Když jdete do nějakého projektu, tak máte představu, ambici, kam až to chcete dotáhnout. A tato představa je u každého individuální a zcela odpovídá potřebám, sebevědomí a vizím každého z nás.
Problém je, že se tato představa výrazně liší člověk od člověka. Takže když s někým začínáte podnikat, máte společný primární cíl – rozběhnout to. První problémy začínají, když se rozběhnutí podaří. Paradoxně tedy, když se daří…
Někdo vidí úspěch v tom, že vaší firmu znají lidi v okolí, ve čtvrti, pro někoho je cíl úspěch na úrovni města, kraje, státu, mezinárodní úspěch v okolních státech a někdo má ten finální cíl až na úrovni celosvětové znalosti produktu/služby.
Takže v okamžiku, kdy se sejdou dva společníci, jeden s cílem prosadit se na úrovni lokální a druhý s cílem prosadit se mezinárodně, nastane problém, kdy se má z lokální úrovně firma posunout na mezinárodní úroveň. Zatímco společník s vyšší ambicí je stále motivován a má odvahu, druhý společník už se bojí, nevěří si na mezinárodní úroveň a přirozeně začíná tahat za ruční brzdu.
Vychází mi z toho tedy:
„Každý vidí jinak daleko.“
„Málokdo chce jít dál než dohlédne.“
„Kdo vidí nejdál, jde obvykle sám, protože je „normální“ jít jen tam, kde cítím pevnou půdu pod nohama.“
Tomáš Šena - blog 