Vize a plány 2019

Po druhé v životě ve smokingu… Nebojte, příště už zase v tričku Swardman.

Chtěl jsem se dneska původně ohlédnout za rokem 2018. Sami si však z této blogové kroniky můžete udělat představu, co se dělo ve Swardmanu v loňském roce. A článek 1100 sekaček to celkem přesně shrnul i v číslech. Nebo koukněte na časovou osu zde.

Jen pro srovnání, náš obrat dosáhl jedné třetiny obratu zavedeného anglického výrobce a našeho konkurenta ALLETT.  Vzhledem k tomu, že polovinu jejich obratu tvoří prodej profi sekaček pro fotbalová hřiště, znamená to, že v segmentu domácího sekání jsme je dotáhli na dohled.

Ale kdo mě znáte, tak víte, že mi je to upřímně jedno. Swardman neběží závod s Allettem. Swardman běží svůj vlastní závod. Závod o přežití, závod o kvalitu, závod o světový trh,  závod o dosažení svých vizí a hlavně závod o nadšené zákazníky. Proto se dnes budu více věnovat svým vizím než koukání dozadu. Co se stalo, stalo se. Snad jsme se poučili a teď je potřeba zaměřit pozornost a energii do další práce.

Víte, v jakém čtvrtletí jsme dosáhli nejvyššího obratu v historii? Pokračovat ve čtení „Vize a plány 2019“

11:3 příchody vs. odchody zaměstnanců

Jak jde čas ve výrobním závodě Swardman v Losiné

Vloni, když jsem viděl kolik nás stálo hledání nových lidí a následná fluktuace, tak jsem si řekl, že letos to musí být jinak. Utíkalo nám tudy spoustu peněz a hledání, zaškolování nových lidí nám bralo hromadu energie.

Letos jsme se rozloučili se dvěma zaměstnanci a jeden odešel sám a to ve zkušební době – takže odchody 3. Příchody nových zaměstnanců – celkem 11. Z toho jeden do centrály a deset nových do výroby.

Zajímavé, že náklady na získání posledních šesti zaměstnanců Pokračovat ve čtení „11:3 příchody vs. odchody zaměstnanců“

Jezdit po prdeli

Hrál jsem za studií fotbal jen rekreačně, ale přesto intenzivně. Často i tři zápasy týdně. Hrával jsem v útoku kvůli své rychlosti. Když jsem začal hrát s dospělými, často i profesionálními fotbalisty, bylo to splnění určitého klukovského snu.

Zahrál jsem si i první hanspaulskou ligu, kde se to ligovými hráči jen hemžilo. Já tam byl jako kluk, který odehrál ve velkém fotbale jen dva zápasy za dorost a na pořádné tréninky jsem chodil celkem asi jen půl roku… Nebyl jsem vyjma té rychlosti nějak dobrý fotbalista, spíš takový průměrný. Ale uměl jsem držet taktiku a bojoval jsem.

Stávalo se mi, že jsem šel na zápas a říkal jsem si, dneska musím dát gól. Nebo naopak, někdy jsem měl pocit, že mi to tam bude padat samo. Pokračovat ve čtení „Jezdit po prdeli“

Servis Swardman – utajený šef

Na cestě na servis do Švýcarska.
Na cestě na servis do Švýcarska.

Letos jsme udělali změnu v servisu, který jsme kompletně přesunuli do výroby v Losiné.

Jedním z důvodů bylo to, aby spolupracovníci ve výrobě viděli, jaké poruchy se objevují a hned jim mohli předcházet. Přijde mi to jako dobrý krok.

Dovedli jsme to až tak daleko, že kolega který má na starosti výstupní kontrolu nových sekaček, dělá současně i opravy. Nechci-li řešit servis, musím lépe udělat výstupní kontrolu, musím upozornit ostatní kolegy, že musí něco dělat jinak.

Občas jsou však podezřelé poruchy v záruce a na ty se chci podívat osobně. Pokračovat ve čtení „Servis Swardman – utajený šef“

Kluk v lese – kým bude za 30 let?

O víkendu jsem se šel projít za Prahou lesem podél Vltavy. Narazil jsem tam na malém rozcestí na maličkýho kluka, který tam měl na kameni rozložený malý obchod s občerstvením, na utěrce, na kameni. Skoro na samotě, uprostřed lesa.

Prodával tam tatranky, vodu, čaj a kafe v plechovce. Navíc za ceny, které úplně odpovídaly stánkům někde ve městech. Tatranka za 10 Kč, voda 0,7 litru za 20 Kč, Birell ovocný čaj za 30 Kč a Nescafe za 40 Kč. Když jsem nakoupil, dal jsem se s ním do řeči.

Proč prodáváš tady v lese?
Na celé šestikilomotrové trase není jediné občerstvení. A lidí tady chodí hodně. Zdá se mi to jako dobré místo.
A na co šetříš? Pokračovat ve čtení „Kluk v lese – kým bude za 30 let?“

Trávník jako víno

vino-a-travnik
Lidská práce, píle a láska dokáží vytvořit nezapomenutelné.

Určitě je u nás více lidí, kteří rozumí vínu lépe, než péči o trávník. Nebudu tedy vysvětlovat proč je některý trávník lepší než jiný. Pokusím se o paralelu s vínem. 

Už jste někdy pili výborné víno, které by pocházelo od mizerného vinaře? Vinař, který má vinohrad na nevhodném místě, nedbá o jeho péči, vinohrad má zaplevelený, sklízí hrozny v nevhodný čas, při zpracování hroznů používá rezaté nefunkční zařízení a plní víno do špinavých sudů a demižónů, má nicotnou šanci dosáhnout kvalitního vína.

Kdežto dobrý vinař, který za každého počasí tráví svůj čas péčí o vinohrad, dokáže i ve špatném roce dosáhnout mimořádných výsledků. Takový dokáže vyrobit víno, které je unikátní, které dokážete poznat a potěší Vás.

Ano, dobrý i špatný vinař dělají to samé, pěstují a sklízí hrozny a lisují z nich víno. Rozdíl ve výsledku je nebetyčný. A protože trávníkům rozumím více než vínu, mohu potvrdit, že i v péči o trávník je to stejné. Pečujete-li o trávník s láskou, pílí a pokorou podle pravidel, získá si srdce všech.

Kdyby péče o trávníky měla takovou tradici jako vinařství, tento článek by nevznikl.

Swardman team #20

Swardman-family
Swardman je team. Foto pořízeno před sídlem v Braníku. Martin Bulíř, Patrik Šebek, Honza Kubát, Dalibor Skokan, Petr Resa Honza Polívka, Walda Jiruš, Michal Barvínek, Láďa Štípa, Tomáš Šena, Olina Formanová, Věrka Krejčová, Petr Krogman, Terka Volfová, Mára Votroubek (na snímku chybí Zdeněk Šlehobr, Andrea Blagoevová, Zuzana Střítecká, Pavel Grunt, Václav Šisl, Jaroslav Pech)

Tento týden se náš Swardman team rozrostl na 20 lidí. A naše personální posilování nekončí. Nabíráme hlavně v oblasti výroby a obchodu.

Protože není Swardman jen team, ale hlavně family, tak na následujícím snímku jsou mnohdy klíčové osoby, které nás drží při životě, manželky, manželé, partneři. Chybí jen maminky a tatínkové… Viď Máro 🙂

Swardman-family-2016
Swardman family 2016. Říká se, že rodinu si nevybíráš. U nás to neplatí 🙂