Měl jsem v životě zatím jen pár velkých cílů. Větší množství bych stejně nezvládl. Pominu-li ty cíle, které nemohu moc ovlivnit, to jsou ty osobní (rodina, děti), tak první cíl jsem si stanovil v 18 letech, že se chci podívat do Alice Springs uprostřed Austrálie. Než jsem se tam dostal, trvalo to 7 let.
V roce 2001 během přípravy diplomové práce jsem získal takové informace, že jsem se rozhodl udělat si firmu na péči o anglické trávníky. Firma byla založena v roce 2006, takže po pěti letech od stanovení cíle.
A třetí a poslední cíl jsem si stanovil v roce 2008, kdy jsem si řekl, že pokud mám být nejlepší prodejce vřetenových sekaček na světě, je nezbytné získat pod kontrolu i výrobu. Bylo jasné, že spoléhat na nějakého výrobce v Anglii, který patří do německé skupiny Bosch, ředitele tam dělá Němec, finančního ředitele Američan a Angličan je až ředitelem výroby, není dobrá konstelace. V takovéto partičce skutečně hrozilo, že tradici nebude chtít nikdo zachovat a převáží ekonomické zájmy. Proč vyrábět v tak velké hale, drahé a výrobně náročné sekačky, které si koupí pár tisíc nadšenců, když místo nich mohou vyrábět miliony levných plastových rotačních sekaček, které mohou prodávat na celém světě a vydělávat na nich několikanásobně více.
Zahájení sériové výroby vřetenové sekačky podle mého osobního zadání se blíží. Tím pádem získám kontrolu nad výrobou. Tohoto cíle dle všeho dosáhnu v roce 2014, tedy po 6 letech.
Jednoznačně tento cíl byl z těch tří zdaleka nejnáročnější a stál mě nejvíce úsilí, celkového času, ohromných útrap. Během cesty k tomuto cíli jsem zažil ohromný vzestup (nejlepší prodejce vřetenových sekaček ATCO v Evropě 2009), ještě větší pád (ukončení výroby ATCO 2010) a dlouhý postupný vzestup plný menších pádů. Zda mě čeká úspěch či ne, rozhodnete vy – zákazníci. Já pouze plním svůj cíl. Chci být nejlepší obchodník s vřetenovými sekačkami, a tudíž potřebuji mít výrobek pod kontrolou od začátku až do konce. Budu rád, když přijdeme na trh s něčím užitečným, s něčím, z čeho budete mít radost. Nechci nabízet nic, co bych si sám nekoupil.
Ty tři cíle mají něco společného. Ani splněním jednoho z nich jsem nechtěl hrát druhé housle. Šlo o to být první, jít svou cestou. V mých 18 letech (1996) nikdo z mých spolužáků neměl takový zdánlivě nemožný cíl. Austrálie byla z mého pohledu nedosažitelná vzdáleností, finančně, byla to maximální exotika, ale místo, kde by se mi mohlo líbit. Ze svého okolí jsem byl první, kdo do Austrálie letěl, navíc jsem si na tuto cestu během studia vydělal zcela sám. Viděl jsem svět, srovnal jsem si měřítko a vrátil se domu.
Založit firmu na péči o trávníky ŠENA greenkeeping, nebylo s vysokoškolským vzděláním až takové riziko, uměl jsem si připravit business plán, uměl jsem si věci propočítat, věděl jsem jak oslovit zákazníky atd. Přesto, taková firma v té době u nás neexistovala – specialista na anglické trávníky. Věřil jsem si. Díky tomu, jsem si vytvořil osobní svobodu. Od té doby nejsem závislý na žádném zaměstnavateli, od té doby, dělám jen to, co uznám sám za správné. Za špatné i správné rozhodnutí pykám obvykle nejvíce sám, nemohu vinu házet na nikoho druhého. Když bude nejhůř, můžu si vždycky vzít sekačku a živit se rukama, fyzickou prací. A s umem, který jsem získal v tomto oboru, se uživím kdekoliv na světě.
Našel jsem mezeru na trhu s vřetenovými sekačkami. Je to v rámci trávníkářského oboru. Mám nejlepší předpoklady udělat nejlepší sekačku na světě a ještě na tom vydělávat. Od jisté doby mi nejde o osobní zisk, protože jsem zjistil, že velké peníze osobně nepotřebuji. Věděl jsem, že mohu výbornou sekačkou udělat radost spoustě lidí na celém světě, že mohu zachránit domácí anglické trávníky, protože ty by bez vřetenové sekačky nepřežily. Na cestě k cíli jsem si také ujasnil, jak dále investovat, abych mohl pozitivně ovlivnit život lidem, kteří chtějí mít krásné trávníky. Ale až v posledních měsících, týdnech a dnech jsem dospěl. Dospěl jsem k poznání, jak mým podnikáním mohu ovlivnit své okolí, město, republiku.
Několik aktuálních vzorů, které mě mohli ovlivnit tu je, například Karel Janeček. Problém je, že nejsem genius, nevynikám, nemám žádné mimořádné vzdělání ani praxi. Jsem jen obyčejný trávníkář. Jak by mohl trávníkář něco změnit? Tápal jsem. Věděl jsem, že chci vytvořit firmu, která bude platformou pro schopné lidi z mého okolí, kteří jsou nedocenění, schopní, talentovaní, lepší v jednotlivých oborech než já, ale nemají odvahu či chuť na podnikání. To mi ale přišlo neuspokojivé, cítil jsem, že si mám dát větší cíl. Ano, odvaha, to je možná to jediné, čím trošku vynikám nad průměr. Ale znovu, jaká je odpověď na otázku, jak trávníkář může něco změnit kromě trávníku? Našel jsem konečně dokonalou, nezpochybnitelnou, jasnou odpověď.
Když to dokázal švec ze Zlína před 100 lety, tak to musím dokázat také. I kdybych udělal pro tuto zemi jen tisícinu toho, co díky svému podnikání dokázal Tomáš Baťa, byl by můj život nadprůměrně užitečný. Tisícům lidí dal práci, zajistil bydlení, zvýšil vzdělání, informovanost, životní úroveň v podstatě v celé zemi.
Komunisti ho neměli rádi, protože sociální sliby, které oni měli v programu, tak on je plnil ze dne na den a mnohonásobně je přesahoval. On jako kapitalista, mohl díky svému podnikání, zajistit takový životní komfort obyčejným pracovitým lidem, jako se mohlo Leninovi jen zdát. Sice nástupu komunistů k moci tím ve finále nezabránil, ale cesta to byla správná.
PS: Už několikrát jsem zaznamenal, že je lepší si stanovit velké cíle než malé. Už přesně nevím ty důvody, které se uvádějí. Ale z mé zkušenosti je cesta k velkému cíli mnohem více obohacující než cesta k malým cílům. I kdyby se mi nyní nepodařilo svůj třetí cíl splnit, byl bych šťastný, že mě se podařilo dostat tak blízko k jeho realizaci. Nicméně dokud není cíl splněn, jdu stále za ním.
Tomáš Šena - blog 