Dost jsem hrával fotbal, často i tři soutěžní zápasy za týden. Většinou se jednalo o malou kopanou – Hanspalskou ligu. Hráli jsme s „A“ týmem Olympijského výběru první, pak druhou, pak třetí ligu a s „B“ týmem jsem hrál osmou, sedmou. V áčku s námi hráli občas i fotbalisti z první ligy velkého fotbalu. Takže moje schopnosti a jejich se museli skloubit ve prospěch týmu. Byl jsem útočník. Kromě toho, že jsem měl výbornou kondici a super rychlost, jsem toho až tak moc neuměl. Ale góly jsem dával, nebo jsem to oběhal.
A při těhle zápasech jsem zjistil něco zajímavého. Když jsem si před zápasem řekl, dneska tam půjdu a dám góla. Tak nejen, že jsem gól v tom zápase nedal, ale i jsem bídně hrál. A naopak, když jsem do zápasu šel, že se moc necítím, ale že budu makat, uběhám to, budu jezdit po prdeli, tak nejen, že jsem předvedl fantastický výkon, ale i ten gól mi tam padl. A měl jsem období, kdy se nedařilo, pomalu jsem netrefil ani práznou bránu, ale právě ten pocit, kdy vám je výsledek jedno, ale chete odmakat maximum, je pro mě ten správný motor, který mě naučil nenervovat se z toho, zda gól dám či ne, ale zda jsem na tom hřišti nechal maximum. A taky vím, že když tam to maximum nechám, tak ty góly přijdou sami.
V hlavě jsme si všichni vytvořili představu, co je možné a co je nemožné. Když někdo představí něco, co je za hranicí našeho nemožného, pomyslíme si, že je to blázen, že neví co dělá. Už jsem to psal, ale napadlo někoho 16. listopadu 1989, že Havel bude do konce roku prezidentem? Napadlo někoho v roce 2010, že přijde úspěšný podnikatel, který za své peníze začne potírat korupci?
Takže když Daniel Landa řekne v rozhovoru, že udělá 7 v podstatě „nemožných“ kousků, aby vydělal a mohl podobně jako Karel Janeček pomoci naší zemi, je to v očích většiny pomatenec. Neznám jeho skutečné motivy a média beru s rezervou.
Kdokoliv vám může vzít cokoliv, ale pokud máte hlavu v pořádku, máte největší bohatství stále sebou. Když znárodnili komunisti Baťu a zaběhnutou mezinárodní firmu v podstatě přes noc poslali k zemi, co se stalo? Přišli Baťové s myšlenkou, že se usadí v Kanadě, zavřeli oči a začli znovu od začátku trvdě makat a položili se? Ne! Nepoložili protože jejich rodina jednou dokázala „zázrak“, tak není důvod ho nezopakovat. Oni měli ve své hlavě. A povedlo se.
Věřte nebo ne, ale zázrak může udělat každý z nás. Jak někdo řekl: „Kdyby lidi nedělali pošetilé věci, lidstvo by už dávno zaniklo.“
Tomáš Šena - blog 