Dopis sobě z 28.3.2019

Dopis Tomášovi od Tomáše

Na konci března 2019 jsem se účastnil skvělého semináře Lifing od Jürgen Höller Academy zaměřeného na osobní rozvoj pod vedením úžasného Petera Krištofoviče. V rámci dvoudenního kurzu najednou přišel úkol. Zadání bylo, napište na papír dopis sami sobě a dejte ho do obálky a zalepte, nadepište svou adresou, my Vám ho za nějaký čas pošleme.  Máte na to 10 minut.

Na takový úkol člověk není připraven. Něco jsem napsal, co jsem zrovna cítil, dal do obálky, zalepil a odevzdal. Protože jsem nad tím neměl čas přemýšlet, tak jsem za chvíli úplně zapomněl, co jsem tam napsal. Byl konec března. V rámci kurzu jsem mimo jiné přešel i po koberci ze žhavých uhlíků a v mnohém jsme si rozšířil obzory. Pokračovat ve čtení „Dopis sobě z 28.3.2019“

Moji dědové, můj táta

Dneska je to trošku delší čtení o rodině. Tento příspěvek jsem našel v konceptech, je asi tak tři roky starý. Nějak jsem váhal s jeho zveřejněním, tak jsem ho tehdy odložil. Dneska jsem ho ale našel a  uznal jsem, že ho zveřejním. Musel jsem ho bohužel v pár bodech aktualizovat, což asi snadno při čtení pochopíte. Navíc dnešní politický marasmus v podání Zemana a Babiše mě nutí hledat motivaci a vzory v minulosti. Hledám odpovědi na mnoho zásadních otázek. Mimo jiné se snažím pochopit, proč jsem takový jaký jsem.

Můj děda Václav byl kuchař, vařil na Příkopech v Savarinu, v Obecním domě, v Alcronu, u Gráfů a v mnoha dalších vyhlášených podnicích. Následně si před 2. světovou válkou koupil hospodu a byl hostinským, u nádraží v Noutonících, kousek od Okoře. Když jsem se narodil, už byl v důchodu a bydlel ve velké vile s obří zahradou a malým hospodářstvím na vesnici kousek od Rudné.

Jako dítě jsem se měl u něj a u babičky královsky. Děda vařil skvělá jídla, která jsem v 80. letech jako malý kluk ani nikde nemohl jíst. Ale u dědy, to bylo běžné. Nejlepší boršč mého života uměl právě děda. Pokračovat ve čtení „Moji dědové, můj táta“

Obrat firem nad 1 mil. USD

Představte si, že více než 92% firem v USA nedosáhne na obrat 1 mil. dolarů (23 mil. Kč).  Nový startup v USA spouští lidé s  magisterským vzděláním pouze ve 20% případů. 44% startupů se nedožije pátého roku.  14% startupů zakládají lidé ve věku 30-39 let. Ve 29% případů startup skončí z důvodů nedostatku peněz.

10 hlavních příčin selhání startupů:

  • Není na trhu poptávka: 42%;
  • Došly peníze: 29%;
  • Není správný tým: 23%;
  • Konkurenční boj: 19%;
  • Problémy s cenami a náklady: 18%;
  • Uživatelsky nepříjemný produkt: 17%;
  • Produkt bez obchodního modelu: 17%;
  • Špatný marketing: 14%;
  • Ignorace zákazníky: 14%;
  • Chybný produkt: 13%.

Pokračovat ve čtení „Obrat firem nad 1 mil. USD“

Mile jste mě překvapili!

Musím Vám poděkovat za Vaší velkou podporu, kterou jste vyjádřili formou hlasování i odesláním formulářů.

Během čtyř dnů jste avizovali podporu, která se pohybuje kolem 20 milionů korun. Celkem hlasovalo 74 lidí pro ochotu investovat. Když spočítám střední hodnotu z rozpětí,  pro které šlo hlasovat, tak je částka, kterou byste investovali, rovna 19 092 000 Kč.

Vím, že to je jen anketa a anonymním hlasováním neublížíš, ale… Pokračovat ve čtení „Mile jste mě překvapili!“

Crowdfunding – Kickstarter, Hithit nebo nic?

Na podzim roku 2015, když jsem pochopil, že vedle sebe nemohu mít investora, který se svým podnikáním uspěl v 90. letech, jsem zvažoval, jak projekt vřetenových sekaček dál financovat, aby se rozběhl naplno.

V té době frčel už i v Česku naplno crowdfunding (skupinové financování). Hithit nebo Kickstarter znal už každý a stále v médiích vyskakovaly články o velkých úspěších těchto projektů.  A měl jsem silný pocit, že to je ten správný způsob získání prostředků na vřetenové sekačky. Ale… Věděl jsem, že to není zadarmo takový portál využít, stojí to cca 10% z vybrané částky. Měl jsem už dokonce vytvořený profil a dost jsem se tím zabýval. Ve finále jsem pochopil, že bez vlastního PR a reklamy, by ta kampaň nebyla úspěšná. Takže by to stálo další prostředky a hlavně můj čas. Nakonec jsem to vyhodnotil, že na to není ten správný čas a vybral jsem si opět angel investora.  Vím, že to byla správná volba a nelitují jí. Za tu dobu jsem dozrál a naučil se hrozně moc, hlavně o lidech, ale i o výrobě, účetnictví… Pokračovat ve čtení „Crowdfunding – Kickstarter, Hithit nebo nic?“

Nehledám zaměstnance!

Sem tam se objeví někdo, kdo se vyjádří v tom smyslu, že by rád se mnou pracoval. Nejsem personalista, ani psycholog, takže k výběru spolupracovníků přistupuji trošku jinak, než je běžné. V několika kolektivech jsem pracoval jako zaměstnanec a jako zaměstnavatel jsem přijal přes 100 lidí. To znamená, že zase nejsem úplný amatér.

Spolupracoval jsem celkem s pěti různými personalistkami. Jedna z nich mi řekla, bylo to v době, kdy ještě bylo v kurzu ATCO, že mám jednu velkou výhodu. A tou je, že jdu od píky a tudíž vím, co jak má dlouho trvat, jak se to dělá – prodej, fakturace, správa eshopu, balení, servis, prezentace… Pokračovat ve čtení „Nehledám zaměstnance!“

ŠENA shop – krůček po krůčku

ŠENA shop se rozběhl. Díky Vám!
ŠENA shop se rozběhl. Díky Vám!

Přátelé, mám za sebou dva měsíce provozu svého výběrového trávníkářského obchodu ŠENA, tak si dovolím trošku Vám přiblížit, jak to jde.

Červen byl první měsíc provozu, přesto si dost zákazníků ke mě našlo cestu a nakoupilo. Byl to důležitý moment, protože je klíčové, aby se zásoby otáčely a neležely mi skladem měsíce. Pokračovat ve čtení „ŠENA shop – krůček po krůčku“

Když to miluješ, nic tě nezastaví

Tuhle jsem si vzpomněl na jednu pozoruhodnou ženu „Mrs. B“ neboli Rose Blumkin, o níž velice zajímavě mluví Warren Buffett v knize Sněhová koule.

Narodila se v roce 1893 na území dnešního Běloruska. Ve strachu o svůj život, vzhledem k politické situaci v Rusku, utekla a přes celou Asii emigrovala do USA.  Tam v Nebrasce vybudovala z ničeho obří obchod Furniture mart s levným nábytkem a tržbami přes 100 mil dolarů ročně.

Když jí bylo 89 let, nabídl jí Warren Buffett, že obchod od její rodiny koupí a nechá její rodinu firmu dál řídit. Mrs. B řídila firmu do svých 95 let, kdy jí fakt už vytočili její vnuci, který to s ní řídili. Označila je za hňupy a nácky.  Odešla domu a už se nevrátila.

Jenže zničehonic si pořídila sklad naproti Furniture mart. Začala tam pořádat garážové výprodeje a za den utržila 18 000 dolarů.  O pár měsíců později její „Mrs. B Warehouse“ vykazoval 3000 dolarů zisku denně.

Nakonec jí Buffett musel nabídnout 5 mil dolarů, aby prodala i její nový obchod pod Furniture mart. S rodinou i Buffettem se udobřila a vrátila se do rodinné firmy zpět. Jednu věc už Buffett nepodcenil, uzavřel s ní smlouvu, kde ve svých devětadevadesáti letech musela podepsat nekonkureční doložku na pět let…

Mrs. B zemřela ve svých 105 letech. Vlastně ani nevím, proč jsem si na to vzpomněl…

Rukopis hotov – Swardman LIVE

Swardman opustil Braník, opustil Prahu. Konec jedné etapy.
Konec jedné etapy Swardman, která trvala více než čtyři roky. Vývěsní štíty sundané. Okolí už zarůstá plevelem. Já však podnikám v Praze dál.

V lednu 2018 jsem začal psát něco jako knihu – příběh Swardman. Pracovně jsem si to nazval Swardman LIVE. Je to v podstatě soubor mých autentických textů, které mají co nejlépe dokumentovat vývoj Swardman navenek, ale i uvnitř firmy.

V podstatě jde o to, že jsem chtěl těm, kdo mají rádi Swardman, ukázat, co se dělo uvnitř firmy. Například v době, kdy jsem na blog napsal, v červenci 2018 příspěvek „Jezdit po prdeli„, Pokračovat ve čtení „Rukopis hotov – Swardman LIVE“