Před časem jsem navštívil Stanislava Martince v jeho firmě Koma modular ve Vizovicích. Zrovna stavěli novou administrativní budovu a kanceláře měli v provizorní budově. Bylo krátce po poledni a panu Martincovi se protáhlo jednání, proto jsem čekal nějakou dobu na recepci.
Pomalu se začali vracet zaměstnanci z oběda. Jak kolem mě procházeli, každý mě sám od sebe pozdravil. Během půl hodiny to bylo snad osmdesát lidí. Každý řekl jen dvě slova – Dobrý den. Úplně každý, fakt každý z nich si mě všiml a pozdravil. I když byli zabráni do hovoru s kolegou, tak si všimli a pozdravili.
Byl jsem civilně oblečený a nikdo mě neznal, takže jsem mohl být pro ně zákazník, dodavatel nebo nový kolega. Neřešili to, prostě automaticky pozdravili.
Někdo řekne – samozřejmost, jiný řekne – blbost. Není to ani jedno, je to hlavně obraz dané organizace. Píšu schválně organizace, protože obzvláště ve statní a obecní správě to ještě samozřejmost zdaleka není.
Musím přiznat, že i někteří moji spolupracovníci mají pozdravy asi na příděl, že s nimi šetří. Tady člověk může asi jít jen příkladem, ale přeji si abychom i my přistupovali všichni do jednoho tímto způsobem.
Pozdrav – a udělal na mě takový dojem, že bych chtěl v takové firmě pracovat, nebo být jejím zákazníkem. Ať tak či onak, obojí je pro Komu pozitivum. Ne nadarmo je Stanislav Martinec jedním z ambasadorů filosofie Tomáše Bati. Ne vybudovat firmu, ale vybudovat moderního a sebevědomého člověka, to je cíl podnikatelů, který spojuje ty, kteří vidí v Baťovi nadčasovou inspiraci.
Na shledanou 🙂
Tomáš Šena - blog 