Jak vybudovat trvale úspěšnou firmu

Servis sekaček nám běží, objednávek na hnojiva vzhledem k ročnímu období ubylo, takže je více času a klidu na čtení. Po delší době jsem se vrátil ke své oblíbené knize Jima Collinse Jak vybudovat trvale úspěšnou firmu.

A zase v ní nacházím skvělé věci, které jsem před pár lety, v době vzniku Swardmanu nevnímal tak intenzivně. Je skvělé, zpětně si ty věci přehrávat a analyzovat, zda firma byla založena s potenciálem trvale úspěšné či nikoliv.

Zjišťuji, že možná jsem to tolik nekomunikoval v rámci firmy, ale v sobě jsem všechny prvky pro trvale úspěšnou firmu našel. Myslím, že mnoho lidí, kteří mi byli nejblíže, to tak ze mě i cítili a byli jsme na jedné vlně.

Dneska jsem se dostal ke kapitole  věnující se „big hairy audacious goals“  čili „velké nebezpečné smělé cíle„. V knize je to popisováno jako mocný mechanismus stimulování pokroku.  Pročítám ty řádky o Fordovi, Boeingu, Wal-Martu, IBM, SONY, General Motors, General Electric, Phillip Morris,  Walt Disney, Procter & Gamble, Hewlett & Packard, to jsou firmy, které velký nebezpečný smělý cíl měly, vsadily na něj v daný okamžik vše a uspěly. A samozřejmě si k tomu přidávám i Baťu, Jobse, Muska, Nike, kteří to měli stejně.

Zaujalo mě i, že IBM nebylo vždy IBM. Do roku 1924 se IBM jmenovalo Computing Tabulating Recording Company (CTR), prodávali hodiny a váhy. Její majitel však nechtěl mít průměrnou společnost, tak jí přejmenoval na IBM (International Business Machines) a tento název jí odvedl na zcela jinou cestu, po které vystoupala až na samý vrchol technologií v celosvětovém měřítku.

Boeing nechtěl zůstat jen u vojenských proudových letadel, tak se rozhodli postavit první proudové dopravní letadlo, téměř zkrachovali, ale nevzdali to. A stali se číslem jedna.

Wal – Mart si dal za cíl mít nejziskovější obchod v Arkansasu. Walt Disney se rozhodl, že udělá první animovaný film. IBM, že postaví počítač IBM 360, Phillip Morris, že se stane General Motors v tabákovém průmyslu v době, kdy Marllboro byly málo známe cigarety pro ženy… SONY, že zlepší pověst japonských výrobků ve světě. Ford, že udělá auto pro každého. General Electric, že se stane na každém trhu, kde působí, číslem jedna nebo dvě.  Procter & Gamble, že zruší distribuci formou velkoobchodů. Baťa, že obuje celý svět. To je jen malý výčet velkých nebezpečných smělých cílů, které si tyto firmy v dané době daly.

V té době se to zdálo jako holý nesmysl. Stejně, jako když Kennedy vytyčil cíl, přistát na Měsíci.  Nestačí si ten cíl stanovit, ale následně pro něj musíte udělat úplně všechno.

Kdysi jsem si dal smělý cíl, vyrobit si vlastní sekačku na trávu a prodávat jí, abych splnil tisícům lidí po celém světě přání anglického trávníku. Mám skromný pocit, a čísla to dokládají, že ten smělý cíl se mi podařilo s mými kolegy splnit.

Letos jsem si dal za cíl, dosáhnout rekordního obratu na jednoho zaměstnance, což jsem v dubnu stanovil na 10 mil. Kč s DPH. Zda se mi to podařilo či ne Vás budu informovat někdy na konci ledna, až bude uzavřené účetnictví. Pokud se to nepodaří letos, pokusím se o to i příští rok, nebo i ten další…

Před rokem jsem si stanovil ještě jeden velmi velký nebezpečný smělý cíl, který si zatím nechám pro sebe. Když mě napadl, říkal jsem si to je šílené, to nemůže ničí mozek nechat v klidu, to je strhující. Po roce, co o tom cíli přemýšlím, si říkám: „OK, fajn, to je celkem reálné. Nebude to hned, ale je celkem jasné, že se to podaří zvládnout“ A už začínám přemýšlet, jaký bude další velký nebezpečný smělý cíl, až se ten šílený první podaří splnit.

Ano, mnoho z těch cílů světových značek dneska vypadá primitivně – jó, jasně udělat počítač, tak to bylo jasný, že se to povede, udělat proudové dopravní letadlo, jasný, vsadil bych na Boeing, dělat v Japonsku kvalitní produkty, jo, jasně, to bylo pro SONY hračka… Ale v té době, to byly totálně šílené nápady, kterým nikdo, kromě těch firem, nevěřil. A to nemluvím o snech Steve Jobse,  nebo Elona Muska. Kolik „nesmyslů“ již dokázali vytvořit. Kolik skvělých analytiků tipovalo, že Tesla před dvěma lety zkrachuje? Mimo jiné jsem o tom, psal zde – Musk s Tesla to zvládnou. A nyní po dvou letech vidíme, že to skutečně zvládli.

Apple po té, co se Jobs vrátil byl v jednu chvíli tři měsíce od bankrotu. Microsoft, Nike také byl na hraně přežití a takto bych mohl pokračovat těmi značkami, které jsem jmenoval v úvodu. Proč nezkrachovali? Protože to nevzdali a věřili ve své sny.

Stále platí, kdo se vzdává, prohrává, kdo se nevzdává, vyhrává. Toho se držme. Štěstí přeje odvážným.