Cesta, která si mě vybrala aneb nejcennější zkušenost je ta špatná.

Věci v životě jsou dané. Otázky typu, „jak jsi se k tomu dostal?“ jsou naprosto zbytečné. Když máte hlavu otevřenou, tak si vás vaše životní cesta najde. Jsem výklenkář, využívám příležitostí, které nikdo nevidí nebo jsou pro něj příliš nejisté.

Trávníkářem jsem se stal ani nevím jak. Prostě jsem využíval příležitostí, které se kolem mě objevily. Neplánoval jsem to, nebyl to můj dětský sen. Chtěl jsem podnikat, a když nevíte v čem, tak dělejte to co vás baví nejvíce. No a když je to ke všemu ještě tržní výklenek, a vy máte jisté charakterové vlastnosti, tak to může klapnout.

Chci abychom měli i v Česku krásné trávníky. Vím, že bez vřetenových sekaček to nepůjde. Co mohu dělat jiného než se snažit zachránit výrobu vřetenových sekaček? A i když mi to všichni neustále rozmlouvají a kroutí hlavou nad mým úsilím, nemohu si pomoci, pořád se mě to drží.

Já už pomalu ani „nechci“ pokračovat s vývojem sekaček, ale pak přijde někdo a dá mi naději. Říkám si v duchu už neéé, už to skončeme. Ale pak se ve mě probudí pragmatik a říká, za pokus nic nedáš. Třeba to teď už vyjde. No a znovu jdu do nových jednání, znovu už po sté prezentuji své cíle a plány. Znovu budu čekat na vyjádření a znovu projdu zklamáním, že to zase na něčem „drobném“ krachlo. A i kdyby to tak bylo, má to jedno velké pozitivum. Čas a zkušenosti. Čas hraje totiž v můj prospěch. Čas totiž potvrzuje, že jsem se vydal cestou kvality a invence, někdy to jsou malé důkazy, ale jsou a jejich víc a víc. A zkušenost? Jistě, kdybych se smířil, že ATCO a vřetenové sekačky končí v roce 2010 a neučinil vše, co bylo možné učinit pro záchranu, měl bych tak třetinu zkušeností než mám nyní. Riskoval jsem, risk nevyšel, ale neseděl jsem s rukama v kapse a neplakal nad nepřízní osudu.

Neustále musím mít oči otevřené, protože moje cesta je jen jedna a život přesně ukazuje kudy vede. A je ztráta času bloumat mimo tuto cestu. Když jsem chtěl prodávat ATCO, nechtěl jsem si dělat násilí, proto jsem myslel, že budu jenom prodejce, který bude nakupovat v Česku od Bosche. To nešlo, tak jsem si říkal, tak budu nakupovat od německého distributora, to také nevyšlo. A ve finále jsem získal výhradní zastoupení pro Česko, Slovensko, Maďarsko a Polsko.

Nechtěl jsem vlastní značku, investoval jsem do značky ATCO, spálil jsem se a to velmi zle. Byl bych ochoten investovat i do budování značky Allett, ale oni sami nechtějí. Co mi zbývá, udělat vlastní značku a investovat do ní.

Když jsem začal se sekačkama, byl jsem v pozadí, nikdo o mě nevěděl, myslel jsem si, že to bude nejlepší. Sekačky se budou prodávat a já si budu hledět „svých“ trávníků. To dlouho nevydrželo. Moje zkušenosti mě postupně tlačily vpřed, už jsem byl trošku vidět. Pak jsem najednou vyplaval na trh jako synonymum pro vřetenové sekačky pro zahrady (i policisté při silniční kontrole citují z mého eshopu, aniž by tušili, že jsem autorem oněch vět). No a dnes tady už půl roku píšu blog a vy o mě můžete číst téměř vše. Dal jsem svou kůži na trh. Ten ať rozhodne. Původně jsem to ale fakt nechtěl.

A to samé se opakuje s výrobou. Nechtěl jsem vyrábět (jsem prodejce, ne výrobce), pak mi nezbývalo, než se pokusit koupit hned celou továrnu, pak jsem myslel, že budu někomu jenom radit a on ty sekačky vyrobí, ale pomalu to směřuje k tomu, že třeba jednou budu mít vlastní vývoj a výrobu.

Vidíte, že vše je takto logické a má správný vývoj. A ať se tomu snažím vyhnout jak chci, stejně mě život směřuje k tomu nejlepšímu řešení. Nebráním se a chytám každou příležitost. Až si tím vývojem projdu a některé věci ještě pochopím, budu mít v rukou esenci toho nejlepšího, co jsem v tomto oboru mohl získat…

Nejcenější zkušenost je ta špatná. Vím to, proto jsem v duchu rád, že ty špatné zkušenosti se mi lepí na paty takhle rychle za sebou. Neztrácím proto tolik času a zbyde mi třeba ještě čas i síla své zkušenosti zúročit, jak ve svůj profit, tak v profit zákazníků. Anebo budu třeba „jenom“ někomu radit a budu ten neznámý v pozadí 🙂