Nehledám zaměstnance!

Sem tam se objeví někdo, kdo se vyjádří v tom smyslu, že by rád se mnou pracoval. Nejsem personalista, ani psycholog, takže k výběru spolupracovníků přistupuji trošku jinak, než je běžné. V několika kolektivech jsem pracoval jako zaměstnanec a jako zaměstnavatel jsem přijal přes 100 lidí. To znamená, že zase nejsem úplný amatér.

Spolupracoval jsem celkem s pěti různými personalistkami. Jedna z nich mi řekla, bylo to v době, kdy ještě bylo v kurzu ATCO, že mám jednu velkou výhodu. A tou je, že jdu od píky a tudíž vím, co jak má dlouho trvat, jak se to dělá – prodej, fakturace, správa eshopu, balení, servis, prezentace… Pokračovat ve čtení „Nehledám zaměstnance!“

Když to miluješ, nic tě nezastaví

Tuhle jsem si vzpomněl na jednu pozoruhodnou ženu „Mrs. B“ neboli Rose Blumkin, o níž velice zajímavě mluví Warren Buffett v knize Sněhová koule.

Narodila se v roce 1893 na území dnešního Běloruska. Ve strachu o svůj život, vzhledem k politické situaci v Rusku, utekla a přes celou Asii emigrovala do USA.  Tam v Nebrasce vybudovala z ničeho obří obchod Furniture mart s levným nábytkem a tržbami přes 100 mil dolarů ročně.

Když jí bylo 89 let, nabídl jí Warren Buffett, že obchod od její rodiny koupí a nechá její rodinu firmu dál řídit. Mrs. B řídila firmu do svých 95 let, kdy jí fakt už vytočili její vnuci, který to s ní řídili. Označila je za hňupy a nácky.  Odešla domu a už se nevrátila.

Jenže zničehonic si pořídila sklad naproti Furniture mart. Začala tam pořádat garážové výprodeje a za den utržila 18 000 dolarů.  O pár měsíců později její „Mrs. B Warehouse“ vykazoval 3000 dolarů zisku denně.

Nakonec jí Buffett musel nabídnout 5 mil dolarů, aby prodala i její nový obchod pod Furniture mart. S rodinou i Buffettem se udobřila a vrátila se do rodinné firmy zpět. Jednu věc už Buffett nepodcenil, uzavřel s ní smlouvu, kde ve svých devětadevadesáti letech musela podepsat nekonkureční doložku na pět let…

Mrs. B zemřela ve svých 105 letech. Vlastně ani nevím, proč jsem si na to vzpomněl…

Rukopis hotov – Swardman LIVE

Swardman opustil Braník, opustil Prahu. Konec jedné etapy.
Konec jedné etapy Swardman, která trvala více než čtyři roky. Vývěsní štíty sundané. Okolí už zarůstá plevelem. Já však podnikám v Praze dál.

V lednu 2018 jsem začal psát něco jako knihu – příběh Swardman. Pracovně jsem si to nazval Swardman LIVE. Je to v podstatě soubor mých autentických textů, které mají co nejlépe dokumentovat vývoj Swardman navenek, ale i uvnitř firmy.

V podstatě jde o to, že jsem chtěl těm, kdo mají rádi Swardman, ukázat, co se dělo uvnitř firmy. Například v době, kdy jsem na blog napsal, v červenci 2018 příspěvek „Jezdit po prdeli„, Pokračovat ve čtení „Rukopis hotov – Swardman LIVE“

Zákazník není závislý na nás…

Zaměstnanecký manuál ŠENA greenkeeping
Zaměstnanecký manuál ŠENA greenkeeping

Likviduji archiv od roku 2006 a občas mě překvapí dokumenty, na které jsem už zapomněl. Jedním z nich je Zaměstnanecký manuál.  Přestože jsem v trávníkářské firmě ŠENA greenkeeping pracoval s jednotkami spolupracovníků, udělal jsem jim už tehdy manuál.

Zlatá pravidla v něm uvedená nejsou samozřejmě z mé hlavy, ale tak jednoznačně vyjadřují mojí filosofii, že jsem je použil. Autorem je L.L.Bean, zakladatel jednoho z největších zásilkových obchodů v USA.  Ne náhodou jsem je napsal hned na první stranu nahoru.

Zákazník není závislý na nás… Pokračovat ve čtení „Zákazník není závislý na nás…“

Vize a plány 2019

Po druhé v životě ve smokingu… Nebojte, příště už zase v tričku Swardman.

Chtěl jsem se dneska původně ohlédnout za rokem 2018. Sami si však z této blogové kroniky můžete udělat představu, co se dělo ve Swardmanu v loňském roce. A článek 1100 sekaček to celkem přesně shrnul i v číslech. Nebo koukněte na časovou osu zde.

Jen pro srovnání, náš obrat dosáhl jedné třetiny obratu zavedeného anglického výrobce a našeho konkurenta ALLETT.  Vzhledem k tomu, že polovinu jejich obratu tvoří prodej profi sekaček pro fotbalová hřiště, znamená to, že v segmentu domácího sekání jsme je dotáhli na dohled.

Ale kdo mě znáte, tak víte, že mi je to upřímně jedno. Swardman neběží závod s Allettem. Swardman běží svůj vlastní závod. Závod o přežití, závod o kvalitu, závod o světový trh,  závod o dosažení svých vizí a hlavně závod o nadšené zákazníky. Proto se dnes budu více věnovat svým vizím než koukání dozadu. Co se stalo, stalo se. Snad jsme se poučili a teď je potřeba zaměřit pozornost a energii do další práce.

Víte, v jakém čtvrtletí jsme dosáhli nejvyššího obratu v historii? Pokračovat ve čtení „Vize a plány 2019“

11:3 příchody vs. odchody zaměstnanců

Jak jde čas ve výrobním závodě Swardman v Losiné

Vloni, když jsem viděl kolik nás stálo hledání nových lidí a následná fluktuace, tak jsem si řekl, že letos to musí být jinak. Utíkalo nám tudy spoustu peněz a hledání, zaškolování nových lidí nám bralo hromadu energie.

Letos jsme se rozloučili se dvěma zaměstnanci a jeden odešel sám a to ve zkušební době – takže odchody 3. Příchody nových zaměstnanců – celkem 11. Z toho jeden do centrály a deset nových do výroby.

Zajímavé, že náklady na získání posledních šesti zaměstnanců Pokračovat ve čtení „11:3 příchody vs. odchody zaměstnanců“

Jezdit po prdeli

Hrál jsem za studií fotbal jen rekreačně, ale přesto intenzivně. Často i tři zápasy týdně. Hrával jsem v útoku kvůli své rychlosti. Když jsem začal hrát s dospělými, často i profesionálními fotbalisty, bylo to splnění určitého klukovského snu.

Zahrál jsem si i první hanspaulskou ligu, kde se to ligovými hráči jen hemžilo. Já tam byl jako kluk, který odehrál ve velkém fotbale jen dva zápasy za dorost a na pořádné tréninky jsem chodil celkem asi jen půl roku… Nebyl jsem vyjma té rychlosti nějak dobrý fotbalista, spíš takový průměrný. Ale uměl jsem držet taktiku a bojoval jsem.

Stávalo se mi, že jsem šel na zápas a říkal jsem si, dneska musím dát gól. Nebo naopak, někdy jsem měl pocit, že mi to tam bude padat samo. Pokračovat ve čtení „Jezdit po prdeli“