Jak jsem vyrobil první sekačku na trávu

Příběh o tom, jak ve 33 letech začít vyrábět svou vlastní sekačku na trávu a jako s nejlepší s ní prorazit do světa.

V roce 1830 patentoval první sekačku na trávu agličan Edwin Beard Budding. O dva roky později 1832 tento patent koupil jiný angličan Robert Ransomes a začal vyrábět sekačky na trávu seriově. Nejprve je poháněl člověk, pak kůň, poté parní stroj a nakonec Ransomes vyrobil první sekačku se spalovacim motorem.

V roce 1921, opět angličan, pan Charles H.Pugh vyrobil první malou a relativně lehkou sekačku s benzínovým motorem pod značkou ATCO. Tato sekačka se stala hitem a nastartovala boom domacího sekaní travníků.

V roce 1956 se masověji začínají vyrabět rotačni sekačky a postupně v následujícím půlstoletí vytlačují vřetenové sekačky na okraj trhu. V segmentu profesionálních sekaček pro golfová hřiště jsou ale vřetenovky neohrozitelné.

Už jako malý kluk jsem se v roce 1992 začínal zabývat pěstěním trávníků. V roce 2002 absolvuji Českou zemědělskou univerzitu se zaměřením na obchod a podnikání se stroji pro golfová hřiště. V diplomové práci analyzuji vřetenové sekačky špičkových profesionálních značek Jacobsen, Toro a John Deere. Oponentem diplomové práce je Pavel Hrdina spolumajitel firmy Ittec, výhradního dovozce Jasobsen do Česka.

Po škole  jedu péči o trávníky zkoumat do Skotska, Austrálie a na Nový Zeland. V roce 2003 se nechávám zaměstnat  jako nakupčí v největším českém řetězci se zahradní technikou – Mountfield, po dvou letech přestupuji do dceřiné společnosti Stromu Praha – vyhradniho dovozce John Deere do Česka a následně jdu ješte pro jednu zkušenost do jiného oboru, který však s mým podnikáním bude brzy úzce souviset, jako prodejce inzerce časopisu Golf Digest.

V roce 2006 zakladám vlastní firmu na péči o anglické trávníky ŠENA GREENKEEPING. V roce 2007 zakládám společnost Mr. Lawn (Pan Trávník) – specialistu na vřetenové sekačky. Získávám vyhradní zastoupení vřetenových sekaček ATCO pro Česko, Slovensko, Maďarsko a Polsko. Během čtyř let prodáváme 1000 kusů těchto veleuspěšných sekaček.

V lednu 2011 prodávám osobně bohužel poslední vyrobený kus pod značkou ATCO – výroba vřetenových sekaček značky ATCO se v Anglii uzavírá z rozhodnutí německého vedení firmy BOSCH, která je majitelem výroby a značky ATCO. Dokonce jsem vstoupil do jednání s BOSCH o odkupu značky a výroby, ale jejich přemrštěné požadavky se nedaly ani při nejmenším akceptovat.

V témže roce se stávám exklusivním prodejcem vřetenových sekaček Ransomes v Česku a současně dokončuji po čtyřech letech vývoj své vlastní vřetenové sekačky. 8 měsíců jí důkladně testujeme a prověřujeme – zúročil jsem tak své zkušenosti ze servisu několika set sekaček, které jsme prodali, z péče o trávníky a znalostí potřeb svých zákazníků.

Nad to v roce 2012 získávám zastoupení anglické značky Allett, která pokračuje ve výrobě staré konstrukce sekaček Atco. Hned v lednu 2012 prodávám vůbec prvni vyrobené kusy této málo známé anglické značky – vyrobní čísla 1, 2, 3…

Na jaro chystáme závěrečné testování vřetenové sekačky nové generace. Tuto sekačku jsem pojmenoval EDWIN na počest vynálezce vřetenové sekačky. Je to nejlepší sekačka, co kdy byla pro domácí trávník vyrobena. A už teď intenzivně chystáme vývoz této sekačky do Velké Británie… Do země pánů Edwina Buddinga, Ransomese, Pugha, do té země, která dala světu sekačku na trávu a dva měsíce na to i anglicky trávník! Je to právě 180 let.

Začíná nová vlna kvalitních trávníků? Jak je možné, že před 80 lety měli lidé v Anglii lepší trávníky než dnes? Může za to marketingová masáž výrobců rotačních sekaček? Může za to krátká paměť?

Hlava – hranice reálného a nereálného

Čím dál více si uvědomuji, jak moc hlava dokáže ovlivnit naše schopnosti.

Na světě jsou věci poznané, to jsou věci, které vetšina lidí vidí jako reálné, dosažitelné. Jenže neustále se hranice poznaného posouvají. Jakým způsobem se posouvají? Náhodně? Vynálezy občas vznikají náhodně, ale většina jich vzniká cíleně nebo jako druhotný efekt jiného objevování.

Plnit sny, které jsou na první pohled reálné je tedy normální. Jak je to s plněním snů, které se zdají nereálné? Komu se zdají nereálné, tomu kdo je sní nebo tomu, kdo je hodnotí? 95% lidí vidí jen reálné věci a 5% lidí vidí jako reálné i věci, které ještě nikdo neviděl, nebo jich nedosáhl.

Takže když jeden člověk má sen, který jde za hranici reality, pro dalších 20 lidí je to nesmysl, který si neumí představit. Až 21. člověk by mohl považovat nereálný sen za relizovatelný. Kolika lidem říkáte o svých snech? Méně než dvaceti? Pak je pravděpodobné, že pro svůj sen nenajdete ve svém okolí spřízněnou duši.

Jules Verne, Tomáš Baťa, Henry Ford, Steve Jobs, Bill Gates, Ingvar Kamprad, Ray Kroc, Lester Wunderman a mnoho dalších věděli ve své době víc, než ostatní. Málo kdo měl pro jejich sny ve své době pochopení, ale pravě tito lidé, kteří se rozhodli něco změnit, posouvali ve své době hranice pro ostatních 95% lidí. Těžko vedle sebe měli někoho, kdo jim řekl, to je skvělý nápad, toho se drž. Museli mít pevnou vůli a museli být o svých snech přesvědčeni. A všichni začínali na téměř stejné startovní čáře v bodě nula.

Věříte-li v něco, nenechte se odradit názorem jiných, i když bude nejspíš většinový. Jděte si za svým a překonávejte překážky. Překonáte-li je budete posíleni a cíl se vám přiblíží.

Slepá ulička

Před rokem jsem složitou situaci kolem sekaček tlumočil svým novým potenciálním kolegům následovně:

Jsou věci jisté a věci nejisté. Věci nejisté raději vzdám dřív, než bych se s něčím zlobil. Věci jisté nevzdám, ani když už jsou si ostatní jistí, že jsem ve slepé uličce. Slepá ulička je však normální ulička, kde jen na první pohled nevidíme průchod. Je to v naší hlavě, ocitnu-li se v uličce, kde jsem nikdy nebyl a dokonale ji neznám, a vypadá jako slepá, je těžké si představit, že je někde průchod – může to být jen dobře maskovaná zeď, nebo skrytý žebřík, nebo víko od kanálu, anebo zjistíme, že to jsou jen kulisy, za kterými je normální cesta dál. Třeba ty kulisy slouží jako filtr na ty, kteří si nejsou dost jistí, že mají na to jít dál. Proto tam mnohdy chceme vidět slepou uličku, abychom se mohli otočit a říct je slepá, jdeme zpátky. Ale já si říkám, proč to vzdávat dneska, když to můžu vzdát i zítra.

Je-li ten projekt skutečně tak dobrej, jak všichni tvrdí, existuje někde investor nebo zdroj, který zajistí jeho realizaci. Kdybych ho měl najít na Borneu na vesnici v chýši pod kobercem, tak ho tam už brzy najdu.

Někdo si za miliony koupí dům nebo auto, já jsem si pořídil milionový dluhy, abych se mohl stát šéfem nejlepší firmy na prodej nejlepších sekaček na světě. Když můžete uspět s prodejem teplých housek s masem, cukrovou vodou s bublinkama, botama ze Zlína, kafem v kelímku za stovku, červeným autem za 5 milionů, kterým nemůžete jezdit ve městě, nábytkem z papíru, který si musíte sestavit sami, sekáním trávníků, antivirovým programem, který Vás neochrání, telefonem za 15 tisíc, který je za rok zastaralý, prodejem počítačů Dell, aniž by existovala jediná továrna Dell, tak není jediný důvod proč prodávání sekaček nemůže být světová show první kategorie. Navíc, když mezi Vaše zákazníky patří královna Alžběta II a princ Charles. A jsou dvě varianty, buď budete významnou součástí této show anebo nebudete. Buď vidíte slepou uličku anebo vidíte jen kulisu, za kterou je cesta.
Podívejte se znova! Je to slepý nebo to je kulisa? Vidíte-li tam cestu, tak si začněte balit baťoh, protože brzy vyrážíme a pak už nebude čas si něco rozmýšlet.

Přátelé, já tu cestu vidím a těším se, až Vám řeknu, že konečně můžeme prorazit ty papírové kulisy, které nás straší.

Velké zakázky

Velké zakázky mě nelákají, ale… Nad poměrem mezi výší nákladů na údržbu veřejných trávníků a kvalitou těchto trávníků často pláču, obzvlášť na Praze 6. Za ty peníze by byly golfové trávníky na 30% plochy zeleně Prahy 6. Věřte, že bych 105 milionů Kč ročně uměl v Praze 6 využít k většímu prospěchu obyvatel – klientů. Klidně se budu starat o trávník na Vítězném náměstí zadarmo, abych lidem ukázal ten rozdíl. A pak radnici vyčíslím skutečné náklady. Asi bych se tím stal u mnoha „obecních“ zahradnických firem nežádoucím.

Proč je na sekání trávníků na Praze 6 uzavírán kontrakt na 4 roky za 420 168 000 CZK bez DPH? A to připočtěte ještě 60 mil. za výsadbu rostlin, která je součástí jiné zakázky a ještě připočtěte další milionové a desetimilonové doplňkové zakázky navázané na čtyřletou rámcovou smlouvu…

Proč obálku s nabídkou podal pouze jeden zájemce (uskupení dvou firem)? Proč samotnou relizaci provádí z nemalé části subdodavtelsky firma, která vyhrála předposlední výběrové řízení v roce 2004? Navíc i při tomto výběrovém řízení byly podobné podmínky (Praha 6 zadávací dokumentace 2004). Proč se přihlásila jen jedna firma, shodou okolností ta samá, která uklízí pražské metro za 1,2 mld. Kč?

Proč celou Prahu 6 udržuje jedna firma? Proč trávníky vypadají tak katastrofálně, že se na ně bojíte sednout a vůbec nemám blbý pocit, si zkrátit cestu přes trávník? Je to tím, že to počem jdu nepovažuji za trávník? Proč výběrové řízení je nastaveno tak, že je požadavkem, aby firma měla x-desítek vedoucích pracovníků, x-stálých zaměstnanců? Vždyť všechny zahradnické firmy mají sezónní zaměstnance a vedoucí jsou potřeba minimálně, když se dobře a detailně nastaví plán údržeb. Pak stačí jen jeden člověk na kontrolu…

Je to zase korupce? Jistě! Praha 6 má cca 205 ha zeleně – to je jako cca 3 golfová hřiště. Těchto 205 ha se udržuje za 105 milionů Kč ročně. Když to vydělíme 3, tak máme cca 35 milionů Kč „na golfové hřiště“. Ukažte mi, které golfové hřiště u nás má na údržbu trávníků 35 milionů na rok? A to je to soukromý subjekt…

POČÍTEJME:
205 ha = 2 050 000 m2 =>> 105 000 000 Kč / 2 050 000 m2 = 51 Kč/m2/rok!
ŠENA GREENKEEPING při maximální péči (kosení 2x týdně vřetenovou sekačkou, hnojení 7x rok, pískování, aerfikacích a vertikutacích atd.) účtuje cca 125 Kč/m2/rok pro plochu do 1000 m2. Takže mám-li plochu 100 000 krát větší, objem prací je 3x menší, je normální platit jen 2,5x méně? Navíc když se jedná o kontrakt na 4 roky a při údržbě velkých ploch je hodinová výkonost úplně někde jinde?

Jeden z požadavků na dodavatele v roce 2003: „Za poskytnutí významné služby zadavatel považuje realizaci komplexní a ne-přetržité údržby venkovní zeleně veřejných prostranství, a to minimálně po dobu 12 měsíců a v rozsahu minimálně 50 mil. Kč ročně. Součástí plnění takové zakázky musely být též venkovní úklidové práce.

Chápu to dobře, že v roce 2003 stačilo na údržbu zeleně 50 mil. ročně a o čtyři roky později je potřeba milionů 105?

Jedno golfové hřiště udržuje v sezóně cca 5 až 10 greenkeeperů. A to se sekájí greeny denně, odpaliště obden a fairwaye každý třetí den. Trávníky ve městě se kosí 1 týdně až jednou za tři týdny!

Vím, jak ušetřit cca 50 milionů Kč ročně jenom v Praze 6 na údržbě zeleně za podmínek, že dojde k radikálnímu zlepšení 10% trávníku do stavu, že je půjde využívat k picknikům a relaxu.

A napadá vás, co uděláme s ušetřenými 50 miliony ročně? 200 miliony za 4 roky?

ŘEŠENÍ:
Rozdělme Prahu 6 na čtvrtí (což ostatně je), každou čtvrť nebo skupinku čtvrtí dejme do správy místní zahradnické firmě. Dejme každé firmě jasný a kontrolovatelný plán údržby a provádějme pravidlené kontroly. Nebude-li firma pracovat spolehlivě, hned jí může nahradit firma ze sousední čvtri. Vyhodnocujme práci jednotlivých firem, zvěřejňujme to.