Dopis sobě z 28.3.2019

Dopis Tomášovi od Tomáše

Na konci března 2019 jsem se účastnil skvělého semináře Lifing od Jürgen Höller Academy zaměřeného na osobní rozvoj pod vedením úžasného Petera Krištofoviče. V rámci dvoudenního kurzu najednou přišel úkol. Zadání bylo, napište na papír dopis sami sobě a dejte ho do obálky a zalepte, nadepište svou adresou, my Vám ho za nějaký čas pošleme.  Máte na to 10 minut.

Na takový úkol člověk není připraven. Něco jsem napsal, co jsem zrovna cítil, dal do obálky, zalepil a odevzdal. Protože jsem nad tím neměl čas přemýšlet, tak jsem za chvíli úplně zapomněl, co jsem tam napsal. Byl konec března. V rámci kurzu jsem mimo jiné přešel i po koberci ze žhavých uhlíků a v mnohém jsme si rozšířil obzory. Pokračovat ve čtení „Dopis sobě z 28.3.2019“

Moji dědové, můj táta

Dneska je to trošku delší čtení o rodině. Tento příspěvek jsem našel v konceptech, je asi tak tři roky starý. Nějak jsem váhal s jeho zveřejněním, tak jsem ho tehdy odložil. Dneska jsem ho ale našel a  uznal jsem, že ho zveřejním. Musel jsem ho bohužel v pár bodech aktualizovat, což asi snadno při čtení pochopíte. Navíc dnešní politický marasmus v podání Zemana a Babiše mě nutí hledat motivaci a vzory v minulosti. Hledám odpovědi na mnoho zásadních otázek. Mimo jiné se snažím pochopit, proč jsem takový jaký jsem.

Můj děda Václav byl kuchař, vařil na Příkopech v Savarinu, v Obecním domě, v Alcronu, u Gráfů a v mnoha dalších vyhlášených podnicích. Následně si před 2. světovou válkou koupil hospodu a byl hostinským, u nádraží v Noutonících, kousek od Okoře. Když jsem se narodil, už byl v důchodu a bydlel ve velké vile s obří zahradou a malým hospodářstvím na vesnici kousek od Rudné.

Jako dítě jsem se měl u něj a u babičky královsky. Děda vařil skvělá jídla, která jsem v 80. letech jako malý kluk ani nikde nemohl jíst. Ale u dědy, to bylo běžné. Nejlepší boršč mého života uměl právě děda. Pokračovat ve čtení „Moji dědové, můj táta“

Nehledám zaměstnance!

Sem tam se objeví někdo, kdo se vyjádří v tom smyslu, že by rád se mnou pracoval. Nejsem personalista, ani psycholog, takže k výběru spolupracovníků přistupuji trošku jinak, než je běžné. V několika kolektivech jsem pracoval jako zaměstnanec a jako zaměstnavatel jsem přijal přes 100 lidí. To znamená, že zase nejsem úplný amatér.

Spolupracoval jsem celkem s pěti různými personalistkami. Jedna z nich mi řekla, bylo to v době, kdy ještě bylo v kurzu ATCO, že mám jednu velkou výhodu. A tou je, že jdu od píky a tudíž vím, co jak má dlouho trvat, jak se to dělá – prodej, fakturace, správa eshopu, balení, servis, prezentace… Pokračovat ve čtení „Nehledám zaměstnance!“

Když to miluješ, nic tě nezastaví

Tuhle jsem si vzpomněl na jednu pozoruhodnou ženu „Mrs. B“ neboli Rose Blumkin, o níž velice zajímavě mluví Warren Buffett v knize Sněhová koule.

Narodila se v roce 1893 na území dnešního Běloruska. Ve strachu o svůj život, vzhledem k politické situaci v Rusku, utekla a přes celou Asii emigrovala do USA.  Tam v Nebrasce vybudovala z ničeho obří obchod Furniture mart s levným nábytkem a tržbami přes 100 mil dolarů ročně.

Když jí bylo 89 let, nabídl jí Warren Buffett, že obchod od její rodiny koupí a nechá její rodinu firmu dál řídit. Mrs. B řídila firmu do svých 95 let, kdy jí fakt už vytočili její vnuci, který to s ní řídili. Označila je za hňupy a nácky.  Odešla domu a už se nevrátila.

Jenže zničehonic si pořídila sklad naproti Furniture mart. Začala tam pořádat garážové výprodeje a za den utržila 18 000 dolarů.  O pár měsíců později její „Mrs. B Warehouse“ vykazoval 3000 dolarů zisku denně.

Nakonec jí Buffett musel nabídnout 5 mil dolarů, aby prodala i její nový obchod pod Furniture mart. S rodinou i Buffettem se udobřila a vrátila se do rodinné firmy zpět. Jednu věc už Buffett nepodcenil, uzavřel s ní smlouvu, kde ve svých devětadevadesáti letech musela podepsat nekonkureční doložku na pět let…

Mrs. B zemřela ve svých 105 letech. Vlastně ani nevím, proč jsem si na to vzpomněl…

Rukopis hotov – Swardman LIVE

Swardman opustil Braník, opustil Prahu. Konec jedné etapy.
Konec jedné etapy Swardman, která trvala více než čtyři roky. Vývěsní štíty sundané. Okolí už zarůstá plevelem. Já však podnikám v Praze dál.

V lednu 2018 jsem začal psát něco jako knihu – příběh Swardman. Pracovně jsem si to nazval Swardman LIVE. Je to v podstatě soubor mých autentických textů, které mají co nejlépe dokumentovat vývoj Swardman navenek, ale i uvnitř firmy.

V podstatě jde o to, že jsem chtěl těm, kdo mají rádi Swardman, ukázat, co se dělo uvnitř firmy. Například v době, kdy jsem na blog napsal, v červenci 2018 příspěvek „Jezdit po prdeli„, Pokračovat ve čtení „Rukopis hotov – Swardman LIVE“

Zákazník není závislý na nás…

Zaměstnanecký manuál ŠENA greenkeeping
Zaměstnanecký manuál ŠENA greenkeeping

Likviduji archiv od roku 2006 a občas mě překvapí dokumenty, na které jsem už zapomněl. Jedním z nich je Zaměstnanecký manuál.  Přestože jsem v trávníkářské firmě ŠENA greenkeeping pracoval s jednotkami spolupracovníků, udělal jsem jim už tehdy manuál.

Zlatá pravidla v něm uvedená nejsou samozřejmě z mé hlavy, ale tak jednoznačně vyjadřují mojí filosofii, že jsem je použil. Autorem je L.L.Bean, zakladatel jednoho z největších zásilkových obchodů v USA.  Ne náhodou jsem je napsal hned na první stranu nahoru.

Zákazník není závislý na nás… Pokračovat ve čtení „Zákazník není závislý na nás…“

Vize a plány 2019

Po druhé v životě ve smokingu… Nebojte, příště už zase v tričku Swardman.

Chtěl jsem se dneska původně ohlédnout za rokem 2018. Sami si však z této blogové kroniky můžete udělat představu, co se dělo ve Swardmanu v loňském roce. A článek 1100 sekaček to celkem přesně shrnul i v číslech. Nebo koukněte na časovou osu zde.

Jen pro srovnání, náš obrat dosáhl jedné třetiny obratu zavedeného anglického výrobce a našeho konkurenta ALLETT.  Vzhledem k tomu, že polovinu jejich obratu tvoří prodej profi sekaček pro fotbalová hřiště, znamená to, že v segmentu domácího sekání jsme je dotáhli na dohled.

Ale kdo mě znáte, tak víte, že mi je to upřímně jedno. Swardman neběží závod s Allettem. Swardman běží svůj vlastní závod. Závod o přežití, závod o kvalitu, závod o světový trh,  závod o dosažení svých vizí a hlavně závod o nadšené zákazníky. Proto se dnes budu více věnovat svým vizím než koukání dozadu. Co se stalo, stalo se. Snad jsme se poučili a teď je potřeba zaměřit pozornost a energii do další práce.

Víte, v jakém čtvrtletí jsme dosáhli nejvyššího obratu v historii? Pokračovat ve čtení „Vize a plány 2019“