Miliony Indů bez bot…

Najít příležitost je věc pohledu. Já vidím příležitosti ve všem. Jedu metrem, vidím jednu příležitost k podnikaní za druhou, jdu na poštu, opět si říkám, proč to někdo nedělá, jdu s autem do servisu a opět vidím, dost příležitostí dělat věci lépe, jsem na chatě a hned přemýšlím, jak provozovat přívoz přes řeku, nebo půjčovnu loděk…

Když se Tomáš Baťa vrátil z Indie, neviděl Indii jako místo, kde se boty nenosí, tudíž tam bude těžké prorazit, ale jako místo, kde jsou desítky milionů lidí bez bot a on je obuje. Je jasné, že je bezpečnější, zdravější a rychlejší chodit ve městech v botách než bos.

A když mi před šesti lety všichni říkali vřetenovku si nikdo nekoupí, všichni kupují rotační sekačky, byl to jen jeden úhel pohledu. Já viděl statisíce lidí po celém světě, kteří chtějí hezký trávník a nevědí, že s vřetenovou sekačkou ho budou mít. Proto nedělám převozníka, proto nemám autoservis, proto nemám kadeřnictví, proto nemám kavárnu… Vím, co je mým cílem a neuhnul jsem, ani když musím jít za tím cílem zadarmo. Tomáši Baťovi trvalo 16 let, než zvýšil výrobu z 50 párů bot denně na 3000 párů. A za dalších 20 let už vyráběl 144 000 párů bot denně! Wal-Martu trvalo 25 let, než se z jednoho obchodu rozšířil na 38 obchodů, ale za dalších 20 let se rozšířil již na 1 528 obchodů!

Přečetl jsem několik klíčových knih od světově uznávaných vědců, kteří analyzovali desítky stovky firem. Pokouším se tyto poznatky a fakta zakomponovat do své činnosti. Není to bláhové, není to naivní! Je to prosté. Sice se říká, že zkušenost je nepřenositelná a obzvlástě u dětí víme, že to platí. Ale něco jiného je, když vám někdo radí, když o radu nestojíte a něco jiného, když radu vyhledáte sami. To je podle mě to ideální celoživotní vzdělávání. Před pěti lety by mi některé věci vylétly z hlavy, dnes jejich užitečnost vyvažuji zlatem a česem, který mi aspoň nepatrně ušetří.

Málokdy se trvalý úspěch dosáhne ze dne na den. Bez pádů a těžce zaplacených zkušeností je trvalý úspěch v podstatě nemyslitelný. Čím těžší začátek, tím větší pozdější akcelerace. Dá-li se můj běh s vřetenovými sekačkami do globálního měřítka, pak jde všechno podle plánu. Podle plánu vybudovat trvale úspěšnou značku se spokojenými zákazníky.

Mohl jsem už stokrát zpanikařit, mohl jsem stokrát hodit ručník do ringu, mohl jsem stokrát jít lehčí cestou, mohl jsem několikrát své nápady prodat, mohl jsem se stokrát nechat odradit – poměry, rodinou, trhem, konkurencí, zdravím. Neuhnul jsem a zpětně vidím, že se to vyplácí. Čas mění měřítko různých problémů, ale pokud se nezmění velikost cíle, je cíl nastaven správně.

Máme před sebou výzvu milionů lidí s rotační sekačkou, neuspět by znamenalo, že jsem se od Tomáše Bati nenaučil ani špetku toho, co on uměl před 100 lety.