Platforma pro nejlepší

FutureSystems - název firmy, který říká všechno
FutureSystems – název firmy, který říká všechno

Dlouhodobě tvrdím, že mou jedinou ambicí je shromáždit kolem sebe lidi schopnější než jsem já sám. Pracuji již delší dobu s vizí, že připravím podnikatelskou platformu, projekt, který shromáždí mimořádně schopné lidi, kteří budou určovat směr a udávat tempo. Lidi, kteří se budou skutečně seberealizovat. Jedno je jisté, tempo nebude pomalejší než mé osobní tempo, všechno ostatní je otevřené.

Možná by to šlo nazvat „real open space“. V tuto chvíli je jádro konceptu nabaleno na vývoj, výrobu a prodej vřetenových sekaček na trávu. Jenže to je jen výchozí část, dále tady vidím prostor pro služby zákazníkům i odborníkům, vývoj software, provazování nových technologií, průzkumy trhu, péče o zaměstnance, inovativní marketing, strategie, servis, design, zahraniční obchod, PR, logistika…

Jim Collins, americký věděc, to říká Pokračovat ve čtení „Platforma pro nejlepší“

Servis nebo důkladný a dlouhodobý průzkum produktu?

Sekačky na servisu
Sekačky na servisu

Kolik si myslíte, že je reprezentativní vzorek produktu, abychom průzkum na něm mohli považovat za seriozní a reprezentativní? Představte si, že jsme prodal za posledních pět let tolik vřetenových sekaček koncovým zákazníkům jako nikdo jiný na světě, tudíž celkem přesně vím, kolik poruch je v záruce a jaké to jsou.

Představte si, že posezónní servis, který děláme rok co rok, odhalí i ty nejmenší chybky nebo důsledky různého způsobu užívání sekaček zákazníky.

Otázka, jak tyto informace zúročit? Co takhle začít Pokračovat ve čtení „Servis nebo důkladný a dlouhodobý průzkum produktu?“

Velká firma ze dne na den

apple_old_logoMám pocit, že hodně mladých lidí, kteří uvažují o podnikání mají problém s tím, že se srovnávají s již etablovanými firmami, které mají velká sídla, masivní reklamy, vyškolený personál ve firemním oděvu, manažeři jezdí ve slušných autech atd. A ta představa, jak to udělat abych za rok byl na tom jako tyto velké firmy, musí každého frustrovat. A ve finále to vytváří bariéru pro vstup do podnikání.

Jenže ty firmy jsou na trhu několik let, mnohdy i desítky, začínali v jiné době. A bezpochyby 99% z nich začínalo v jedné kanceláři či garáži a díky pracovitosti, invenci a zapálení pro svou věc, to dopracovaly až k velkým sídlům. Až na vyjímky ta cesta byla dlouhá a bolavá. Vemte si pro příklad jakoukoliv známou firmu a detailně si zjistěte, jak probíhalo jejich prvních 5 až 10 let. Většinou to žádná hitparáda nebyla. Mnohé z nich měly geniální nápady, ale bylo i hodně takových, které se nikdy neprosadily, a někdy zase úspěch přišel třeba až za dvacet let. Ale pozor, to znamená, že Pokračovat ve čtení „Velká firma ze dne na den“

Koš na trávu – usvědčuje

Uložení koše, způsob, jak ukázat, že nevím, co dělám.
Uložení koše, způsob, jak ukázat, že nevím, co dělám.

Zavěšení koše na trávu, může být způsob, jak ukázat, že nevím, co dělám. Hodně zákazníků se začalo dívat na videa na YouTube, která jsou oficiálními videi ALLETT. A následně si mi začaly hromadit připomínky od zákazníků, že pořád chodí vysýpat koš s trávou. Přitom já se stejnou sekačkou pošeču obvykle minimálně 300 m2, než ho musím vysypat.

Podíval jsem se tedy na videa Allettu a zjistil jsem, že na všech videích, kde prezentují modely Kensington 14K, 17K a 20K je koš zavěšen na sekačce chybně. Při tomto chybném uložení skutečně dojde velmi rychle k naplnění koše a následně tráva začne vypadávat na již posečený trávník. S takto chybně zavěšeným košem, neposekáte ani 50 m2!

Na obrázku můžete vidět levý snímek z videa ALLETT, kde je koš chybně a na mém snímku, kde je koš správně. Kdybych video nebo fotky se špatně zavěšným košem viděl jako majitel firmy, která tyto sekačky vyrábí, považoval bych to za sabotáž. Mám ve firmě Pokračovat ve čtení „Koš na trávu – usvědčuje“

Direkt marketing – nákup od výrobce

Lester Wunderman - průkopník a zakladatel novodobého direkt marketingu. Člověk, který mi dokořán otevřel jedny z dvěřích na mé cestě.
Lester Wunderman – průkopník a zakladatel novodobého direkt marketingu. Člověk, který mi dokořán otevřel jedny z dvěřích na mé cestě.

Pekař, švec, krejčí, kolař, sudař, kovář, cukrář, sedlák, hrnčíř, sedlář… Všichni vyráběli pro své zákazníky, pro lidi, které znali, pro lidi ze svého okolí. Maximálně šli v sobotu na trh, ale zase si své produkty prodávali sami. Byli v kontaktu se svými zákazníky, znali jejich přání, nemohli se schovávat za nějaké distributory, prodejce. A to mi přijde super. V podstatě díky tomu přímému kontaktu nemůže výrobce udělat chybu.

Direkt marketing, slyšíte to slovo „direkt“, přímo k zákazníkovi. To zní, prostě nejkratší cestou k zákazníkovi. Velebme internet! Internet dal opět možnost i malým výrobcům prodávat přímo koncovým zákazníkům. A zakazníkům dal možnost opět nakupovat přímo u výrobce. To je ta nejužasnější věc, která se v obchodě stala za posledních 30 let. Po dvou letech práce v obchodním oddělení Mountfieldu jsem si řekl, že už nikdy nechci prodávat zboží. Nakonec možnost prodávat ATCO to zlomila. Ale úplně jiná dimenze Pokračovat ve čtení „Direkt marketing – nákup od výrobce“

Bůh naší víry

blackholeČím více je bůh, ve kterého věříme, konkrétnější, tím je těžší si kdykoliv přiznat, že může být bůh jiný, či dokonce, že není vůbec. Neznamená to, že je lepší nevěřit, ale měli bychom ve své víře používat božský nadhled.

Čím více věříme v jednu jedinou cestu, tím méně jsme schopní vnímat i cesty souběžné či odbočující. Chceme-li mít relativně maximální jistotu, že jdeme správnou cestou, je důležité mít stále na mysli, že existuje milion jiných cest, po kterých se dá jít také.

Jak vidím marketing I

Marketing je jádro všeho
Diagram vnímání marketingu. Jediná nejistější cesta, jak získat od zákazníka jeho peníze je, poskytnout mu nejlépe to, co si přeje.

Marketing a strategické řízení, byly mé nejoblíbenější předmety na univerzitě. Někdo by rád podnikal a stále nemůže najít vhodnou příležitost, některé blogy jsou plné takových lidí, co by hrozně rádi, ale neví co. No a já, pořád vidím příležitosti kolem sebe. Kdyby nebyly, tak to znamená, že všichni dělají všechno super, není co zlepšovat a lidem ani nerostou nároky.

Jdu nakoupit jídlo, jdu na poštu, jedu s autem do servisu, objednávám věci v eshopech, hledám zábavu pro děti, vidím moderní technologie, jaké dávají možnosti a všude je co zlepšovat. Možná kdyby mě nebavily trávníky, tak bych byl někde jinde, možná v automobilovém průmyslu, možná v jiném strojírenském průmyslu, nebo ve službách. Kdyby není. Baví mě trávníky, tak je dělám nejlépe, jak umím. Zjistím, že nikdo neumí pečovat o anglické trávníky, tak se do toho pustím sám, nejsou sekačky na anglické trávníky Pokračovat ve čtení „Jak vidím marketing I“

Podnikání není tráva, ale strom

strom
Kořeny, kmen, větvě, koruna, plody…

Beru podnikání jako strom. Strom má několik na sebe navazujících částí, kde jedna nemůže fungovat bez druhé. Vyroste-li strom a má mělké kořeny, snadno ve vychřici padne. Má-li kořeny mělké nebo úzké, čerpá životadárnou vodu a živiny pouze z omezených zdrojů. Má-li rozsáhlé  a hluboké kořeny, dokáže lépe překonat sucho, mráz, vítr…

Máte stromy, které rychle rostou, málo koření, snadno se vyvrátí, často uschnou… A pak máte stromy, jako je třeba dub, který roste pomalu, kořeny má hodně hluboko a má je pevné. Dřevo je tvrdé a takový strom nic nerozhodí. Jedno léto sucho nedělá Pokračovat ve čtení „Podnikání není tráva, ale strom“

Pravda o vřetenových sekačkách. Aneb nastal čas vrátit se do základního tabora?

zakladni tabor
Abyste dosáhli vůbec někdy vrcholu, je někdy nezbytné odložit útok a vrátit se do základního tábora.

Měl jsem za to dobu, co se naplno věnuji vřetenovým sekačkám, několik okamžiků, kdy jsem se rozmýšlel, zda jít dál nebo je výhodnější se stáhnout do základního tábora a vyčkat na vhodnější dobu. Zatím jsem se vždy snažil jít přímou cestou na vrchol i za cenu ztráty osobního života, za cenu značného finančního diskomfortu, za cenu velkého psychického nasazení, nejen mého, ale i mých blízkých.

Je paradoxní, že v okamžiku, kdy jsem nejblíž cíle za celou dobu, v době, kdy mám výrobu vlastní sekačky na dosah ruky, mám nějvětší pochybnosti o tom, zda finální útok na cíl mi definitivně nezlomí vaz.

Cesta začla v roce 2007, kdy jsem bez peněz vsadil Pokračovat ve čtení „Pravda o vřetenových sekačkách. Aneb nastal čas vrátit se do základního tabora?“