, který jsme kompletně přesunuli do výroby v Losiné.
Jedním z důvodů bylo to, aby spolupracovníci ve výrobě viděli, jaké poruchy se objevují a hned jim mohli předcházet. Přijde mi to jako dobrý krok.
Dovedli jsme to až tak daleko, že kolega který má na starosti výstupní kontrolu nových sekaček, dělá současně i opravy. Nechci-li řešit servis, musím lépe udělat výstupní kontrolu, musím upozornit ostatní kolegy, že musí něco dělat jinak.
Občas jsou však podezřelé poruchy v záruce a na ty se chci podívat osobně. Pokračovat ve čtení „Servis Swardman – utajený šef“
O víkendu jsem se šel projít za Prahou lesem podél Vltavy. Narazil jsem tam na malém rozcestí na maličkýho kluka, který tam měl na kameni rozložený malý obchod s občerstvením, na utěrce, na kameni. Skoro na samotě, uprostřed lesa.
Prodával tam tatranky, vodu, čaj a kafe v plechovce. Navíc za ceny, které úplně odpovídaly stánkům někde ve městech. Tatranka za 10 Kč, voda 0,7 litru za 20 Kč, Birell ovocný čaj za 30 Kč a Nescafe za 40 Kč. Když jsem nakoupil, dal jsem se s ním do řeči.
Proč prodáváš tady v lese?
Na celé šestikilomotrové trase není jediné občerstvení. A lidí tady chodí hodně. Zdá se mi to jako dobré místo.
A na co šetříš? Pokračovat ve čtení „Kluk v lese – kým bude za 30 let?“
Věrní čtenáři ví, že jsem letos psaní na blogu moc nedal. Ale neznamená to, že jsem psát přestal.
Musel jsem svoji psací energii obrátit z části dovnitř firmy, kde pravidelně komentuji aktuální dění ve firmě a snažím se motivovat své kolegy k lepší práci. A druhá část energie šla přímo do Novinek Swardmana. Pokračovat ve čtení „Proč jsem letos tolik nepsal“
Určitě je u nás více lidí, kteří rozumí vínu lépe, než péči o trávník. Nebudu tedy vysvětlovat proč je některý trávník lepší než jiný. Pokusím se o paralelu s vínem.
Už jste někdy pili výborné víno, které by pocházelo od mizerného vinaře? Vinař, který má vinohrad na nevhodném místě, nedbá o jeho péči, vinohrad má zaplevelený, sklízí hrozny v nevhodný čas, při zpracování hroznů používá rezaté nefunkční zařízení a plní víno do špinavých sudů a demižónů, má nicotnou šanci dosáhnout kvalitního vína.
Kdežto dobrý vinař, který za každého počasí tráví svůj čas péčí o vinohrad, dokáže i ve špatném roce dosáhnout mimořádných výsledků. Takový dokáže vyrobit víno, které je unikátní, které dokážete poznat a potěší Vás.
Ano, dobrý i špatný vinař dělají to samé, pěstují a sklízí hrozny a lisují z nich víno. Rozdíl ve výsledku je nebetyčný. A protože trávníkům rozumím více než vínu, mohu potvrdit, že i v péči o trávník je to stejné. Pečujete-li o trávník s láskou, pílí a pokorou podle pravidel, získá si srdce všech.
Kdyby péče o trávníky měla takovou tradici jako vinařství, tento článek by nevznikl.
Tento týden se náš Swardman team rozrostl na 20 lidí. A naše personální posilování nekončí. Nabíráme hlavně v oblasti výroby a obchodu.
Protože není Swardman jen team, ale hlavně family, tak na následujícím snímku jsou mnohdy klíčové osoby, které nás drží při životě, manželky, manželé, partneři. Chybí jen maminky a tatínkové… Viď Máro 🙂
Dneska jsme vzali Edwina prvně na procházku do parku. A to dokonce do Central parku v Praze 4 na Pankráci.
Jeho první dojmy jsou vcelku pozitivní. Říkal mi, že sice park drncá, ale je to pro něj výzva. Takže jsme se domluvili, že ho budeme brát na procházky do tohoto parku dvakrát týdně (úterý – pátek). Udělá mu dobře být mezi lidmi ve veřejném parku.
A navíc slíbil rezidentům, že ten kousek, kde se bude pravidelně projíždět, mohou brzy začít používat na kroket.
Je to náš první projekt ve veřejném parku. Každý se může chodit dívat, jak týden po týdnu bude trávník měnit svou kvalitu. Pokusíme se na velmi zatěžovaném místě, ukázat jaký rozdíl je mezi „běžnou“ údržbou trávníku a „Swardman“ péčí.
Staňte se součástí tohoto pokusu a posílejte své fotky z Centralního parku, nebo pohledy z kanceláří okolo parku, jak vidíte změnu vy. Posílejte fotky na facebook Miluju Svůj Trávník nebo na email info@swardman.com
