Jsem optimista, koukám pořád dopředu, nerad chodím dvakrát stejnou cestou. Z minulosti se snažím rychle poučit, ale zbytečně se v ní nepatlám. Netoužím vrátit se do žádného období, které jsem již prožil, přestože to co jsem již prožil, považuji za výborné.
Dosáhl jsem určité časové hranice, kterou jsem si před 10 lety stanovil. Proto jsem se trošku ohlédl, abych vyhodnotil, zda ušlá cesta směřuje směrem, který jsem si stanovil, zda nemám velké odchylky a zda se někde zbytečně nezdržuji.
Kde jsem byl v listopadu 2003? Již po návratu z Austrálie, pár měsíců obchodním referentem v obchodním oddělení Mountfield. Na absolventa jsem se nemohl mít v Česku lépe. Vím, že jsem ve vlaku při cestě do práce do Mnichovic uvažoval, zda mám říct majiteli Mountfieldu, že by bylo dobré udělat divizi „péče o trávníky“. Divizi, která by dělala služby. Nakonec jsem si svůj plán nechal pro sebe a zrealizoval ho o pár let později. Nyní jsem jeden z nejzkušenějších trávníkářů v České republice, pomáhám klientům po celé republice i na Slovensku, jako trávníkář jsem byl v televizi, v rádiu, v časopisech. Firemní systém péče o trávníky v ŠENA greenkeeping jsem dotáhl téměř k dokonalosti a firma mi začíná dělat velkou radost. Mám štěstí na spolupracovníky, kteří se s mou vizí dokázali dokonale ztotožnit.
V roce 2007 jsem se rozhodl, že budu prodávat vřetenové sekačky ATCO. Získal jsem výhradní zastoupení a začal prodávat. V roce 2009 jsem byl vyhodnocen společností BOSCH jako nejúspěšnější prodejce vřetenových sekaček ATCO v Evropě.
V roce 2010 jsem se pokusil neúspěšně odkoupit končící výrobu ATCO v Anglii od BOSCH. Díky, že se to nepovedlo. Bylo to velké zklamání s těžkými dopady, ale věřím, že pozitiva tohoto neúspěchu nakonec převáží.
V roce 2011 jsem se rozhodl, že budu vyrábět vlastní vřetenové sekačky. Je rok 2013 a vývoj sekačky po těžkých peripetiích je téměř u konce a pod vlastní značkou Swardman ji na jaře 2014 přivedeme na trh.
Sice se můj zápas posledních 10 let protáhl ze třísetové věci na čtyřsetovou a ještě jsem nevyhrál, ale tolik matchballů na mém kontě jsem nečekal. Podstatné pro mě je, že pořád hraju ten samý zápas, který jsem chtěl od začátku hrát. To, že to nejde tak hladce, jak jsem si představoval, je pouze věcí zkušeností, které jsem tehdy (ne)měl a reálným vývojem poměrů. Pokud jsem o rok či dva pozadu, oproti mé staré představě, tak je to úplné nic, oproti tomu, co jsem získal za zkušenosti. Nasbíranými zkušenostmi jsem určitě daleko vpředu, než se mi mohlo před 10 lety zdát.
Co mě čeká? Bylo by dobré nyní pár matchballů proměnit a zvednout si tím sebevědomí a uklidnit tak své okolí. Současně nezaspat začátek dalšího zápasu, protože jsem se v pavouku posunul o kus dál.
A kde vidím, že budu za 10 let? V roce 2023, v mých 45 letech? Mám takové tušení, že budu v nějaké talk-show v americké televizi a budu povídat s „velkým“ nadhledem o tom, jak jsme dokázali změnit trávníky na celém světě, když ještě v roce 2013 o značce sekaček na trávu Swardman nevěděli ani na pražském Smíchově.
Tomáš Šena - blog 