Okraje drah tvoří semirafy, kde se seká porost asi na výšku 40 mm. Jsou to nestejně široké pruhy od 2 do 10 m, různě tvarované do vlnovek a výběžků podle terénu a herní situace. V dopadu prvních ran jsou širší, kde je menší pravděpodobnost hry jsou užší. Semirafy “trestají” hráče za to, že nezahrál na dráhu, ale trest není tak výrazný jako když musí hráč hrát z rafu. Semirafy se sekají speciální samojízdnou sekačkou s horizontálním nožem.
Rafy tvoří vzrostlé porosty trav a ostatních bylin. Tyto porosty se mohou sekat 1-2 x za rok nebo se udržují na výšce kolem 25 mm a více. Jsou hřiště, kde se nesekají rafy vůbec. O způsobu rafů rozhoduje výbor klubu. Nízký raf urychluje hru, protože se míček snáze najde. Urychlení hry znamená větší denní kapacitu a tím i větší tržbu za poplatky. Na frekventovaných hřištích a to zejména v USA, je to běžné. Naproti tomu je filozofie, která vychutnává nebezpečí hry do obtížně hraného rafu a ponechává rafy nesekané. To je obvyklé na řadě skotských hřišť, jako je například St. Andrews, Murfield, Prestwick a další.
Pro profesionální hráče obvykle není raf překážkou, protože udrží míč na dráze nebo maximálně v semirafu. Rafy jsou obvykle tvořeny přírodním společenstvím charakteristickým pro danou lokalitu. Na exkluzivních hřištích například v USA se setkáváme s tím, že se rafy nebo jejich části každoročně osívají směsí lučních květin.
Na nově zakládaných hřištích v Evropě se snaží vyjít architekti vstříc požadavkům a představám ochrany přírody. Vymezují se proto v částech rafů biotopy, kde se neprovádí žádné zásahy a kam se nesmí vstupovat. V Německu se těmto plochám říká schilfy a jsou to obvykle původní zamokřená stanoviště s původní flórou a faunou. Z hlediska herního se tím vytváří velmi záludná překážka, protože míč zahraný do této části je nenávratně ztracen. Místo se označuje tabulí podobnou zákazu vjezdu všech motorových vozidel s roztaženou dlaní.
Dále se hráč na hřišti může setkat s překážkami, které mu mají zkomplikovat zahrání míčku k jamce. Mezi tyto překážky se nejčastěji řadí vodní plochy a písčité překážky. Písčité překážky jsou plochy pod úrovní okolního trávníku od něhož jsou odděleny ostrou hranou. Vrstva písku by měla být okolo 5 cm. Hráč, který sem zahrál je znevýhodněn složitostí následného úderu.
Tomáš Šena - blog 
Dobrý den pane Šeno/Edwine, že bychom našli společnou řeč? Průbojnost mládí a mladost věku, zdraví Petr Samek.
Dobrý den Petře, rád Vás poznám. Bohužel teď mi čas nedovolí vyrazit na Hradec. Tak kdybysteměl cestu do Prahy ozvěte se.