NIKE – dechberoucí příběh

Musím, říct, že ještě před měsícem byla pro mě značka sportovních věcí NIKE, neznámá a docela nesympatická. Nic konkrétního jsem o ní nevěděl a měl jsem vůči ní dost předsudků.

V první řadě, musím říct, jak ty moje předsudky vznikly. Byl rok 1994 a na gymplu za mnou seděl kluk, který se vyžíval v botech NIKE, konkrétně v modelech AirMax. Pamatuji si, že je kupoval v ceně kolem 3 tis. Kč (v té době to byla raketa) a já to nechápal, že někdo utrácí za boty tolik. Obecně jsem nebyl a nejsem příznivec velkých log na oblečení. A NIKE v Česku reprezentovali hlavně lidé nesportovního typu, kteří měli velká loga na taškách, botách, bundách, trikách.

Dokonce jsme to s kámošem Davidem řešili tak, že jsme si koupili trika v armyshopu na Bulharu v khaki vojenské zelené barvě a do předu jsme natiskli fajfku NIKE a na záda vojenským fontem stylu MASH nápis MADE IN VIETNAM. A chodili jsme v nich. Tenkrát vietnamská tržiště s levným a aušusovým textilem byla na každém rohu. A nám to přišlo jak dobrá dehonestace lidí s velkým logem NIKE na hrudi. Až před pár dny jsem zjistil, že v té době už NIKE ve Vietnamu skutečně vyrábělo…

Takže to byla exkurze, jak jsem si vytvořil averzi na NIKE. Ale mojí averzi mi nabourávalo, proč NIKE dostalo takový prostor v kultovním filmu Forrest Gump. Apple se tam objevil jen na vteřinu, ale NIKE tam mělo několik záběrů.  A přitom na burzu tyto firmy vstoupili ve stejný týden. Vysvětloval jsem si to tím, že prostě filmařům zaplatili z Nike dost za product placement. Anebo prostě nešlo, aby tento americký národní hrdina běžel v německých adidaskách.

Mojí mnohaletou nepředstavu o NIKE smetl jeden nevinný telefonát 10. září 2019 s Tomášem Krausem (Snownomads). Jen jsem mu chtěl poděkovat za kontakt na Martina Šulu z Jet Surfu. Ale jak naše hovory obvykle probíhají, oba řídíme, a během 15 minut si řekneme vše, co se nám za poslední dobu stalo. A už úplně na konci hovoru, stál jsem už s autem u firmy a klepal na mě kurýr se zbožím, mi Tomáš říká, že poslouchá Umění vítězit od Phila Knighta o Nike. Proč bych měl vědět něco víc o Nike, než vím, pomyslel jsem si. Ale cítil jsem na hlase Tomáše, že to neříká jen tak. Shodou okolností mě čekala několika hodinová cesta autem k zákazníkovi na konzultaci. Stáhl jsem si první kapitolu do své audiotéky. A nemilé překvapení, knihu čte herec Ladislav Frej. No, nemám ho moc rád, takže si říkám, OK, zkusím začátek a uvidím.

Bylo krásné slunečné odpoledne a já jel podél toku Vltavy až k Orlíku. Příroda kolem hrála všemi barvami, blížil se večer, nikde nikdo, slunce pomalu klesalo nad obzor a listnaté stromy zářily. Obraz jak někde z Oregonu. Záhy jsem pochopil, že příběh NIKE je i můj příběh. A tak to šlo rychle, další a další kapitola se načítala do telefonu a herecký přednes Ladislava Freje se mi začal také líbit.

Phil Knight si na univerzitě připravil referát o prodeji atletické obuvi. Jako atletovi mu bylo toto téma blízké a úplně ho pohltilo. Dodělal školu a rozhodl se, že procestuje svět. Byl rok 1962! Kdo v té době v USA běžel po silnici, ten sklidil z okolo jedoucích aut přinejmenším posměch, nadávky a urážející gesta. Běhat pro zábavu nebylo v té době prostě ani v USA normální. Naopak, to dělali jen „úplní šílenci“. Ale chuť prodávat sportovní boty Phil stále měl. A tak se rozhodl, že pojede do Japonska a získá zastoupení jedné značky. Aby se mu to povedlo, musel namístě improvizovat a vymyslel si název neexistující firmy Blue Ribbon Sports. Pod touto firmou prodával boty nakonec až do roku 1971, kdy jí přejmenovali konečně na Nike.

Mnoho let se Knight živil jako účetní, protože na výplatu pro sebe neměl peníze. Musel všechny utržené peníze použít na zaplacení nové objednávky u výrobce v Japonsku, která byla vždy o 100% vyšší než ta předchozí a musela se platit předem. Dokonce už měl několik zaměstnanců a přesto chodil stále účtovat do PriceWaterhouse. Na začátku prodával ze sklepa domu svých rodičů, firmu založil bez vlastního kapitálu spolu se svým trenérem. Když spolupráce s Japonci šla do kytek, tak si nechal vyrábět svoje boty pod značkou Nike. Neustále boty inovovali a rozšiřovali o další modely. A stále neměli provozní kapitál. I po deseti, ale dokonce i po 16 letech, od začátku podnikání, chodil Knight domu z práce s tím, že asi druhý den zkrachují. (Ach, jak tyhle pocity znám.) A přesto dokázal vždy najít řešení a jít dál. (I tyhle moc dobře znám.) Když zákazníci viděli, že se pořád snaží přicházet s užitečnými novinkami, důvěřovali mu. Dokonce, ani obří průser s vybuchující první serií Nike Air, jim důvěru trhu nesebral.

Problém s provozním kapitálem způsobeným velmi rychlým trvalým růstem společnosti vyřešil až vstup na burzu, kterému se dlouho bránil. Rozhodnutí jít na burzu padlo až poté, co zjistil, že lze vydat různé druhy akcií s různými právy a tím si zajistit trvalou kontrolu nad společností.

Phil Knight rozhodně nebyl rozený manažer, je to introvert, který v podstatě firmu neřídil, jen se snažil nějak držet směr, dělal mnoho chyb, ke svým lidem se ze začátku choval naprosto odpudivě, navíc platil málo, protože víc platit nemohl. Za své nejbližší spolupracovníky si vybral tlusté chlápky, vesměs právníky a účetní. Protože měl nad sebou stále gilotinu krachu, nemohl být ani odvážný v rozvoji, jen se snažil dodávat boty zákazníkům a platit dodavatelům.

A výsledkem tvrdé práce tohoto chlapíka je značka NIKE, jedna z nejhodnotnějších značek světa. Lidé po celém světě dnes běhají a sportují pro zábavu. Světové rekordy se lámou v botách Nike, jako naposledy zaběhnutý maraton pod dvě hodiny Eliudem Kipchogem.

A víte, díky čemu tenhle Phil Knight, průměrný běžec, průměrný student, průměrný účetní, průměrný manažer a podprůměrný kreativec uspěl ? Díky vytrvalosti. Díky tomu, že se neustále dokázal adaptovat na nové podmínky.  Ano, trvalo mu to 18 let než si vydechnul. Ale vybudoval NIKE. Změnil svět sportu, stal se vzorem. Ukažte mi značku, která se stala trvalou už po pár letech!?

• Phil Knight je 26. nejbohatší člověk světa s majetkem v hodnotě 28,7 miliardy dolarů.
• Hodnota značky Nike činí 29,6 miliardy dolarů. Logo přitom Knight koupil za 35 dolarů.
• Hodnota Nike rok od roku stále roste.

PS: Asi jste pochopili, že to pro mě není jeden z dalších životopisů, na to je v tomto příběhu až příliš paralel s mým osobním příběhem.