Rubrika: Blog

Dostal jsem se po pár letech k tomu, že dělám obchodní plán na pět let dopředu, tedy do roku 2027. Plán jsem připravil, mnohokrát propočítal, použil k tomu různé postupy, abych se vyvaroval chyb, a vždy jsem došel k obdobnému výsledku. Z tohoto pohledu je plán přesný.

Ale co ty neznáme, které na něj působí a budou působit. A co teprve ty neznámé neznámé, tedy ty, o kterých nyní ani nevíme, že přijdou… Když se podívám na svůj osobní plán na pět let, a vezmu to zpětně, jaký plán jsem měl před pěti lety, tedy na podzim 2017, tak se nestačím divit jaké neznámé neznámé se objevily.

Je konec října 2017, brzy mi bude 39 let, bydlím devátým rokem na stejné adrese se svou partnerkou a dětmi, naše vztahová krize se dále prohlubuje, snahy o řešení selhávají, firma začíná těžit z mé cesty do USA a velkého nasazení některých mých kolegů, ale ve výrobě stále jedeme na čtvrt plynu, hodně řeším personální věci spojené s rychlým růstem. V rámci podnikání si hezky maluji, jak navýšíme díky USA a Austrálii výrobu, jak se prosadíme v Německu, jak začnu umořovat jistinu… Nic nenasvědčovalo tomu, že by v rámci následujících pěti let mělo dojít k jakékoliv zásadnější změně.

Já blbec jsem se podíval, co jsem psal na tento blog před sedmi lety v létě o předání prvních sekaček zákazníkům. Uteklo sedm let, nová značka vřetenových sekaček ELO, výroba se se skřípěním rozbíhá, první zákazníci mají své kousky už doma, ale přijde mi, jak když jsem se nepoučil, články z období před sedmi lety bych mohl zkopírovat a vložit s dnešním datem. Ale je přeci jen jisté odlišnosti tam jsou a hlavní příčiny zpoždění byly jinde než dříve.

Co určitě stojí za to zkopírovat je tato věta: „Vážení zákazníci, smekám před Vámi! Jste nejlepší ze všech.“ z článku Naši zákazníci jsou frajeři ze 17.7.2015.

Minulý týden se u nás definitivně rozhodlo, že sériovou výrobu budeme mít od nového roku v Praze. Litomyšl neopustíme, jen dojde k rozdělení vývoje a sériové výroby. Vývoj ponecháme v Litomyšli v jiných prostorech než jsme nyní. V těchto prostorech půjde však dělat i kusovou výrobu.

Musím říct, že je vždy úleva, když majitel pronajímaných prostor o Vás stojí. Tento nový pronajímatel musel udělat hodně kompromisů ve svém provozu, navíc zainvestovat do významných úprav jako jsou výměny oken, ale pořád je cítit, že chce mít ve svých prostorách právě nás.

Musím říct, že posledních 30 dní přineslo tolik podnětů, že bych mohl napsat 50 článků a každý by stál za to. Jenže psaní mě neživí (i když…), tak to vezmu trošku stručnou formou. Myslím, že z textu níže uvidíte sami, že vyrábět sekačky není žádná nuda.

Swardman v křeči ztrácí definitivně tvář

Mohl bych psát o tom, jak Mára Votroubek dostal vyhazov ze Swardmanu, protože dělá se mnou, nebo že po něm chtějí milion za to, že mi prozradil, jak vypadá Electra, kterou jsem s ním vyvíjel. To, že mi to prozradil, usuzují z fotek ELO 1 zveřejněných tady na blogu…

Nebo, že mi prozradil, že dělají fotbalovou sekačku, o čemž všechny Swardman hrdě informovali před dvěma lety ve svém newsletteru. Nechápete? Já také ne.

A popravdě, myslíte si, že bych byl takový idiot a chtěl kopírovat Swardman? Né, to fakt nejsem. Čím bych zákazníkům prospěl, kdybych udělal něco, co už tu je?