Během posledního roku studia na univerzitě jsem potřeboval vydělat dost peněz na cestu do Austrálie, takže jsem kromě svých obvyklých brigád zkusil ještě práci prodavače v obchodním domě IKEA.
Jak víte, jedná se o švédskou firmu a jednu z nejúspěšnějších na světě. Byl jsem obyčejný brigádník, ale jako k takovému se tak dobře nechovali v žádné jiné firmě, kde jsem byl ani po dvou letech stáleho zaměstnání.
Aby si zval na osobní pohovor nadřízený brigádníka každé dva měsíce a ptal se ho na jeho pocity, to je fakt špička. Ale není to zbytečnost, má to svou logiku a ohromný přínos hlavně pro firmu. Petr Žikovský, který mi dělal manažera, a který mě přijímal, byl mladý, ale s ohromným talentem. Uměl naprosto úžasně zadat tu nejnudnější práci tak, že jsme jí šli dělat s chutí.
Práce tam byla zábava a ikdyž jsem dělal o prázdninách téměř vkuse, pořád mě to bavilo. Třeba závodní jídelna je místo, kde byly snídaně svačiny, obědy, večeře a člověk se tam setkával s ostatními. Všichni si tykali, takže nebyl problém sedět u stolu se svým manažerem a současně s ředitelem. Mezi sebou jsme se všichni znali i brigádník měl svou významnou roli v prodejním systému IKEA. Nikdo vlastně nerozlišoval, zda jsi brigádník nebo ne. Prostě jsi na place a máš svou roli, která je pro chod obchoďáku důležitá. Pokud se chcete něco skutečně naučit, učte se od těch nejlepších.
Pointou bylo, že jsem před odjezdem do Austrálie požádal o písemnou referenci, že bych v Sydney také dělal v IKEA, když znám sortiment. Referenci jsem dostal a skutečně jsem v Sydney hned druhý den našel obchoďák IKEA a požádal o práci. Dali si mě do databáze. Dlouho se nikdo neozýval, už jsem to bral, že nemají o mě zájem. Pak se ale jednoho dne ozvali, že mě berou, bohužel, už jsem se chystal na cestování a končili mi víza, takže jsem práci musel odmítnout.
Tomáš Šena - blog 