Škola Járy Cimrmana v Lysolajích


Základní škola Járy Cimrmana, Praha Lysolaje

Základní škola Járy Cimrmana, Praha Lysolaje

K napsání tohoto článku mě vedly dvě věci. První z nich je, základní škola, kterou jsem navštěvoval, tak se nově jmenuje Škola Járy Cimrmana. To je dost pádný důvod, přijít s inovativním návrhem na reorganizaci českého školství. A druhým důvodem je to, že přestože mi je 35 let, mám pocit, že co do praxe a zkušeností, by mi mělo být teprve tak 30 let. Přestože jsem ve svém životě nikde nezahálel a tím nemyslím ani ten rok v zahraničí, tak někde mi těch pět let chybí.

Inu začal jsem přemýšlet, kde jsem těch 5 let ztratil. Kde by se daly ušetřit z pohledu člověka, který by měl být nyní již pomalu na vrcholu sil v podobě mentálních a praktických zkušenostní.

Zjistil jsem, že na to, že jsem 20 let navštěvoval vzdělávací systém ČSSR, ČSFR a následně ČR, tak v pětatřiceti používám jen promile toho, co jsem se měl naučit. V gramatice začínám tápat a čím dal častěji používám opis, abych se vyhnul chybám (a čím dál častěji se jim ani nevyhnu), počítání z hlavy používám maximálně na sčítání čísel do deseti. To, že jsem málem „umřel“ při učení derivací, intergrálů, kvadratických rovnic atd. mě nijak nepoznamenalo…

Tři roky mateřské školky, devět let základní školy (já měl jen osm), čtyři roky gymnázia a pět let inženýrského studia na vysoké škole. To je celkem v dnešní době 21 let ve vzdělávacích institucích. Ale po deseti letech zjišťuji, že to bylo sakra moc na to, co dnes používám. Takže jak to změnit.

Školka, tři roky je maximum, víc bych to neprotahoval, stejně třetí rok, už je člověk mazák a začíná nuda.

První stupeň základní školy. Tři roky na čtení, počítání, cizí jazyk, informatiku a slušné chování stačí. Stejně čtvrtá třída je jenom oddech před druhým stupněm. Tady máme úsporu jednoho roku.

Druhý stupeň. Kdyby se vynechaly všechny ty zbytečné prázdniny ve školním roce, tak by se jen tím dal jeden rok během druhého stupně v pohodě ušetřit. Zpětně moc nechápu osnovy druhého stupně. Kolik my měli výtvarky a hudebky. Bože, kdybych místo toho měl rozpočty a kalkulace, marketing nebo investice, či řízení podniku. Takže, když se na druhém stupni  postaví část výuky trošku individuálně, dá se zase ušetřit nějaký čas.

To, že nebudu malíř ani zpěvák jsme všichni věděli už ve druhé třídě. Bohužel dalších šest let se to muselo ještě ověřovat. To je snad déle než se zkouší léky na rakovinu.

To znamená, že druhý stupeň by stačil ty čtyři roky. O budoucím povolání vím stejně ve třinácti jako v patnácti. To znamená, že základka by končila ve dvanácti či třinácti letech.

Pak bych zavedl všeobecnou tříletou školu s maturitou. Tam by se probraly takové ty občansko sociální věci včetně historie. Aby každý věděl, že má svůj život ve svých rukách a nemá se spoléhat na nikoho druhého a už vůbec na stát či komunisty. Klidně to může být formou instruktážních her. Hra na úředníka, Hra na zedníka, Hra na inženýra, Hra na chirurga. Podstatou her by bylo, co mám jako dělat až se tím stanu. Kam mám jít až dostanu diplom, s kým mám navazovat vztahy, jak se budu muset dál vzdělávat, kolik tou profesí mohu vydělat, kolik mě bude stát rodinný život, kolik mě bude stát provoz živnosti, co dělat, když se můj obor stane neperspektivní, jak změnit kvalifikaci a současně se vyhnout pracáku… Tyto střední školy by více reflektovaly místní region, znalosti a potenciál místa.

Takže obecná střední škola by končila v patnácti – šestnácti. Pak by následovaly dvouleté učební obory s výučním listem (ten by měl být cennější než dnešní maturita z průmyslovky). Pokud se někdo nenaučí základy řemesla za dva roky, nemá šanci se slušně uživit rukama a měl by jít radši studovat něco jiného. Dva roky učebního oboru jsou docela krátká doba na to, aby si to člověk prošel v různých oborech klidně několikrát za život. Takže končíme v osmnácti s tím, že něco umíme rukama a dokážeme se uživit a současně fungovat jako sebevědomý a soběstačný občan.

A nebo, místo učebního oboru, by mohl jít člověk na vysokou školu. Ta by byla vždy jen tříletá + jeden rok praxe v zahraničí. Nevím proč, by měla být vysoká škola tak roztahaná jako je dnes. Vysoké by měly být hned od začátku velmi specializované. Opět netrápit studenty obory, které jim v praxi budou k ničemu. Maximálně jim věnovat jednu přednášku, to by stačilo. Opět bych zrušil všechny prázdniny během roku, pak by výuka mohla být intenzivnější a efektivnější. To znamená, že vysokou školu s velkou mírou specializace bych končil včetně roční praxe ve 20 letech. To je úspora 5 let.

5 ušetřených let také znamená, že by rodiče za můj život platili o cca 100 tis méně za studia (počítám cca 20 tis Kč/rok), o 240 tis. Kč méně za výživu a bydlení a dalších 160 tis. za různé výlety, kurzy a koníčky. Takže rodiče by na mě ušetřili cca 500 tis. Kč. Nevím, kolik jsem stál přesně já své rodiče. Myslím, že to nebylo tak hrozné, protože na své koníčky jsem si vydělával od mala a moje požadavky nebyly nijak zvláštní. Počítač jsme pořídili doma až v mých 18 letech. Mobil jsem si koupil asi v 19 letech. Osobní auto nemám dodnes. A i přesto si nepřipadám jako debil.

Takto kratší vzdělávací systém by byl také flexibilnější, bylo by reálné zkusit více oborů, měnit kvalifikace, dovzdělávat se. Třeba když vyučený člověk zjistí, že potřebuje ve 30 letech přijmout  zaměstnance a musí se stát ředitelem, tak by si vybral vysokou školu managementu a třeba i dálkově by si jí za tři roky vystudoval.

Výsledkem tohoto návrhu je: začal bych vydělávat naplno o 5 let dříve. A kdybych po vysoké škole nastoupil přeci jen k fyzické práci, třeba do firmy, která se zabývá péčí o anglické trávníky, kde se čistá měsíční mzda pohybuje kolem 19.000 Kč, což je zhruba 230 tis Kč za rok, tak za pět let bych vydělal  o 1.150.000 Kč více než během současného vzdělávacího systému. A k tomu nulové náklady rodičů, sumasumárum cca 1,5 milionu Kč. Takhle jsem začal naplno vydělávat až v 25 letech, abych po dalších 4 letech zjistil, že mě stejně nejvíc baví střihat trávníky

Stručný souhrn mého návrhu: 

Mateřská škola: od 3 do 5 let ( 3 roky)
Základní škola: od 6 let do 12 let (7 let)
Střední škola: 13 až 15 let (3 roky)
Učební obor: 16 až 17 let ( 2 roky)
Vysoká škola: 16 až 19 let ( 3 roky + 1 rok zahraniční praxe)

1 comment

Komentujte...

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: