Před rokem touhle dobou

Přesně před rokem 30. dubna 2019 jsem měl v osm hodin ráno schůzku se svým společníkem, v té době většinovým vlastníkem Swardmanu.

Na to, že bylo svěží ráno, zarazilo mě, že jinak vyrovnaný člověk, měl již v podpaží propocenou košili. Hlavou mi šrotovalo, z čeho je asi tak nervozní, že se tak potí. Nějak jsem vytušil, že to souvisí s naší schůzkou. Posadili  jsme se do zasedačky a bez zbytečných průtahů mi oznámil, že dostal nabídku na odkup Swardmanu.

To mě až tak nepřekvapilo, nabídky jsem dostával i já, několikrát i z USA.  Vysvětlil mi, že nabídka má takové parametry, které splňují naší dohodu společníků a že se jí rozhodl využít. Napadlo mě, fajn, to není nic dramatického, třeba se půjde domluvit s novým majitelem. Naše dohoda společníků obsahovala, i to, že musíme prodat podíl oba společně, toho jsem si byl vědom.  Ani to jsem ještě nepovažoval za můj konec ve Swardmanu. Představa, že by někdo koupil Swardman a mě vyhodil, pro mě byla nelogická.

Ale tak nějak jsem pochopil, že ta horší zpráva mě teprve čeká. Do teď mi v hlavě běhaly všechny možný plány, jak situaci zvrátit. V okamžiku, kdy mi řekl, kdo je kupující a koho si do Swardmanu chce přivést, podíval jsem se dlouze z okna a věděl jsem, že je GAME OVER. Věděl jsem, že nemá cenu se snažit nabídku přeplatit a také jsem věděl, že nebudu pro nové vedení žádoucí.

Už jen to, že jsem nové vedení znal, jelikož se jednalo o našeho dodavatele vřeten, který si navíc najal dva odpadlíky ze Swardmanu,  bylo mi jasné, že tady jde i osobní rovinu, nikoliv jen o obchod. To, že mě nekontaktovali a celou transakci upekli za mými zády bylo jasné, že mě nepotřebují a nechtějí. Jedná se o nepřátelské převzetí. O  co jiného, když nový majitel nechce mluvit se zakladatelem a hlavním mozkem firmy?

Po bleskurychlém vyhodnocení a  krátké diskuzi se společníkem,  jsem dal souhlas s prodejem, což znamenalo, že jsem ve finále svůj podíl 20% prodal mému společníkovi a ten pak celých 100% prodá novému investorovi. Pak jsem se zvedl a odešel pracovat do Bráníka do kanceláře.  Bylo úterý a zítra nás čekal statní svátek 1. května. Do uzavření transakce převodu firmy zbývalo 9 dní.

Devět dní během nichž jsem musel změnit všechny podnikatelské i osobní plány. První fáze byla srovnat si to v hlavě. Ten den jsem to řekl jen své ženě. Věděl jsem, že to není konec světa a vůbec jsem takto o tom nepřemýšlel. Musel jsem však promyslet, co dál, jak pokračovat, člověk byl plný emocí a nechtěl jsem udělat nějakou hloupou chybu. Během prvních dvou dnů jsem si to srovnal v hlavě a udělal si plán. Během dalších dnů jsem se sešel se třemi klíčovými loajálními zákazníky, kteří znali Swardman i mě několik let, a požádal je o jejich pohled na věc a radu. Vesměs se všichni shodli a potvrdili mi moje rozhodnutí, že mám pokračovat dál, akorát už jen bez sekaček Swardman.

Vzhledem k tomu, že jsem neměl žádnou konkurenční doložku, tak se mi navíc  nezavřela ani vrátka k výrobě sekaček.

Obratem jsem koupil ze Swardmanu  kamion hnojiv, který právě dorazil z Holandska a uskladnil ho v najatém skladu, který jsem narychlo sehnal. Objednal jsem také eshop a začal ho plnit položkami.

Ve Swardmanu mě čekal úkol, vše připravit na transakci, dočistit s účetní účetnictví, připravit dokumenty a sklady na převzetí.

V pondělí 6. května jsem si svolal osazenstvo centrály v Braníku a oznámil jsem jim přicházející změny. Věděl jsem, že to je unikátní situace a proto jsem si celý proslov i reakce kolegů nahrál na video.

Den poté jsem jel naposledy jako ředitel Swardmanu do výroby, kde jsem to oznámil vedoucím pracovníkům, naposledy jsem si tam posekal firemní trávník Edwinem, udělal poslední selfie na dvoře a odjel.

8. května byl další státní svátek, to už jsem měl ŠENA eshop téměř hotový.

Vše se zvládlo k předání firmy připravit, hlavně díky výkonnému týmu mého společníka  a 9. května předal, můj již bývalý společník, 100% Swardmanu novému majiteli Pavlu Holešínskému. Celé se to událo v Modřanech. Já předal novému majiteli admin přístupy do systému firmy, kde mi byl obratem zablokován můj přístup.

Během chvíle byl Holešínský informován telefonicky svým  Bulířem, že na cloudu nemáme žádné výkresy k fotbalové sekačce. To Holešínského velmi překvapilo a trošku na mě začal vyjíždět. Vysvětloval jsem mu, že pokud Swardman žádné výkresy neobjednal, ani je nikomu nezaplatil, tak je ani nemůže vlastnit. Očividně to byla pro něj nějaká zásadní čára přes rozpočet. Naštěstí museli jet ověřit podpisy, takže dohadování skončilo, už nemohl cuknout.

Za hodinu jsme se všichni sešli v sídle Swardmanu v Braníku – kromě bývalých majitelů Swardmanu a všech pražských zaměstnanců se přišel představit Holešínský, Bulíř (bývalý výrobní ředitel Swardman do 11/2018) a Suchanka (bývalý obchodní manažer Swardman pro Německo do 1/2019). Bylo velkolepé, že Bulíř se schovával za rohem showroomu a nikomu z nás se nedokázal ani podívat do očí.

Hned po představení se, a mém odvolání z pozice ředitele společnosti, si Holešínský zavolal stranou Dana Šragu – obchodního ředitele,  a chtěl ho na hodinu vyhodit. Dan na to byl připravený a nedal se. Dan totiž nebyl miláčkem Bulíře, ani Suchanky. Tím devátý květen 2019 skončil.

V pátek jsem jel do výroby, udělat  s Bulířem inventuru a předat mu to. Bulíř měl ve výrobě k sobě loajální lidi, kteří ho celou dobu informovali, co se děje, jak vyrábíme, co máme skladem, na čem děláme. Dokonce oni věděli dřív než já, že se Swardman bude prodávat… Takže jsem všechny zásoby s pomocí dalších osobně spočítal, se všemi ve výrobě jsem si podal ruku, poděkoval jim za odvedenou práci, spolupráci, každému jsem se podíval zpříma do očí a odjel zpět do Prahy, kde mezitím Suchanka také dělal inventuru.

Když jsem přijel, tak po mě chtěl Suchanka klíče od auta, počítač a telefon. Sice jsem se snažil mu vysvětlit, že auto přes víkend vyčistím a předám v pořádku, to ale nechtěl, takže jsem odevzdal klíče a vyčištěný počítač. Telefon jsem odmítl odevzdat, protože číslo bylo moje soukromé. Tak na konec jsem to řešil telefonicky s Holešínským ve stylu, ať mi ukáže předávací protokol, že se jedná o firemní věc. Chtěl, ať si přehraju data na disketu (kdo v roce 2019 znal disketu?) a odevzdám ho.  Tak jsme se pohádali a telefon jsem uhájil.

Byl pátek šest večer. Krásný slunný večer.  Ještě jsme si před prací na ulici s mými nejbližšími kolegy chvíli popovídali. Pak jsem s věcmi z auta sbalenými v uzlíčku odešel na autobus a odjel domu.

Věřím, že takto popsané lépe objasní, že jsem fakt skončit nechtěl. Občas mě to mrzí, když se mě lidé ptají, proč mě to přestalo ve Swardmanu bavit. Naopak, mě to na začátku roku 2019 bavilo jako nikdy před tím! Dařilo se, byly jsme efektivnější. Navíc tam už nebylo pár lidí, kteří otravovali vzduch ve firmě. Bylo to prostě super.

Velmi vtipné bylo, že jsem zůstal doma a vybíral si dovolenou než úplně skončím. Během své dovolené jsem však jezdil normálně do kanceláře v Bráníku a dělal si tam své věci, u svého stolu a povídal si s kolegy. Nikdo z nového vedení tam totiž nebyl. A já si přece mohu během své dovolené dělat, co chci ne, klidně chodit i do kanceláře…

No a pak když jsem skončil úplně, zůstala ve firmě zaměstnaná stále moje sestra, moje pravá ruka, aniž by jí někdo omezil přístup někam… To mi přišlo ze strany nového vedení hodně profesionální a promyšlené.

A takových veselých historek vzniklo za těch pár květnových dnů mnoho. Také věřím, že si zaměstnanci finančně polepšili, dostali nové vybavení, novou brusku vřeten a z těch rozsáhlých investic jsou celí přehlcení. Jak říká náš všemi milovaný premiér, slibem neurazíš.

Během celého roku mi dáváte dotazy, zda novému vedení Swardmanu důvěřovat, zda má Swardman budoucnost. Odpovídal jsem, že sekačky Swardman jsou i nadále bezkonkurenční, a co se týká vedení firmy, to ukáže čas. Já nejsem zákazník, ani potenciální zákazník nového Swardmanu, takže nemohu hodnotit. Vy jste jejich zákazníci, tak jestli chcete, napište své poznatky pod článek do komentářů a uvidíme, jak to po roce hodnotíte.

Jen pro info on mi Holešínský někdy v červenci zavolal a zakázal mi Swardman komentovat na sociálních sítích. Asi měl strach, že bych vytvářel negativní obraz o firmě. Ani jsem v té době už neměl potřebu komentovat jejich aktivity, takže jsem jeho „prosbě“ vyhověl. A to především z toho důvodu, že kdyby se jim nedařilo, a zákazníci by si stěžovali, tak aby se vedení nemohlo na mě vymlouvat, že jim kazím práci. To jim kazit nechci, byl bych sám proti sobě, kdybych si přál, aby Swardman zanikl.

Pokud jsou šikovní a Holešínský je správný majitel, tak se  jim dařit bude, protože produkt mají špičkový. Pokud jsou to slibotechny a bordeláři, tak se to také dříve nebo později projeví. Mají to ve svých rukách. Nechci být jejich Kalouskem…