Podnikání není tráva, ale strom

Beru podnikání jako strom. Strom má několik na sebe navazujících částí, kde jedna nemůže fungovat bez druhé. Vyroste-li strom a má mělké kořeny, snadno ve vychřici padne. Má-li kořeny mělké nebo úzké, čerpá životadárnou vodu a živiny pouze z omezených zdrojů. Má-li rozsáhlé  a hluboké kořeny, dokáže lépe překonat sucho, mráz, vítr…

Máte stromy, které rychle rostou, málo koření, snadno se vyvrátí, často uschnou… A pak máte stromy, jako je třeba dub, který roste pomalu, kořeny má hodně hluboko a má je pevné. Dřevo je tvrdé a takový strom nic nerozhodí. Jedno léto sucho nedělá, před jednou vychřicí si nelehám, a špatná půda neznamená, že tady nevyrostu… A nerostu na okrasu, ani na rok, chci tady být, déle něž ostatní stromy, a pokud rostu na chudé půdě,  o to menší konkurenci kolem sebe mám, ale až zapustím pořádně kořeny, už mě nic odsud nedostane.

Několik let systematicky buduji své kořeny. Snažím se, aby byly široce rozvětvené, hluboké, pevné, aby dokázaly rozrušit skálu, aby našly vodu i v nejdelším suchu. Budovat kmen má svůj čas. Bylo několik příležitostí, vyrazit výhon rychle nad povrch. Někdy jsem to viděl jako jediné východisko. Ale byly to plané pokusy. Pravý kmen musí vyrůst ze středu kořenů. Plané výhony rychle odumřely.

Kořeny se rovzvijí i v době , kdy už roste kmen, kořeny rostou neustále. Až když je vystaven pevný kmen, vyrostou lístky a když strom dospěje, urodí se plody. A když je všechno dobře vzrostlé, dokáže takový strom plodit rok co rok, několik desetiletí i století.

Někdo si vybírá thuje a jiný zase duby. I thuje se mohou hodit, ale moje zázemí, moji předci, kteří mě nastavili na poctivou práci a systematické úsilí, mě jednoznačně vedou k tomu, že jsem dub.