Dostal jsem se po pár letech k tomu, že dělám obchodní plán na pět let dopředu, tedy do roku 2027. Plán jsem připravil, mnohokrát propočítal, použil k tomu různé postupy, abych se vyvaroval chyb, a vždy jsem došel k obdobnému výsledku. Z tohoto pohledu je plán přesný.
Ale co ty neznáme, které na něj působí a budou působit. A co teprve ty neznámé neznámé, tedy ty, o kterých nyní ani nevíme, že přijdou… Když se podívám na svůj osobní plán na pět let, a vezmu to zpětně, jaký plán jsem měl před pěti lety, tedy na podzim 2017, tak se nestačím divit jaké neznámé neznámé se objevily.
Je konec října 2017, brzy mi bude 39 let, bydlím devátým rokem na stejné adrese se svou partnerkou a dětmi, naše vztahová krize se dále prohlubuje, snahy o řešení selhávají, firma začíná těžit z mé cesty do USA a velkého nasazení některých mých kolegů, ale ve výrobě stále jedeme na čtvrt plynu, hodně řeším personální věci spojené s rychlým růstem. V rámci podnikání si hezky maluji, jak navýšíme díky USA a Austrálii výrobu, jak se prosadíme v Německu, jak začnu umořovat jistinu… Nic nenasvědčovalo tomu, že by v rámci následujících pěti let mělo dojít k jakékoliv zásadnější změně.
Hned v následujícím roce jsem se rozešel s partnerkou a odstěhoval se, celkem jsem se během tří let přestěhoval pětkrát a stále do lepšího. Náhle mi umřela maminka v 75 letech. Našel jsem si novou partnerku, kterou jsem si vzal za ženu. Spolu jsme vytvořili krásný domov mimo Prahu. Ve firmě jsme dosáhli mnoha úspěchů, ale již v roce 2019 jsme ji se společníkem prodali. Záhy jsem rozjel další dvě firmy, které se stále rozvijí. Přišel covid a zborcení dodavatelských řetězců a globální logistiky, pak začala válka na Ukrajině. Na druhou stranu covid přinesl enormní zájem o trávníkaření a tím došlo i k posílení povědomí o mé osobě. Začali jsme vyrábět novou značku vřetenových sekaček ELO. Můj život je velmi šťastný a plný zajímavých událostí a setkání. Minulých pět let bylo plno neznámých neznámých, na které se člověk nemohl připravit, které nebyly v plánu.
Jak velký věštec bych musel být, abych si tohle na podzim 2017 dokázal představit a zakomponovat to do osobních plánů či do firemních plánů? Předpokládám, že i kdybych si takto překotný vývoj zaplánoval, nikdo, komu bych ho ukázal, by mi nevěřil ani desetinu uvedeného. A přesto se to vše stalo. Téměř vše dopadlo dle mých představ a stále žiju s vědomím, že svůj život dokážu kormidlovat směrem, kterým chci.
Myslím, že plán na pět let, když se hodnotí zpětně, by měl hodnotit primárně mě jako člověka. Kdybych jako osoba Tomáš Šena byl volně obchodovatelný na burze, jak se vyvíjela cena mých akcií během těch pěti let? A posílila jejich hodnota nebo padla? Protože pokud jsem začínal v roce 2017 na ceně 20 USD za akcii, a teď jsem třeba na 60 USD, tak jsem v součtu posílil a není nutné řešit jaké propady byly mezitím, trend je jasný.
A přeci jen někdo z venku nemůže dobře zhodnotit, jakou změnou jsem za pět let prošel, kolik nového jsem se za tu dobu naučil, jaké těžkosti jsem překonal. Jsem posílen a umím zkušenosti lépe využít ve prospěch své věci, nebo stojím zničený, že nic nejde podle plánu a nemá smysl plánovat a snažit se? Takové hodnocení si asi umím dát v podstatě jen sám.
Co však vím jistě, že mé znalosti se za posledních pět let možná zdvojnásobily, sebedůvěra vzrostla, zkušenosti se zúročuji, i když ne vždy hned na první dobrou, více dbám na to, koho si vybírám do svého kruhu. Především se těším, jaká další výzva mě čeká, stále se chci učit, netoužím být rychle rentiérem, chci pracovat, tvořit, pomáhat. Člověk je vystaven jen takovým výzvám, které je schopen zvládnout. Jinak řečeno, zvládnout lze vše, co zvládnout chci. Takže mým cílem na pět let je, abych při dalším zpětném hodnocení, měl vyšší cenu, to znamená, že jsem nestagnoval, ani trvale nepadal.
Tomáš Šena - blog 