Jak fungují čeští dodavatelé

Vypozoroval jsem určité typy chování českých dodavatelů. Rozdělil jsem je do těchto skupin:

1. premiant
2. dříč
3. slibotechna
4. machr

Vyhodnotil jsem za poslední roky komunikace s českými dodavateli jejich postupy. Především čas potřebný na předložení nabídky od doby, kdy obdrželi poptávku a čas potřebný na dodávku. Nehodnotil jsem, jaká je dodací lhůta, ale kolik se liší od slíbeného termínu. Vzhledem k tomu, že jsem poptával pouze věci, na které se dané firmy specializují, nebyly poptávky nijak záludné. Např. dělá-li firma závity, poptal jsem u nich výrobu x-závitů a nepoptával jsem u nich lakování 🙂 Odeslání poptávky je tedy den 0, den kdy přijde nabídka je den 0 + X dní. Dodání zboží počítám od dohodnutého dne, který sám dodavatel potvrdil, to znamená X dní po termínu.

1. PREMINAT
   Poptávka: den 0
   Nabídka: +1 den
   Vyřízení objednávky: ve slíbeném termínu, max. +3 dny
2. DŘÍČ
   Poptávka: den 0
   Nabídka: +10 dní
   Vyřízení objednávky: +10 dní nad slíbený termín
3. SLIBOTECHNA
   Poptávka: den 0
   Nabídka: +21 dní
   Vyřízení objednávky: +30 dní nad slíbený termín, spíš ale více
4. MACHR
   Poptávka: den 0
   Nabídka: nedokáže dát nabídku, přestože o zakázku „hrozně“ stojí, ale…
   Vyřízení objednávky: k objednání nedojde, protože…

Takže se ukáže, že na výrobek, člověk nesežene pouze „premianty“, ale jsou tam i nějací dříči, a nějaká slibotechna. Nejhorší když speciální věc, kterou nedělá nikdo jiný, umí jen slibotechna nebo machr. To je pak člověk v úzkých.

Machr, je obzvlášť povedený „dodavatel“. Na ty pozor. Nic po něm nechcete, ale náhodou se dozví, co děláte, a sám se nabídne, že pomůže. Navíc řekne, že to umí zařídit za velmi dobrých podmínek. Člověk si pak řekne, to je super. Má zájem, má to asi v malíku, když nabízí lepší podmínky atd. Ono se ukáže, že pak není schopen předložit ani nabídku a vy tím ztratíte spoustu času.

Vůbec sranda je, že nemohu dodavatelům ani říct, kolik plánuji odebrat v příštím roce. Měli by mě za blázna a na poptávku by nereagovali. To jsem zažil v minulých letech hodně krát. Takže musím plán dělit dvěma až třemi. To jim pak přijde reálné. Stejně si to sami pro sebe raději vydělí ještě jednou dvěma 🙂

Pak jsou také dodavatelé, kteří chtějí dělat jenom větší série. To znamená, že se s námi nechtějí podílet na vývoji a ověřovacích sériích. Jenom že, když s nimi neudělám ověřovací sérii, tak se automaticky diskvalifikují ze sériové výroby a o zakázku přijdou. V tomhle jsem měkkota a nebaví mě ztrácet čas jim toto vysvětlovat. Obvykle jim řeknu, že se tedy ozvu až toho bude víc…

Na druhou stranu musím přiznat, že kdo nad malou sérií neohrnuje nos a snaží se urychlit fázi vývoje, má velké a významné plus. Víte, jak to chodí, „Jó, ten je s námi od začátku, toho využijeme.“ Člověk má paměť, je dobré jí využívat.

Ještě jedna věc na dodavatelích mě baví. A to je jejich hláška: „To by bylo drahé.“ Používají to, když se jim do něčeho nechce. Nejlepší je jim na to říct: „Jde to nebo nejde? Pokud ano, dejte mi cenu a já se rozhodnu sám.“ Mnohdy je to směšné. Například, můžete udělat jednoduchý tvar dílu pro laser. Řez je krátký a tudíž cena nejvýhodnější. My jsme, ale chtěli tvary složitější, ergonomičtějí, hezčí nebo prostě lehčí. Ano, laser se nám tak prodražil o X%, ale v rámci ceny sekačky to bylo v podstatě zanedbatelné. Kdybychom se nechali odradit, tak by Edwin vážil možná o 10 kg více, než ve finále váží.

Možná tomu neuvěříte, ale věcí, které podle mnoha zkušených lidí nejdou udělat nebo nebudou fungovat, je na Edwinovi celkem dost. A přesto Edwin funguje.

PS: Vůči vám jsem samozřejmě ve skupině SLIBOTECHNA! 🙂