Jsou dvě věci, které má uživatel sekačky na trávu nejvíce v rukách – řídítka a koš. A to jsou v podstatě poslední dvě části sekačky, které jsem na blogu ještě důkladně neprezentoval.
Dnes představím detailněji koš na trávu a jeho specifika.
Co sledovat u koše na trávu?
- Teoretický objem vs. efektivní objem
- Uložení
- Manipulaci
- Bezpečnost
Objem koše
Objem koše udávají výrobci v litrech. U nás tomu není jinak, protože to je přibližné vodítko k tomu, jak je koš asi velký. Je potřeba brát na zřetele, že koš u vřetenové sekačky se nikdy neplní na 100%. A je to z důvodů, že trávu do koše netlačí proud vzduchu, tudíž se do koše tráva skládá volně. Tím vytváří určitý sypný úhel.
Pro mě jako pro uživatele by bylo mnohem lepší, kdyby u koše byl parametr, kolik m2 pokosím na jeden koš. Kdyby tam bylo např. 200m2 a můj trávník je 600m2, tak vím, že to pokosím se třemi zastávkami na vysypání koše. Bohužel to dost dobře nejde. Je to dáno tím, že každý trávník je jinak hustý, tudíž objem zelené hmoty z jednoho m2 je různý. Za druhé, výška kosení určuje, délku ustřižených stébel. Různě dlouhá stébla se do koše skládají různým způsobem, což způsobuje, že efektivní objem koše je vůči reálnému objemu menší.
U vřetenové sekačky typu ATCO, ALLETT, MASPORT je koš uložen vpředu. Navíc je uchycen mechanizmem, který způsobuje změnu sklonu koše při změně výšky kosení. Obvykle to znamená, čím výš kosím, tím je koš více nakloněn k žacímu ústrojí, o to dříve se začne vysýpat tráva z koše ven. Kosím-li nízko, dno koše má opačný sklon směrem od žacího ústrojí, tím se koš plní lépe a jeho efektivní objem se zvyšuje. Je to paradox. Protože čím nižší trávník kosím, tím obvykle méně trávy nakosím, nebo lépe řečeno, tím lépe se tráva do koše skládá a lépe využije objem koše.
Mohli jsme udělat koš o pár litrů větší než má konkurence. Ale my jsme řekli NE! Uděláme koš menší, protože na většinu českých trávníku není vůbec velký koš potřeba, ale zvýšíme jeho efektivní objem. To znamená, že menší koš je praktičtější, jak na nošení, tak i na skladování. Současně však není potřeba chodit koš vysýpat častěji, protože se dokáže lépe naplnit. Jak jsme to udělali?
Marek Votroubek (konstruktér a vynálezce) navrhl řešení, kdy koš zůstává téměř nehnutě ve vodorovné poloze bez ohledu na to, zda kosíte na 5 mm nebo 40 mm. Tím, že koš držíme vodorovně i při kosení na vyšší polohu dochází k výrazně efektivnějšímu plnění, než nabízejí stará řešení.
Je nutné podotknout, že pokud se kosí pravidelně 2x týdně, je objem koše v podstatě druhořadý parametr, protože na běžné zahradě půjdete vysypat koš 2x až 5x, což je krásná práce.
Uložení koše
Je celkem běžné a zákonité, že pokud zavěšení koše není jednoznačné, a lze ho zavěsit více jak jedním způsobem, bude zákazník využívat ten nesprávný způsob. Obzvláště pokud to výrobce podpoří ilustračními fotkami, kde je koš také zavěšen špatně. Pak se není co divit, že lidé pořád chodí vysýpat koš. Ale to je věc každého výrobce, jak si to vyřeší.
Swardman udělal u Edwina jednoznačné řešení, které nepotřebuje další instrukce, nebo zvláštní návod. Současně naše řešení nezpůsobuje, že když jdete vysypat plný koš, že si část nakosené trávy z koše nevysypete zpátky do trávníku.
Manipulace
Uchycení koše do ruky a jeho snadné a rychlé vysypání by mělo být samozřejmostí. U Edwina tomu tak je. Sice platí, čím uzavřenější koš, tím lepe a více se naplní, ale současně se také hůře vysýpá. Nechceme, aby ani silní ani slabší museli s košem bojovat nad kompostem a třást se jako osiky, aby nenesli čtvrtku trávy zase zpátky k sekačce. Aby se koš dobře plnil, udělali jsme jeden velký lem, který tomu napomůže. Lem se zvedá se spodní strany koše. Ale zbylé tři strany koše nemají žádný lem, proto se koš dá velmi snadno a čistě vysypat.
Bezpečnost
Kdo už má nějakou zkušenost s ATCO, ví, že se sekačka při vysýpaní koše nezhasíná. Ale i tak se vřeteno nesmí točit a manipulace je bezpečná. To platí i u Edwina. My jsme však s bezpečností šli mnohem dál. Koš jsme „natáhli“ až k motoru, čímž jsme získali tři výhody. První z nich je, že při silném bočním větru není tráva směřující do koše od žacího ústrojí odfouknutá do trávníku, druhá výhoda je, že s připevněným košem, je žací ústrojí zcela zakryto. Tím eliminujeme nehody typu, že spadnou opřené hrábě zrovna do vřetene, nebo má někdo tendenci hodit při běžícím vřetenu něco do koše a tím si vystavuje své prsty velkému riziku.
Edwin má „kapotu“, tudíž jsou všechny eventuálně nebezpečné části zcela kryty. A třetí výhoda je, že je do koše krásně vidět, takže máte neustále pod kontrolou, kdy je koš plný.
Ono se řekne koš na trávu, „kýbl do kterého padá trává“, ale aby i práce s ním neubírala čas a sílu, tak bez analýzy a dobrého nápadu to nejde.
Tomáš Šena - blog 
Ještě by stálo za to napsat něco k materiálu. Proč kov? Připadá mne náročnější na výrobu (dražší), těžší a hlavně méně odolný. U vřetenové sekačky je koš zároveň nárazníkem. Osobně si nedokážu představit jak to bude vypadat byť po jediné sezóně? Bude mít alespoň nějaké gumové lišty jako mají auta na dveřích?
Materiálů bude v nabídce časem asi více. Nyní počítáme s kovovým a s karbonovým. Koš by neměl sloužit jako nárazník a není to jeho funkce. I proto jsme se snažili udělat přesné ovládání a řízení (o řídítkách bude příště), aby se nechtěné nárazy eliminovaly. Hmotnostně není mezi celoplastovým košem a kovovým žádný významný rozdíl. Tipněte si kolik váží prázdný plastový koš na Kensington 17K.
Pokud bychom vyráběli plastový, byl by náš vývoj zbržděn závislostí na formách. To znamená, že by se nám nevyplatilo inovovat do té doby, než by se formy na plastové koše nezaplatily. Edwina jsme chtěli flexibilního, aby šlo průběžně reagovat na podněty a požadavky různých trhů.
Stále vychází kompletní renovace laku koše, případně i jiných částí levněji než výroba a instalace různých nárazníků. Ostatně, ani ty nárazníky nesjou nesmrtelné a musel byste je, pokud byste chtěl udržet dokonalý vzhled, po pár letech měnit. Máme zákazníky, kteří každý rok na posezónním servisu si nechívají měnit plastové bočnice, protože se jim odřený plast nelíbí. Mnoho zákazníků plastové části během jedné sezóny úplně prodře o ooburbníky a zídky. Takže v důsledku jsme ve stejné situaci jako s kovovými. Podstatné však je, že drtivá většina lidí má sekačku minimálně odřenou, tudíž s ní umějí dobře zacházet nebo prostě nemají do čeho nabourat. Prošel jsem stovky zahrad a vím, že kromě betonových obrubníky nejsou v 90% žádné jiná tvrdé překážky. Proto považuji za férové, aby si těch 10% lidí případně připlatilo za renovace, případně lepší materiály, než tahat z 90% lidí peníze za něco, co pro ně nemá velký smysl.
Třeba se pleteme, čas však ukáže.
No já jsem právě ten co bourá často. Čelně do stromů nebo keřů, když pod ně dosekávám. K tomu se sem tam povede vzít zárubeň garážových vrat jak se protahuji kolem auta. Bočnice jsou na tom také špatně (zídky, obrubníky). Plastové kolečko na nastavení výšky na pravém boku je již značně ohoblované.
Nedošlo mne, že na plastové díly je nutné vyrobit nákladné formy. Bral jsem, že plast musí být na výrobu levnější. Vaše sekačka má mít skvělé dosekávání ke krajům. To však vyžaduje vést stroj přesně kolem zídky s mezerou kolem 1cm. Ideální tedy bude aspoň z boku na ni nalepit nějaké gumové polokoule (výstupky), které vytvoří 5-10mm volného prostoru a zabrání odírání bočnice.