Blog obyčejného trávníkáře
Přesně před čtyřmi roky jsem napsal na blog tipovačku Tipněte si datum 100 sekačky Swardman. Bohužel tipy mi po letech zmizely se starým eshopem a já už přesně nevím, kdo kolik tipoval. Matně si vzpomínám, že vaše tipy byly reálnější než moje představa, jak rychlý bude rozjezd Swardmana.
Dnes, po čtyřech letech výroby, jsme prodali 1100 sekaček. V roce 2015 to bylo 45 kusů, v roce 2016 to bylo 139 kusů, v roce 2017 to bylo 295 kusů a letos to je Pokračovat ve čtení „1100 sekaček“
Před časem jsem navštívil Stanislava Martince v jeho firmě Koma modular ve Vizovicích. Zrovna stavěli novou administrativní budovu a kanceláře měli v provizorní budově. Bylo krátce po poledni a panu Martincovi se protáhlo jednání, proto jsem čekal nějakou dobu na recepci. Pokračovat ve čtení „Pozdrav z Vizovic“
Asi vám to je úplně jedno a nezajímá vás to, ale stejně to napíšu. Nekouřím, téměř nepiju alkohol, nepiju kávu ani jiné nápoje s kofeinem, nehraju počítačové hry, neberu drogy, ani léky a svou sexuální energii dokážu krotit nebo transformovat. Takže jsem z pohledu většiny asi Pokračovat ve čtení „Sex, drogy a podnikání“
Vloni, když jsem viděl kolik nás stálo hledání nových lidí a následná fluktuace, tak jsem si řekl, že letos to musí být jinak. Utíkalo nám tudy spoustu peněz a hledání, zaškolování nových lidí nám bralo hromadu energie.
Letos jsme se rozloučili se dvěma zaměstnanci a jeden odešel sám a to ve zkušební době – takže odchody 3. Příchody nových zaměstnanců – celkem 11. Z toho jeden do centrály a deset nových do výroby.
Zajímavé, že náklady na získání posledních šesti zaměstnanců Pokračovat ve čtení „11:3 příchody vs. odchody zaměstnanců“
Hrál jsem za studií fotbal jen rekreačně, ale přesto intenzivně. Často i tři zápasy týdně. Hrával jsem v útoku kvůli své rychlosti. Když jsem začal hrát s dospělými, často i profesionálními fotbalisty, bylo to splnění určitého klukovského snu.
Zahrál jsem si i první hanspaulskou ligu, kde se to ligovými hráči jen hemžilo. Já tam byl jako kluk, který odehrál ve velkém fotbale jen dva zápasy za dorost a na pořádné tréninky jsem chodil celkem asi jen půl roku… Nebyl jsem vyjma té rychlosti nějak dobrý fotbalista, spíš takový průměrný. Ale uměl jsem držet taktiku a bojoval jsem.
Stávalo se mi, že jsem šel na zápas a říkal jsem si, dneska musím dát gól. Nebo naopak, někdy jsem měl pocit, že mi to tam bude padat samo. Pokračovat ve čtení „Jezdit po prdeli“
Máme za sebou první pololetí, tak si udělám malou rekapitulaci. Je to tři roky, co první zákazníci mohli vyjet s vřetenovou sekačkou Swardman na trávník. Dnes máme zákazníky ve 20 zemích na čtyřech kontinentech (Evropa, Severní Amerika, Austrálie, Asie).
Letos jsme začali vyrábět druhý model – bateriová vřetenová sekačka Electra. Dá se říct, že očekávání se naplňují. Electra začíná bratříčkovi Edwinovi šlapat pěkně na paty.
Během první půlky roku se nám povedlo začít ve větším prodávat do USA, kde máme zákazníky od Massachusetts až po Hawaii. Z toho mám velkou radost, protože jsem dlouho slýchával, že v USA nemůžeme uspět. Pokračovat ve čtení „Pololetní vysvědčení Swardman 2018“
Letos jsme udělali změnu v servisu, který jsme kompletně přesunuli do výroby v Losiné.
Jedním z důvodů bylo to, aby spolupracovníci ve výrobě viděli, jaké poruchy se objevují a hned jim mohli předcházet. Přijde mi to jako dobrý krok.
Dovedli jsme to až tak daleko, že kolega který má na starosti výstupní kontrolu nových sekaček, dělá současně i opravy. Nechci-li řešit servis, musím lépe udělat výstupní kontrolu, musím upozornit ostatní kolegy, že musí něco dělat jinak.
Občas jsou však podezřelé poruchy v záruce a na ty se chci podívat osobně. Pokračovat ve čtení „Servis Swardman – utajený šef“
Asi jste to už na facebooku zaznamenali, že jsme prodali sekačky do německého FC Augsburg. Je to bundesligový klub v bavorském městě Augsburg, který byl založen v roce 1907.
V aktuální fotbalové sezóně 2017/18 skončil v tabulce na 12. místě. Letošní titul FC Byern Mnichov oslavil právě na stadionu FC Augsburg již sedm kol před koncem.
FC Augsburg hraje své domácí zápasy na stadionu WKW Arena s kapacitou 30000 diváků.
No a jak tedy k tomu došlo, že si koupili Swardman? Pokračovat ve čtení „Jak jsme prodali sekačky do bundesligy“
O víkendu jsem se šel projít za Prahou lesem podél Vltavy. Narazil jsem tam na malém rozcestí na maličkýho kluka, který tam měl na kameni rozložený malý obchod s občerstvením, na utěrce, na kameni. Skoro na samotě, uprostřed lesa.
Prodával tam tatranky, vodu, čaj a kafe v plechovce. Navíc za ceny, které úplně odpovídaly stánkům někde ve městech. Tatranka za 10 Kč, voda 0,7 litru za 20 Kč, Birell ovocný čaj za 30 Kč a Nescafe za 40 Kč. Když jsem nakoupil, dal jsem se s ním do řeči.
Proč prodáváš tady v lese?
Na celé šestikilomotrové trase není jediné občerstvení. A lidí tady chodí hodně. Zdá se mi to jako dobré místo.
A na co šetříš? Pokračovat ve čtení „Kluk v lese – kým bude za 30 let?“
Když se o něco snažím a ono se to povede, mám z toho samozřejmě radost, ale když se povede něco, o co ani náznakem neusilujete, tak mě to úplně nadchne. Beru to jako odměnu za vytrvalou práci všech ve Swardmanu. Je to bonus.
Jeden z takových obchodních „darů“ se rýsuje v Německu. Je to takové posunutí naší laťky o tři výšky. Ne o jednu, ale rovnou o tři! Brzy se snad pochlubíme. Doufal jsem, že takovou metu můžeme dobít, tak za dva až tři roky. A ejhle, ono se to povede asi už teď. Pokračovat ve čtení „Rozšíření sortimentu o pár skvělých věciček“
