Autor: Tomáš Šena

Jak titulek říká, tak to asi bylo u mě. Rok 2019 mi přichystal dvě nejtěžší zkoušky mého života. Hned na začátku roku jsem přišel o maminku. Během pár minut člověk musí přijmout, že základní součást mého života – maminka, už není. 

A  o čtyři měsíce později jsem se musel dobrovolně vzdát firmy, kterou jsem zakládal  a tím přijít i o mou vášeň a náplň mého volného času. Mých posledních deset let života… 

Začal jsem opět od znovu. Díky zkušenostem to však jde rychleji, už se tak neupínám jen na trávníky, dokážu najít prostor pro svou realizaci i mimo trávníkářský obor. Pokračovat ve čtení „Pokud tento rok nebyl váš přítel, byl váš učitel“

Přátelé, nápadů a novinek je více, než pomalu stíhám zpracovat. A to mi dělá radost i starost.

Tak za prvé, děkuji za štědré dary k narozeninám. Skutečně, objednávky od Vás mi udělaly velkou radost a tolik jsem jich nečekal. Zima bude díky tomu klidnější.

Za druhé eshop www.sena.cz dostal sté 100% hodnocení spokojenosti od Vás zákazníků. Podívat se na to můžete přímo tady. Za šest měsíců jsem získal přes sto hodnocení, to je velmi solidní dávka a moc si vážím toho, že si na zaslání hodnocení najdete čas. obzvláště, když jste spokojení.

Víte, že rád hodnotím produktivitu firmy na obrat na zaměstnance. Protože nemám zaměstnance na stálý úvazek, ani na poloviční, tak je to trošku těžší počítat, i vzhledem k tomu, že funguji jen půl roku a nový eshop jsem spustil až po vrcholu sezóny. Pokračovat ve čtení „Novinky z ŠENA shopu a obrat“

Musím, říct, že ještě před měsícem byla pro mě značka sportovních věcí NIKE, neznámá a docela nesympatická. Nic konkrétního jsem o ní nevěděl a měl jsem vůči ní dost předsudků.

V první řadě, musím říct, jak ty moje předsudky vznikly. Byl rok 1994 a na gymplu za mnou seděl kluk, který se vyžíval v botech NIKE, konkrétně v modelech AirMax. Pamatuji si, že je kupoval v ceně kolem 3 tis. Kč (v té době to byla raketa) a já to nechápal, že někdo utrácí za boty tolik. Obecně jsem nebyl a nejsem příznivec velkých log na oblečení. A NIKE v Česku reprezentovali hlavně lidé nesportovního typu, kteří měli velká loga na taškách, botách, bundách, trikách.

Pokračovat ve čtení „NIKE – dechberoucí příběh“

Dneska je to trošku delší čtení o rodině. Tento příspěvek jsem našel v konceptech, je asi tak tři roky starý. Nějak jsem váhal s jeho zveřejněním, tak jsem ho tehdy odložil. Dneska jsem ho ale našel a  uznal jsem, že ho zveřejním. Musel jsem ho bohužel v pár bodech aktualizovat, což asi snadno při čtení pochopíte. Navíc dnešní politický marasmus v podání Zemana a Babiše mě nutí hledat motivaci a vzory v minulosti. Hledám odpovědi na mnoho zásadních otázek. Mimo jiné se snažím pochopit, proč jsem takový jaký jsem.

Můj děda Václav byl kuchař, vařil na Příkopech v Savarinu, v Obecním domě, v Alcronu, u Gráfů a v mnoha dalších vyhlášených podnicích. Následně si před 2. světovou válkou koupil hospodu a byl hostinským, u nádraží v Noutonících, kousek od Okoře. Když jsem se narodil, už byl v důchodu a bydlel ve velké vile s obří zahradou a malým hospodářstvím na vesnici kousek od Rudné.

Jako dítě jsem se měl u něj a u babičky královsky. Děda vařil skvělá jídla, která jsem v 80. letech jako malý kluk ani nikde nemohl jíst. Ale u dědy, to bylo běžné. Nejlepší boršč mého života uměl právě děda. Pokračovat ve čtení „Moji dědové, můj táta“