Vím, že když budu na něčem závislý, budu nesvobodný. Někdy si svobodu omezuju vědomě a vím proč, třeba v zájmu zachování lidstva :-), ale všechny ostatní důvody proč se cítit nesvobodně se snažím odmetat z cesty. Klasika je u sportovců, že mají své rituály, postupy jak se naladit. Ale nedej bože, že se něco stane a oni rituál neudělají, nebo ho udělají špatně…
Já si zakládám na nerituálech, jakmile mám pocit, že se něco moc opakuje, že bych si své sebevědomí pověsil na násadu rituálů, tak okamžitě všechno dělám jinak. Ale dávám si pozor, aby i z ničení rituálů se mi nestal rituál. Řekněme, že se tak psychicky otužuji. Nemohu pak svůj neúspěch, ani úspěch dávat za vinu nějakému pokaženému rituálu. Mé schopnosti jsou v mé hlavě, nikoliv v rituálech, pověrách, maskotech, talismanech… Mám zdravé sebevědomí, věřím sám sobě, naslouchám druhým, ale rozhoduji se sám.
Když budu nezávislý, nemusím nikomu skládat účty, pouze sobě. A nikdo nemůže být za můj život více zopdovědný než já sám. Mám-li díky zdraví, svůj život stále ve svých rukách, skládám účty sám sobě, ne talismanům.
Někdy pár úplných drobností (informací, poznání, událostí) mi dodá takovou energii, že mám pocit, že dokážu překážky likvidovat jenom pohledem. Vezmu-li svou poslední cestu, jak se stát nejlepším prodejcem vřetenových sekaček na světě, 99,9% lidí by to odrovnalo. Lidé, kteří jsou do mé cesty více zasvěcěni, kroutí hlavou a diví se, kde beru to sílu neustále překonávat tak neřešitelné překážky. Tu sílu beru v informacích, já vím, ostatní neví, nebo ví 10% toho, co já. Proto nemohu dát na názor lidí, kteří nevědí, když já vím.
Myslím, že o pocitu slepé uličky bych mohl napsat velkou knihu. Aniž bych chtěl, stal se ze mě expert na překonávání slepých uliček. Ano, může nastat situace, že se ze slepé uličky nedostanu, ale to může být pouze z jediného důvodu, že nechci. Pokud chcete tak jde všechno. Myslím skutečně CHTÍT, nikoli „rád bych“, nebo „to by se mi líbilo“ a ještě lepší, „takhle bych si to představoval“. To jsou sny, představy, ale CHTÍT znamená, že máte motor a jak odhodlaní jste, tak velký výkon ten motor má. Neexistuje-li možnost, že to nedokážete, pak máte nejsilnější motor na světě. Pak dokážete vše. Pokud nevěříte, navštivte tyto stránky za 5 let!
PS: Jednou měl šéf Mountfieldu pocit, že jsem se dostal do slepé uličky a chtěl mě tam zavřít sázkou o 50 tis. Bránil jsem se, bylo to hrozně peněz. Já byl cucák bez zkušeností a proti mě stál šéf velké firmy, se zkušenostma delšíma než můj život. Ale informace, které jsem měl já a on je nechtěl slyšet, mi dodali seběvědomí sázku přijmout. Nažhavil jsem motor a za dva měsíce jsem se ze zdánlivě slepé uličky dostal a 50 tis mi padlo do klína. (Možná to byl pouze dobře zvolený motivační program, ale znám-li jeho ješitnost, moc se mi tomu nechce věřit)…
Tomáš Šena - blog 