Musím říct, že posledních 30 dní přineslo tolik podnětů, že bych mohl napsat 50 článků a každý by stál za to. Jenže psaní mě neživí (i když…), tak to vezmu trošku stručnou formou. Myslím, že z textu níže uvidíte sami, že vyrábět sekačky není žádná nuda.
Swardman v křeči ztrácí definitivně tvář
Mohl bych psát o tom, jak Mára Votroubek dostal vyhazov ze Swardmanu, protože dělá se mnou, nebo že po něm chtějí milion za to, že mi prozradil, jak vypadá Electra, kterou jsem s ním vyvíjel. To, že mi to prozradil, usuzují z fotek ELO 1 zveřejněných tady na blogu…
Nebo, že mi prozradil, že dělají fotbalovou sekačku, o čemž všechny Swardman hrdě informovali před dvěma lety ve svém newsletteru. Nechápete? Já také ne.
A popravdě, myslíte si, že bych byl takový idiot a chtěl kopírovat Swardman? Né, to fakt nejsem. Čím bych zákazníkům prospěl, kdybych udělal něco, co už tu je?
Nebo bych mohl psát o tom, jak mi volají zákazníci a zaměstnanci Swardmanu a popisují mi kvalitu jejich servisu a výroby. Nechci znát tyto informace a přesto se ke mě vždy dostanou… Chcete vědět, kolik je nyní sekaček ve Swardmanu na servisu? Klidně Vám to řeknu po modelech. Vím to přesně.
Nebo jak prodejci Swardmanu dostávají info, že Mára, Vojta a já jsme zloději. Prosím Vás, kdybych chtěl vyrábět Edwina nebo Electru, tak jsem to udělal dávno a použil bych i stejné názvy, když nic z toho není průmyslově chráněno. Vzít sekačku a obkreslit jí, není nic neřešitelného. Ale neudělali to jiní, a neudělali jsme to ani my. Máme přeci jen trošku jinou morálku než ti, co o nás takové pomluvy šíří.
Nezaměstnatelný Bulíř – co slovo to lež
Nebo bych mohl psát o tom, jak Martin Bulíř hledá místo obchodního ředitele… Proboha, člověče vzpamatuj se, dvakrát tě z podobné pozice vyhodili pro neschopnost, tak si najdi něco jiného, kde nebudeš muset mluvit a tudíž lhát.
Ale o tom fakt psát nechci, to jsou marginálie a moje starší sestra Jana říká, že z blogu má pocit, že jsem jak zhrzená manželka. A to se fakt takto necítím. Ale přeci jen ve mě zůstal takový šprajc. Ono totiž, když kluci, které jsem nabíral, převzali vedení Swardmanu, po té, co mě vyhodili, tak říkali zákazníkům, že teď všem ukážou, že to umějí dělat lépe než ŠENA.
Tak chlapci, čekám tři roky, sleduji bedlivě vaše čísla o hospodaření a vidím pořád jenom velký špatný. Ztráta střídá ztrátu. Je to devět let, co jsem založil Swardman a ještě ani jeden rok v zisku, z toho tři roky to vedete beze mě. To je jediné v čem mě Swardman zajímá – obrat a zisk. V tom se chci poměřovat – to jediné je objektivní, je to zákon č. 563/1991 Sb. zákon o účetnictví. Kdyby mě zajímalo něco jiného, tak bych detailněji psal o tématech výše už dávno.
Mimo jiné, to že vloni v létě skončí Bulíř ve Swardmanu jsem věděl o pár dnů dříve než on. Lidé pořád mají potřebu mě informovat, co se tam v Šardicích děje… možná, udržet kontakt se mnou jim dává šanci, že kdyby se bárka potápěla…
Váš byznys fakt není můj byznys
Vyserte se na ty silácký řeči a pomluvy, včetně vás pane Holešínský, zjistěte si něco o vzniku Swardmanu. Přestaňte řešit mě a Máru a věnujte se své práci, aby byla kvalitní a dělala zákazníkům radost. Jinak skončí firma jako Bulíř.
I moje trpělivost má svoje meze a po třech letech vašeho okopávání dosahuje povážlivě svých mezí. To poslední, co si přejete je, abych se vámi začal vážně zabývat a udělal Swardman leaks. Nabito mám pěkně a můj dosah je i za hranicemi.
Tak o tom všem bych mohl psát hodiny, chtěl jsem s právníkem udělat i oficiální prohlášení, ale přesto, že mám svého právníka rád, přeci jen ty peníze dám raději do vývoje a služeb zákazníkovi, než jemu za přestřelku se Swardmanem.
Teď to podstatné – ELO se asi libí
Chci psát o tom, že ani ne měsíc po zahájení prodeje ELO 1 máme letošní kapacitu vyprodanou. Zbývají poslední čtyři kusy, které jsme schopní dodat letos do konce září. Můj odhad byl tedy překonán o 100%.
Moc si takové důvěry vážíme, a snažíme se dělat vše pro to, abyste byli nadšení až ELO 1 vezmete do ruky.
Greenkeeping jede na slušné vlně
Chci psát o tom, že ŠENA shop a Centrum Vřetenových Sekaček zažívají další úspěšnou sezónu.
V lednu jsme meziročně rostli v hodnotě přijatých objednávek o +49%, v únoru o +53%, v březnu o +34%, v dubnu -14%, v květnu o +83%, červen zatím vypadá na více než +30%. To znamená, že přání, které jsem si v lednu vyslovil, dosáhnout na obrat 25 mil. bez DPH je reálný a to i přesto, že jsem nevěděl, že začne válka, nebo že duben bude tak studený, jak byl.
Personální kroky, které jsme naplánovali již někdy před rokem, začaly přinášet ovoce a náš tým šlape jako hodinky i v novém širším složení. Mám z toho velkou radost. Myslím, že dokážeme velké věci.
Stále si plním přání
Taky bych chtěl psát o tom, že jsem kdysi jezdil vlakem pracovat do Mountfieldu do Mnichovic. Bylo to mé první zaměstnání na plný úvazek a cesta mi trvala hodinu a půl. Pamatuji si, jak jsem ve vlaku zvažoval, zda jít za generálním ředitelem a říct mu, aby se Mountfield více zaměřil na služby kolem trávníků, protože ve službách je budoucnost. Nakonec jsem to neudělal, protože jsem si nebyl jistý, zda by to byla ta kvalita, kterou zákazníci požadují a zda bych si nevyrobil zbytečně konkurenci, protože o své cestě jsem měl jasno.
Dva roky na to jsem si založil firmu na péči o anglické trávníky ŠENA GREENKEEPING a mohl jsem naplno realizovat své představy o profesionálních službách jako třeba v Austrálii nebo Anglii. Sekal jsem trávníky a byl jsem spokojený.
Šel jsem tenkrát do toho, že když to půjde, tak chci takové služby poskytovat po celé republice. Nakonec jsem k tomu nenašel odvahu, protože jsem viděl, že bez schopných lidí, to nedokážu. A tehdy jsem ty schopné lidi jednoduše neměl. Po 15 letech si dovolím říct, že se mi podařilo zásadně změnit přístup k trávníkům nemalé skupiny lidí a tím defacto si vychovat potenciální spolupracovníky a vlastně i zákazníky. A najednou jsem si řekl, že to patnáct let staré přání není zase tak nereálné.
Nějak jsem začal před dvěma roky s ŠENA partnery, nechal jsem tomu volný průběh a sbíral zkušenosti. Někdo funguje skvěle, někdo se odloučil, někdo skončil, někdo se snaží narušovat pravidla a „očůrávat“. Klasika. Ale zásadně mi to pomohlo urovnat si v hlavě to, co je pro zákazníka dobré a co ne. Díky tomu jsme před měsícem začali pracovat na tom, abychom tuto službu posunuli na další úroveň. Pokud vše půjde podle plánu, máte se příští rok na co těšit.
Taky bych chtěl psát o tom, jak se nám podařilo získat exklusivní spolupráci na prodeji unikátních českých léčivých přípravků z bylin, které během druhé půlky sezóny začneme zavádět do sortimentu.
Za zmínku by stálo i to, že se blíží spuštění dalšího významného eshopu, který s přestávkami připravujeme rok. Mohl by významně posílit pozici firmy, především s výhledem na příští a další sezóny.
Výroba není jako práce s buzolou
A článek, který určitě napíšu bude na téma rozdíl mezi obchodní a výrobní firmou. Jen naťuknu, že to je asi takový rozdíl jako hrát člověče nezlob se a šachy. Je to jiný level, kde musíte přemýšlet na několik kroků dopředu. A to obzvláště, když vyvíjíte své produkty, které se skládají z mnoha komponent od dodavatelů z různých odvětví.
Ale detailněji o tom až v tom článku. Proto mě výroba baví, je to výzva pro můj intelekt, pro mé schopnosti, posouvá mě to dál. Je to ohromně kreativní práce a to je to, co mě uspokojuje.
Tomáš Šena - blog 