Mnohdy jsem tak pohlcen provozním zápalem, že některé věci nevidím nebo jim nedávám patřičnou váhu. Pořád si říkám, až seženeme potřebný kapitál tak rozjedeme výrobu vřetenových sekaček ELO 1 ve velkém, ale při tom pořád, den co den, děláme, co nám síly stačí. A najednou, když se zastavím, tak vidím, že jsme to vlastně už dávno rozjeli a to i bez investora.
Ano, vypadá to jinak, než jsem si myslel, že to vypadat bude, ale výsledek je. Jak jsem v předchozích článcích o ELO občas nastínil, mě se všechna přání plní. Problém je v tom, že si je nezapisuji, takže pak zapomenu, co jsem si přál a nechápu, proč se mi děje, to co se mi zrovna děje. No a pak, když jdu zpátky v čase a hluboko do svých myšlenkových pochodů, tak si rozpomínám, že jsem si vlastně toto přál.
Pokračovat ve čtení „Přání se plní – jedeme dál“
