Od 14 let jsem chtěl být podnikatel. Školy jsem měl takové, že mě měly připravovat na podnikání. Ano, naučil jsem se toho celkem dost, ale nikoliv o praktickém podnikání.
Většinu praktických věcí v rámci škol jsem se naučil stejně až na vysoké škole. Lituji těch, kteří začali podnikat jen se střední školou. To musel být mnohem větší boj. Proč mi za 14 let, které jsem po revoluci byl ve školách, nikdo neřekl nic o Tomáši Baťovi? O člověku, jehož cílem bylo, aby jakýkoliv zaměstnanec měl po 26 letech práce v jeho firmě vyděláno tolik, aby mohl jít na penzi…
První biografii, kteoru jsem četl, když mi bylo asi 15 let, byla kniha o Tomáši Baťovi mladším. Některé výchovné metody svého otce, které tam popisoval, mě uchvátitli a dodnes je mám v hlavě. To byl můj první kontakt s Baťou. Když jsme na vysoké škole probírali manažerské dovednosti a styly řízení, profesor nám tvrdil, že styl řízení Tomáše Baťi je již přežitý. To bylo vše, co nám k němu řekli.
Po letech, kdy jsem si začal opět hledat další informace o Baťovi, přišla kolegyně a řekla, že nemůžu přenášet věci 90 let staré do dnešní doby, že je všechno dál. Trošku jsme se pohádali.
Teď, když vím o Tomáši Baťovi díky jeho projevům a úvahám nejvíce ze svého okolí, dokáži jeho postupy a styl řízení srovnat s mojí podnikatelskou praxí. Musím říct, že je mi stydno, že já osobně a ani většina mých vrstevníků nejsme schopní mít v hlavě věci tak uspořádané, jako měl on.
Urývek z projevu Tomáš Baťa – Škola obchodu:
„…Zaměstnání praktického obchodníka je asi tak obtížné jako provazolezce. Učme provazolezce teorii o zákonech rovnávahy, o zákonech přitažlivosti zemské a pošleme ho ve 22 letech, aby si provazolezectvím vydělával chléb a zjistíme, že mu budou dvě věci překážet, aby využil naučené teorie. Za prvé, staré údy a za druhé, že mu ani nenapadne, aby takovému nebezpečí své údy vystavoval…“
„… obchodníka očekává těžký, tvrdý život. Jeho den začíná mnohem dříve a končí mnohem později než-li u ostatních tříd vyšlých z vysokých škol. Obchodníkův den znamená boj s hodinami, boj s časem. Tomuto tvrdému těžkému životu nenavykne si člověk, když do něho vstoupí ve 22 letech. Ohlížíme-li se proto po absolventech obchodních akademiích, nalezneme je ve státních úřadech, v bankách, ve velikých průmyslových akciových společnostech vedených byrokraticky a jen nemalou část v obchodních podnicích…“
Tomáš Šena - blog 
Pravda, nejlepší je si ještě v mladém věku ozkoušet podnikání a vrhnout se do toho po hlavě, aby se člověk naučil, že škola není všechno.