Proti všem pravidlům PR a marketingu napíšu něco, co se nepíše snadno. A to je info o problémech. Každý majitel nesnáší, když se píše o problémech jeho firmy. Proto Steve Jobs zavedl v Apple storech, že zákazník má „situaci“, nikoliv „problém“. Ostatně problém není nic jiného než situace s náročnějším řešením.
Když má firma přeci jen problém, akcie jdou okamžitě dolů, a je jedno kolik krizí ta firma už úspěšně zvládla – problémy obecně smrdí neúspěchem. Všichni dají rychle ruce pryč a média se pasou. To platí u velkých firem a bez těch médií, to platí u každého.
Když jsem psal před lety o vývoji Edwina, tak mě někteří mí společníci nabádali, ať nepíšu o potížích, ať raději vše popisuji v růžovém vše zvládajícím tónu. Dost jsem se tomu bránil. Přišlo mi to nepřirozené a pokud chci vybudovat důvěryhodnou značku, tak musím mluvit otevřeně i o těch nepříjemných věcech.
Kdy bude sekačka?
Tento dotaz my dáváte všichni. Věděl jsem, že to tak bude. A bude to tak dlouho, dokud sekačka nebude. 🙂 To už jsem si zažil, takže vím, do čeho jsem šel, když jsem na jaře oznámil vývoj nové vřetenové sekačky. Obvykle odpovídám opatrně, že to jde pomalu, ale snad se to povede. Přestože absolutně nepochybuji, že se to skutečně povede. Na to od Vás dostanu odpověď, že to určitě zvládnu, protože jsem plný energie, jsem bojovník apod. Ale to je obraz, jak mě vnímáte, skutečnost může být přeci jen jiná.
Je potřeba mít pořád na mysli, že nejsem génius, jsem obyčejný trávníkář, podnikání se stále ještě učím, je víc, věcí, které neumím a neznám, než které umím a znám, někdy jsem dost bez energie, někdy nekomunikuji. Navíc jsem svůj, takže ne každý se se mnou cítí dobře. Ale přeci jen už mám něco za sebou… Navíc za poslední dobu jsem se toho ohromně moc nového zase naučil.
Složitých situací je vždy dost. Kdo z podnikatelů je neřeší, a to může být i zavedená firma, a jenom stačí, že se zdraží energie a už je co řešit, mnohdy to znamená boj o přežití.
Ty situace jsou u nás různé. Nesplnili jsme první, ani druhý deadline. Musíme dělat další a další ověřovací pokusy jednotlivých sestav. Stále nemáme přesné kalkulace. Personálně se stále utváříme. Finance nejsou neomezené. Nejsou dostupné chipy, které pro sériovou výrobu potřebujeme. A mohl bych pokračovat dál.
Jenže to jsou všechno věci, které vyřešíme. Tak za prvé, nikdy se nepouštím do ničeho, co nemůžu vyhrát. To znamená, neplýtvám energií na jiných věcech, tím pádem se koncentruji jen na jednu, maximálně dvě věci. Udržet takovou koncentraci několik let neumí každý, proto ve finále uspěji, navzdory krizím.
Za druhé, i mě energie občas dojde, to je normální, co mi však nikdy nedojde, je vlastní víra v sebe sama. Platí u mě, že čím více o dané věci vím, tím více se mi fakty potvrzují prvotní domněnky. Tím chci říct, že můj prvotní odhad bývá extrémně přesný – asi mám dobrou intuici.
Za třetí, rozjet novou výrobní firmu stojí hodně energie. Nikdo nechce selhat, obzvláště ne „expert“. Na základě zkušeností chci podnikat pouze s lidmi, kteří mají správného ducha. Jak jsem psal v článku Platforma pro nejlepší z roku 2013, je klíčové do svého „autobusu“ nabrat správné lidi a ty lidi posadit na správní místa.
Jsme ve fázi, že máme autobus, pár lidí, které se snažíme posadit na správná místa, nesprávné lidi do autobusu raději ani nepouštět… a pak máme ještě mnoho neobsazených sedaček, které čekají na svého člověka.
Vlastní motivace a disciplína je základ
Neumím z hodinového rozhovoru poznat, jaký daný člověk je, jak dokáže zvládat stres, prodlužování termínů apod. Ale čas tohle ukáže vždy, obzvláště, když se objeví nějaké „situace“. Ve Swardmanu byl nábor lidí od 2016 tak rychlý, že to fakt bylo stylem pokus – omyl. Z velké částí jsem nedělal nic jiného než nabíral lidi. A pak je snadné, vybrat nesprávně.
V United Stripes jsem si na začátku řekl, že dokud nebudu mít jistotu, že vedle mne jsou ti správní lidé, prodej vřetenových sekaček nezahájím. Protože, co se u zakladatelů bere jako normální, stane se firemní kulturou.
Snadné to bylo vidět na kuřácké pauze. Ředitel výroby kouřil, těžko může od ostatních vyžadovat disciplínu. Ti, co kouří, nepracují, ti co nekouří, pracují vlažně, protože přeci ostatní chodí kouřit. A tohle rozsekněte, když si také jdete třikrát během dopoledne zakouřit. Takže lepší je mít ředitele výroby disciplinovaného detailistu, než bohorovného kuřáka, který se snaží s každým kamarádit.
Je lepší stavět tým na dobře sebemotivovaném učni, než na negativním vysokoškolákovi. Je lepší mít kolem sebe optimisty než pesimisty. Optimista se nebrání změnám, věří, že změny mohou přinést novou hodnotu, optimista se učí rychleji než pesimista… a tak bych mohl pokračovat dál a dál. Život s optimistou je veselejší, víc se toho zažije, člověk se víc naučí a dozví.
Optimismus je na místě
Já optimista jsem. Věřím. Vidím, že mi život splnil vše, co jsem si kdy přál. Čas hraje v můj prospěch. Firma United Stripes vznikla jako nástroj k uplatnění toho nejlepšího, co jsme se kolem sekaček a vývoje naučili. Něco, co si už nenecháme vzít. Něco, čím se chceme těšit zbytek života. US je firma na velmi dlouhý běh. Běh, který však nemusí být vůbec pomalý.
A na dlouhých tratích se stává, že přicházejí slabší chvilky, krize, slepé uličky. To já už moc dobře, vím, proto tyto „situace“ 🙂 nemají vliv na mojí motivaci či odhodlání.
Když někdo řekne: „Jde ten vývoj hrozně pomalu, říkal jsi, že začneme prodávat tehdy a tehdy.“ Ano, v ten okamžik jsem si to myslel a věřil jsem v to na základě informací, které jsem měl. Ale, co všechno se od té doby stalo, kolik nových věcí vzniklo, aby náš produkt byl vážně skvělý? Tolik detailů bychom v krátkém čase vyřešili, snad jen kdyby nás bylo možná dvacet. Ale ne v takto malém týmu. Chtělo to prostě čas.
Jádro firmy se utváří pomalu, aby bylo tvrdé. Je potřeba ho zpevnit krizemi a složitými situacemi. Tvrdé jádro přežije, i když plod okolo něj shnije, a může založit nový život.
Podnikat sám nikdy nebylo mým snem. Vždy jsem se chtěl obklopit lidmi, kteří jsou schopnější než já. A myslím, že to se mi postupně daří.
Nepředbíhat – krok za krokem
Někdy mám tendenci řešit věci dopředu, obzvláště, když ty aktuální mě úplně neuspokojují. V tomto jsem se hodně zlepšil. Snažím si dát klapky na oči a jít krok za krokem, žádné předbíhání událostí. Hlava musí být na tom samém místě jako tělo. Jakmile by tam byl rozpor, hrozilo by zakopnutí. Dřív jsem nudné nebo nepříjemné věci nechtěl dotáhnout a raději jsem se vrhl do něčeho nového. Výsledkem bylo, že jsem se musel bolestivě zastavit, vrátit hodně zpět, dořešit minulost a pak se zase rozběhnout.
Mám tendenci myslet na detaily výroby, na dodávky chipů, baterek, strojů, nábor lidí apod. a přitom se krotím, aby to, co vzniká nebylo uspěchané, aby tam byly ty detaily, které odlišují dobré od špatného.
Když jsem se rozhodl, že se opět pustím do sekaček, řekl jsem si, že bez výrobního systému to spouštět nebudu. Dlouho jsme to neřešil, jen tak jsem oťukával situaci a zjišťoval, co by se za kolik dalo. Nakonec jsem před pár týdny jeden úplně nový systém našel, s rozumnou cenovou politikou. Takže další podmínka zahájení výroby se splnila, budeme mít od ledna systém.
Sekačka bude
Vývoj a příprava na výrobu jsou v podmínkách startupu složité, ale na druhou stranu jde spousta věcí snadněji než v zavedené firmě. A to je, proč nás to baví.
Problém střídá problém, řešení střídá další řešení, pokus střídá omyl a tak jde den za dnem. Někdo by mohl panikařit, že nejsme efektivní. Ale my ty nápady necháváme dozrát jako víno. Občas tu lahev otočíme, zkoukneme, otestujeme. Jen čas může ukázat, zda to bude dobrý ročník či ne. A ten čas jednou přijde.
Tomáš Šena - blog 