O životním cyklu podniku bychom si mohli povídat dlouho. Nad hvězdy jasné je, že největší úmrtnost nových firem je na začátku jejich aktivní činnosti. Obvykle do dvou let. Dnes mohu říct, že Swardman tuto etapu přežil.
A skutečně bez nějakého velkého přehánění – přežil. Od začátku roku jsem bojoval o přežití firmy. Projekt by přežil v mé hlavě dál, ale firma měla namále. Byl to velmi stresující boj, protože boj o firmu mi ubíral čas i energii v „boji“ o zákazníky. A to samozřejmě cítili nejen zákazníci, kteří si objednali, ale i ti, kteří měli „pouze“ zájem. Nešlo dělat vše perfektně. Musel jsem bolestně volit. Nicméně to byla jasná volba, firma musí přežít a výroba musí pokračovat, jinak vše před tím bylo zbytečné.
Víte, že si o pomoc říkat neumím. Nesměle jsem to párkrát zkusil, ale efekt nebyl dostatečný. Na druhou stranu se dokážu z každé prekérní situace nakonec dostat. A to se povedlo i nyní. Vybojoval jsem budoucnost pro Swardman, tedy i budoucnost pro Vás, naše zákazníky. Budoucnost, kdy budu moci plnit své sny o tom, co by naši zákaznící měli od nás získávat. Být průměrný, nebo dokonce propůrměrný výrobce a prodejce sekaček, mě vážně neláká.
Nemám ani dostatek klidu dopsat tento článek, píšu těch pár vět už druhý den. Jsou to hektické dny, hlavně z důvodů zpoždění výroby aktuální serie Edwinů, dočasného personálního oslabení týmu, ale i finalizace jednání s novými investory.
Jak jsem říkal, již dříve, nejtěžší je něco dostat do pohybu. Když už se to hýbe, třeba i velmi pomalu, je zvýšení otáček už snadnější. Ale pozor, nejde to samo! Je to jako setrvačník, který popisuje Jim Collins. Dostat ho do pohybu je hrozná fuška, první otočky jsou etrémně náročné, jakmile se však jednou přetočí, prodruhé, potřetí, začne to jít lépe. Nesmíte snížit úsilí. Je třeba dřít stále stejně, pak někdy třeba za deset let nastane situace, že setrvačník už jede sám rychleji, než kolik do něj aktuálně dáváte síly.
Všem se omlouvám, kdo nyní čekají na sekačku, že nepodávám aktuální informace. Každopádně výroba nestojí, stojí jenom komunikace. Ale to už se snad konečně nyní zlepší a nejen to. Brzy změny k lepšímu popíšu detailněji. Jenom jsem chtěl dát vědět, že se v posledních týdnech dělo něco mimořádného, co nakonec dopadlo dobře. 🙂
PS: Obzlváště chci poděkovat panu Martinu Janouškovi, který mi svým upřimným projevem dodal energii v době, kdy jsem jí moc potřeboval a ani o tom neví. Díky.
Tomáš Šena - blog 