Masport není nejlepší sekačka

book_btn.png
Chcete sekačku od firmy, která dělá grily, tepelné zářiče, drtiče, štípače dříví… a rotační traktůrkové sekačky si vozí z českého Jičína a prodává je pod svou značkou? A pod značkou ATCO dodává jinému výrobci zase svoje vřetenové sekačky? Odpovídá toto chování výrobci nejlepších sekaček na trávu?

Byl pozdní prosincový večer roku 2011 a nečekaně pozdě mi zazvonil telefon. Na druhém konci se ozval podnikatel Jan Z., který nám v roce 2009 zajišťoval broušení vřeten na sekačky ATCO. (Ano, to byl ten rok, kdy jsme následně řešili tolik reklamací na nekvalitní posezonní nabroušení.) Jan začal hovor opatrně, prý brouzdal na webu a zjistil, že nemám co prodávat, když ATCO skončilo. „Ano, je to tak.“ potvrdil jsem obecně známý fakt.

„Možná bych pro vás měl jednoho výrobce.“ zaznělo na druhé straně. Hlavou mi projely všechny možnosti a vypadlo ze mě: „To musí být jedině Masport.“ A pokračoval jsem dál: „ano, uvažoval jsem o něm, ale nejsem si jistý, zda je to to, co bych chtěl prodávat.“ Navíc finanční situace mi nedávala příliš možností pouštět se do nového obchodního vztahu.

Jan Z. navrhl, ať se sejdeme, že mi dá nabídku, ať mu řeknu, co by se nejlépe prodávalo ze sortimentu Masport a že klidně doveze kontejner sekaček a já je budu prodávat. Uznal, že to je nejlepší varianta vstupu na trh, protože konkurovat si navzájem nemá cenu a lépe než já to stejně nedokáže prodávat. Za pár dnů jsme se sešli a celé jednání bylo oboustraně velmi otevřené. Já jsem říkal na rovinu svoje zkušenosti a poznatky, Jan zase ukazoval nákupní ceny atd. Vypadalo to velmi nadějně, proto jsem nakonec začal o prodeji Masport uvažovat. Dokonce mám sekačky zadané v eshopu a připravené ke spuštění k prodeji, což se nakonec ale nestalo. Poskytl jsem mu svoje návody a technické podklady, aby se vstup na český trh zjednodušil. Pokračovat ve čtení „Masport není nejlepší sekačka“

V Anglii se ukrýval sekačkový diamant

Velká Británie rodiště sekaček na trávu
Velká Británie rodiště sekaček na trávu

Psal  se konec sprna 2007. Měl jsem v běhu přípravu eshopu a od září mi začínal nájem prodejny. Poté, co jsem se nedohodl s českým Boschem, ani s německým distributorem o nákupu vřetenových sekaček ATCO, zaměřil jsem svou pozornost do Anglie, přímo k výrobci.

Nebylo jednoduché sehnat správné telefonní číslo, maily ani fax – prostě nic, web katastrofální. Když už jsem telefon měl, nemohl jsem se dovolat. Pořád mě to vyzvánělo nějak divně. Když už to trvalo druhý, třetí týden, byl jsem přesvědčen, že mě blokují. Někdy se stalo, že to recepční zvedla, ale přepojení se nepovedlo. Byl jsem neodbytný, pořád jsem to zkoušel. Pokračovat ve čtení „V Anglii se ukrýval sekačkový diamant“

Jak jsem pro Mountfield vynalezl zastřešení

Zastřešení bazénu alá stará plátěná garáž na trubkové konstrukci. Ne že by se mi to líbilo, ale po mém odchodu na tom Mountfield vydělal hodně milionů Kč.

Ještě jedna náplast na moje „bolístky“ z Mountfieldu. Jak jsem přišel o vynález, je pěkná historka s osmi nulama na konci.

Jednou, to už jsem byl v Mountfieldu mazák, sloužil jsem své druhé léto, chodím po kanceláři a najednou přišel nápad z čistého nebe.

Měl jsem na starosti bazény, solární ohřevy atd. No a pořád jsme dumali, co ještě k těm bazénům dát, abychom jako z lidí dostali více peněz. Zastřešení by byla super věc. Ale polykarbonátové bylo v té době děsně drahé a složité na stavbu. Jak zakrýt nadzemní bazén, který jenom sedí na zemi a ještě ke všemu je kruhový?

Ten nápad byl úžasný, geniální, protože byl jednoduchý a snadný na výrobu. Vzpomněl jsem si Pokračovat ve čtení „Jak jsem pro Mountfield vynalezl zastřešení“

Setkání s Generálním ředitelem č.1 dne 25.9.2003

Ing. Ivan Drbohlav – majitel Mountfieldu
Muž, který mi dal šanci a nechtěl, abych se mu odvděčil.
Titul máme ze stejné školy…

Jak jsem se v příspěvku Jak získat práci za 40 tis bez praxe zmínil, tak jsem byl jako obchodní referent párkrát u GŘ Mountfieldu na informační schůzce. Na první schůzku, asi tak po 20 dnech ve firmě, jsem si přinesl následující poznámky… 🙂 Připomínám, že se psalo září 2003.

Návrhy:

  • Kvalitní sekání – Jikov je schopen vyrobit levnou vřetenovou sekačku. Proč nepřijít na trh s něčím novým pro fajnšmekry. Péče o intenzivní trávníky má velkou budoucnost, což se mi potvrzuje dlouhodobě různými signály. Provést informační kampaň „Jak správně pečovat o krátce střižený trávník“ Toto přitáhne zákazníky na vřetenové sekačky, ale ještě mnohem více přelije zákazníky od levných rotačních k dražším rotačním sekačkám.
  • Trávníky u prodejen – proč neudělat před každou prodejnou, kde to je technicky možné, vzorový trávník s informacemi, jak je udržován pomocí jakých operací a jakými stroji. Pokračovat ve čtení „Setkání s Generálním ředitelem č.1 dne 25.9.2003“

Cesta, která si mě vybrala aneb nejcennější zkušenost je ta špatná.

Jsem ten, kdo prodal poslední sekačku ATCO vyrobenou ve Stowmarketu. Byl jsem osobně u pohřbu královské značky. Král je mrtev. Ať žije král!

Věci v životě jsou dané. Otázky typu, „jak jsi se k tomu dostal?“ jsou naprosto zbytečné. Když máte hlavu otevřenou, tak si vás vaše životní cesta najde. Jsem výklenkář, využívám příležitostí, které nikdo nevidí nebo jsou pro něj příliš nejisté.

Trávníkářem jsem se stal ani nevím jak. Prostě jsem využíval příležitostí, které se kolem mě objevily. Neplánoval jsem to, nebyl to můj dětský sen. Chtěl jsem podnikat, a když nevíte v čem, tak dělejte to co vás baví nejvíce. No a když je to ke všemu ještě tržní výklenek, a vy máte jisté charakterové vlastnosti, tak to může klapnout.

Chci abychom měli i v Česku krásné trávníky. Vím, že bez vřetenových sekaček to nepůjde. Co mohu dělat jiného než se snažit zachránit výrobu vřetenových sekaček? Pokračovat ve čtení „Cesta, která si mě vybrala aneb nejcennější zkušenost je ta špatná.“

Jak získat práci za 40 tis bez praxe

Mountfield
Můj první zaměstnavatel na plný úvazek

Na univerzitě jsme měli předmět personalistika a v rámci jednoho cvičení jsme si měli připravit motivační dopis pro zaměstnavatele k žádosti o místo.

Napsal jsem dopis, který jsem směřoval fiktivně na Volvo. Profesorka mou práci ohodnotila průměrně, prý to bylo příliš emotivní. Asi chtěla, abych to napsal standardně… To já ale neumím, neumím dělat věci standardně. Jinak, originálně, odlišně, nově, blbě, opačně to ano, ale standardně moc ne.

O dva nebo tři roky později, když jsem se vrátil z Austrálie a skutečně jsem začal hledat práci, tak jsem vzal tento dopis a poslal jsem ho bez úprav do Volva, dlouho nepřicházela žádná reakce, tak jsem ho v upravené verzi poslal do Mountfieldu. Oba dopisy se životopisem jsem vždy adresoval generálnímu řediteli. Pokračovat ve čtení „Jak získat práci za 40 tis bez praxe“

Anglický trávník od ŠENA greenkeeping

Trávník po třech letech péče ŠENA greenkeeping
Tři roky anglické péče na jednom místě

Hodně příspěvků jsem psal o sekačkách a o trávnících jsem toho zatím moc nenapsal. Pokusím se to napravit…

Rozklikněte si obrázek vedle, abyste viděli detailněji rozdíly v trávnících. Mezi jednotlivými snímky na této zahradě uplynuly tři roky. A jedná se pořád o jeden a ten samý trávník. Žádný roundup, ani sloupnutí trávníku nebylo provedeno. To není nový trávník! To je vypečovaný trávník mojí technologií.

Moc trávníky nefotím, není na to čas, takže nemám zdokumentované všechny takové přerody. Ale naše nejčastější zadání od klienta je, „chci anglický trávník“. Pokračovat ve čtení „Anglický trávník od ŠENA greenkeeping“

Proč je nejlepší počet společníků ve firmě jeden

Když jdete do nějakého projektu, tak máte představu, ambici, kam až to chcete dotáhnout. A tato představa je u každého individuální a zcela odpovídá potřebám, sebevědomí a vizím každého z nás.

Problém je, že se tato představa výrazně liší člověk od člověka. Takže když s někým začínáte podnikat, máte společný primární cíl – rozběhnout to. První problémy začínají, když se rozběhnutí podaří. Paradoxně tedy, když se daří…

Někdo vidí úspěch v tom, že vaší firmu znají lidi v okolí, ve čtvrti, pro někoho je cíl úspěch na úrovni města, kraje, státu, mezinárodní úspěch v okolních státech a někdo má ten finální cíl až na úrovni celosvětové znalosti produktu/služby.

Takže v okamžiku, kdy se sejdou dva společníci, jeden s cílem prosadit se na úrovni lokální a druhý s cílem prosadit se mezinárodně, nastane problém, kdy se má z lokální úrovně firma posunout na mezinárodní úroveň. Zatímco společník s vyšší ambicí je stále motivován a má odvahu, druhý společník už se bojí, nevěří si na mezinárodní úroveň a přirozeně začíná tahat za ruční brzdu.

Vychází mi z toho tedy:

„Každý vidí jinak daleko.“

„Málokdo chce jít dál než dohlédne.“

„Kdo vidí nejdál, jde obvykle sám, protože je „normální“ jít jen tam, kde cítím pevnou půdu pod nohama.“

Anglický konzervatismus – když zůstanete viset ve vzduchoprázdnu

Milujete anglický konzervatismus? Milujete to bezbřehé setrvávání ve svých zákopech? Ano má to své kouzlo, ale jeho positivní dopad na národní hospodářství je sporný.

Marketing má svůj vývoj a pružnost reakce výrobce na přání a poptávku zákazníka je znakem moderní firmy, která ví, že bez zákazníků brzy zavře. Naopak ten, kdo přání zákazníků pomáhá utvářet, má výrobu zajištěnou na měsíce dopředu.

Anglické výrobní firmy se dlouhodobě špatně potýkají s konkurencí z východu (od Francie po USA). Důvod jejich malé konkurenceschopnosti je v malé pružnosti a malém zájmu o zákazníka. Ostatně si myslí, že jen to, že je zboží Made in United Kingdom, bude prodávat samo. Ano, u pár zákazníků to je silná značka. Ale  v okamžiku, kdy se osobní zkušenosti šíří internetem rychlostí blesku, tak mnoho potenciálních zákazníků už důkladně zváží, zda si kupují tradiční věc nebo historický kousek do sbírky. Kdyby Aston Martin nezměnil majitele, kdeby dneska byl, kdyby Jaguár nenašel investora z Indie, kde by dneska byl, kdyby desítky anglických tradičních firem našli včas dobrého manažera, kde mohli dneska být…

Svět prodeje a marketingu se za posledních 10 let radikálně změnil, nejsme-li zákazníkovi schopni dodat fialovou sekačku se žlutýma hvězdičkama ještě dnes na jeho ostrov v Karibiku, tak mu jí už zítra dodávat nemusíme. Ano, kdo má peníze diktuje, je náročný a chce nejlepší řešení, buď to umíme vyřešit nebo neumíme. Vývoj nelze zakonzervovat, lze uctívat tradice, lze být pyšný na historii, lze ukázat svůj vývoj, nelze spoléhat, že svět se nám zastaví pod nohama. Nezastaví a my můžeme zůstat viset ve vzduchu nad územím nikoho…

Všechno má svůj čas, bez tlaku jde vše lépe.

Schopní lidé se neradi degradují neschopnými myšlenkami a nezáleží, zda jsou jejich či druhých. A člověk, který dělá, co ho baví, tak to dělá, jak nejlépe umí. Proč byste dělali, co vás baví, mizerně? Kdyby to tak bylo, tak by vás to přeci přestalo bavit.

Po představení Jaroslava Duška „4 dohody“, jsem si zrevidoval život. Hodně věcí, které jsem dlouhodbě cítil, že nejsou normální se ukazuje, že skutečně nejsou normální. Čistil jsem si hlavu a ukázalo se, že v oblasti podnikání mám jeden špatný blok, který mě sice motivuje k velkému úsilí, ale současně vytváří vnitřní tlak, který v důsledku může působit kontraproduktivně.

Ano, je dost lidí, kterým chci ukázat, že moje cesta podnikání je správná. Sice jdu trnitější cestou, ale za to je delší… Vzhledem k tomu, že nepodnikám, abych rychle zbohatnul, ale proto, že chci vytvořit trvalé hodnoty a systém, který bude schopný generovat trvalé zisky i v horizontu desítek let. Už chápu, že někomu něco dokazovat je krátkozraké, lepší pro mě bude dělat věci, tak jak odpovídají dané situaci. Spoustu vlivů nelze dopředu předvídat, pak jakékoliv hmatatelné cíle jsou ztrátou času. Za mnohem efektivnější je jít určitým směrem a po cestě dělat jednu lepší věc za druhou, podle akutálních příležitostí. Primárně jsem nechtěl prodávat sekačky, také jsem neměl v plánu v roce 2012 vyrábět sekačky, také jsem neměl v plánu prodávat sekačky pro fotbalová hřiště… Ale byla by chyba těchto příležitostí nevyužít.

Mám pocit, že jsem za poslední 3 měsíce narazil na nečekaně hodně lidí, kterým jsou moje myšlenky sympatické a cesta, kterou jdu je podobná té jejich. Jsou to lidé, kteří se chtějí podílet na kvalitním projektu a svými zkušenostmi z jiných oborů mě neuvěřitelně obohacují. Tím, že mám to štěstí spolupracovat s těmito schopnými lidmi, záskává můj projekt sekaček nové dimenze. A díky těmto nevykalkulovaným specialistům se daří plnit nastavené cíle a držet správný směr.

Budu dál dělat sekačky, jak nejlépe umím, pak není možnost, že si nesplním své sny. Už to není motivované někomu něco dokázat, ale tím dělat dál to co mě baví a vím, že mám předpoklady posunout péči o trávníky o úroveň až dvě dál ve prospěch krásných trávníků a jejich majitelů.