Takže si to shrňme. O něco se snažím, něco vytvářím. Přijdu do české výrobní firmy s prací a objednávkami. Zájem o výrobu mají velký. Dám přesné zadání. Následně společně přes rok pracujeme na vývoji, a když je to skoro u konce, začne firma vše brzdit. Slibuje, ale žádný termín nedodrží. A když nám trpělivost dojde, tak řekne, že výrobu nestačí připravit a v projektu nemohou pokračovat. Když jim chceme za odvedenou práci zaplatit, vzít si rozdělaný projekt a pokračovat jinde, nekomunikují, případně zase jen planě slibují.
Přijdu-li někam s nabídkou práce na několik let, objednáváme a platíme, považuji se za cenného zákazníka. Kde to ale jsme, když se ta firma chová, že vlastně je celá věc jejich. Jak s nimi lze něco domluvit, když říkají úplně něco jiného, než co dělají?
Mám zodpovědnost vůči svým zákazníkům, kteří mi důvěřují a nebylo snadné tu důvěru vybudovat. Chci pro své zákazníky to nejlepší. A když udělám tu nejtěžší práci, že zákazníci po mě něco chtějí a jsou ochotní za to zaplatit nemalé peníze, tak se výrobní firmy chovají jako páni a já jako zástupce mých zákazníků se dostávám do pozice, kdy bych měl prosit, aby mi někdo něco vyrobil…
Je to zvrácené. Proč nemají odvahu říct, podělali jsme to, omlouváme se, že jsme zklamali vaší důvěru a tím vás poškodili u vašich zákazníků. Nemůžeme z vnitropodnikových důvodů ve spolupráci pokračovat, tady máte svůj díl práce, za zbytek nám zaplaťte tolik a tolik a nashle. Proč to nejde takhle férově?
Tomáš Šena - blog 