Archiv rubriky: Lidé

Chtěl jsem se dneska původně ohlédnout za rokem 2018. Sami si však z této blogové kroniky můžete udělat představu, co se dělo ve Swardmanu v loňském roce. A článek 1100 sekaček to celkem přesně shrnul i v číslech. Nebo koukněte na časovou osu zde.

Jen pro srovnání, náš obrat dosáhl jedné třetiny obratu zavedeného anglického výrobce a našeho konkurenta ALLETT.  Vzhledem k tomu, že polovinu jejich obratu tvoří prodej profi sekaček pro fotbalová hřiště, znamená to, že v segmentu domácího sekání jsme je dotáhli na dohled.

Ale kdo mě znáte, tak víte, že mi je to upřímně jedno. Swardman neběží závod s Allettem. Swardman běží svůj vlastní závod. Závod o přežití, závod o kvalitu, závod o světový trh,  závod o dosažení svých vizí a hlavně závod o nadšené zákazníky. Proto se dnes budu více věnovat svým vizím než koukání dozadu. Co se stalo, stalo se. Snad jsme se poučili a teď je potřeba zaměřit pozornost a energii do další práce.

Víte, v jakém čtvrtletí jsme dosáhli nejvyššího obratu v historii? Pokračovat ve čtení „Vize a plány 2019“

Před časem jsem navštívil Stanislava Martince v jeho firmě Koma modular ve Vizovicích. Zrovna stavěli novou administrativní budovu a kanceláře měli v provizorní budově. Bylo krátce po poledni a panu Martincovi se protáhlo jednání, proto jsem čekal nějakou dobu na recepci. Pokračovat ve čtení „Pozdrav z Vizovic“

Vloni, když jsem viděl kolik nás stálo hledání nových lidí a následná fluktuace, tak jsem si řekl, že letos to musí být jinak. Utíkalo nám tudy spoustu peněz a hledání, zaškolování nových lidí nám bralo hromadu energie.

Letos jsme se rozloučili se dvěma zaměstnanci a jeden odešel sám a to ve zkušební době – takže odchody 3. Příchody nových zaměstnanců – celkem 11. Z toho jeden do centrály a deset nových do výroby.

Zajímavé, že náklady na získání posledních šesti zaměstnanců Pokračovat ve čtení „11:3 příchody vs. odchody zaměstnanců“

Hrál jsem za studií fotbal jen rekreačně, ale přesto intenzivně. Často i tři zápasy týdně. Hrával jsem v útoku kvůli své rychlosti. Když jsem začal hrát s dospělými, často i profesionálními fotbalisty, bylo to splnění určitého klukovského snu.

Zahrál jsem si i první hanspaulskou ligu, kde se to ligovými hráči jen hemžilo. Já tam byl jako kluk, který odehrál ve velkém fotbale jen dva zápasy za dorost a na pořádné tréninky jsem chodil celkem asi jen půl roku… Nebyl jsem vyjma té rychlosti nějak dobrý fotbalista, spíš takový průměrný. Ale uměl jsem držet taktiku a bojoval jsem.

Stávalo se mi, že jsem šel na zápas a říkal jsem si, dneska musím dát gól. Nebo naopak, někdy jsem měl pocit, že mi to tam bude padat samo. Pokračovat ve čtení „Jezdit po prdeli“

Letos jsme udělali změnu v servisu, který jsme kompletně přesunuli do výroby v Losiné.

Jedním z důvodů bylo to, aby spolupracovníci ve výrobě viděli, jaké poruchy se objevují a hned jim mohli předcházet. Přijde mi to jako dobrý krok.

Dovedli jsme to až tak daleko, že kolega který má na starosti výstupní kontrolu nových sekaček, dělá současně i opravy. Nechci-li řešit servis, musím lépe udělat výstupní kontrolu, musím upozornit ostatní kolegy, že musí něco dělat jinak.

Občas jsou však podezřelé poruchy v záruce a na ty se chci podívat osobně. Pokračovat ve čtení „Servis Swardman – utajený šef“

O víkendu jsem se šel projít za Prahou lesem podél Vltavy. Narazil jsem tam na malém rozcestí na maličkýho kluka, který tam měl na kameni rozložený malý obchod s občerstvením, na utěrce, na kameni. Skoro na samotě, uprostřed lesa.

Prodával tam tatranky, vodu, čaj a kafe v plechovce. Navíc za ceny, které úplně odpovídaly stánkům někde ve městech. Tatranka za 10 Kč, voda 0,7 litru za 20 Kč, Birell ovocný čaj za 30 Kč a Nescafe za 40 Kč. Když jsem nakoupil, dal jsem se s ním do řeči.

Proč prodáváš tady v lese?
Na celé šestikilomotrové trase není jediné občerstvení. A lidí tady chodí hodně. Zdá se mi to jako dobré místo.
A na co šetříš? Pokračovat ve čtení „Kluk v lese – kým bude za 30 let?“