O víkendu jsem se šel projít za Prahou lesem podél Vltavy. Narazil jsem tam na malém rozcestí na maličkýho kluka, který tam měl na kameni rozložený malý obchod s občerstvením, na utěrce, na kameni. Skoro na samotě, uprostřed lesa.
Prodával tam tatranky, vodu, čaj a kafe v plechovce. Navíc za ceny, které úplně odpovídaly stánkům někde ve městech. Tatranka za 10 Kč, voda 0,7 litru za 20 Kč, Birell ovocný čaj za 30 Kč a Nescafe za 40 Kč. Když jsem nakoupil, dal jsem se s ním do řeči.
Proč prodáváš tady v lese?
Na celé šestikilomotrové trase není jediné občerstvení. A lidí tady chodí hodně. Zdá se mi to jako dobré místo.
A na co šetříš?
Na Lego! Chci velkou stavebnici s motory a ta stojí 3500 Kč.
A co na to rodiče?
Když jsem jim řekl, že chci takhle drahé Lego, tak mi řekli, ať si na něj vydělám sám. Zatím jsem peníze jenom dostával. Táta řekl, že dary jsou nejisté a nepravidelné, že tak bych šetřil hrozně dlouho.
No a jak jsi nakoupil zásoby?
Rodiče mi na ně půjčili a koupili mi je ve velkoobchodě. Ze včerejšího prodeje jsem jim to už vrátil. Dneska už vydělávám pro sebe.
Takže to jde dobře?
Na začátku jsem propadal panice, že si na toto nikdy nevydělám. 3500 Kč to je hrozně moc. Vydělat tolik po destikorunách nebo dvackách… Ale lidi jsou skvělí a jsou rádi, že tady mám to občerstvení. Někteří mi nechají i peníze navíc, jen tak.
A kolik Ti je?
Devět, ale prodával jsem poprvé vloni, to mi bylo ještě osm.
Myslím, že ten kluk si to Lego hodně brzy koupí. Splní si svůj velký sen. Sám! Bez závislosti na druhých. Ale to, co mu dá trávit pár víkendů prodejem lidem a plněním jejich přání, je zlatý vklad do toho, aby pochopil to, co mnozí nechápou ani v padesáti…
Musel mít nápad, musel najít odvahu začít, musel si sehnat základní kapitál, musel ho splatit, musel nanosit těžké zboží v chladících taškách do lesa a musel vytrvat dostatečně dlouho, aby dosáhl svého cíle.
Víte jak začínal Tomáš Baťa? Jako malý kluk šil z odřezků kůže botičky na panenky a prodával je na trhu…
A Warren Buffett? Jako malý kluk, roznášel noviny a lovil golfové míčky z jezírka a pak je prodával…
Trošku mi příběh toho malého kluka z lesa připomíná motivační řeč admirála Williama H. McRavena roku 2014. Nezáleží kdo jste, kolik vám je, jakou máte barvu pleti, jak jste vysocí, ale zda dokážete překonávat svůj strach a svoje nepohodlí… Kdo to dokáže, dokáže změnit svět.
Ten kluk se mohl projíždět někde po vesnici s ostatními dětmi na kole, nebo čutat do míče. Ale on od rána do večera seděl na lesní pěšině v prachu a každého turistu vítal ve stoje slovy: „Dobrý den, nechcete si něco koupit? Mám křupavé tatranky, chlazenou vodu a lahodný čaj, nebo ledovou kávu…! Jeho cíl bylo Lego a tomu podřídil vše.
Pevně věřím, že jeho cíle se časem posunou.
Tomáš Šena - blog 